Přejít na hlavní obsah

Studium po třicítce

Návrat ke studiu při práci může mít různé důvody. Jak školu tito lidé vnímají komentuje Adriana Holland.

Na získání vysokoškolského titulu není nikdy pozdě.

Je mi 31 let. Po dřívějším nedokončeném magisterském studiu jsem se na něj znovu při práci na plný úvazek přihlásila, abych splatila dluh vůči sobě samé. Je to takový časově náročný koníček. Magisterský titul pro svoji práci v public relations nepotřebuji, i když si uvědomuji, že i to se může změnit.

Co mi studium dává? Návrat z byznysu do akademického prostředí mě intelektuálně rozvíjí a kultivuje myšlenky. V neposlední řadě dostávám prostor vystoupit z každodenní reality rozpočtů a profitability, kterou moje práce pro soukromý sektor nutně vyžaduje.

Mezi deadliny, na kterých závisí plat
Rozdíl mezi sebou a mladšími spolužáky nepozoruji. A pokud, tak v obecné rovině ve vnímání času a povinností. Pokud máte na starosti pouze studium, případně studium v kombinaci s brigádou nebo prací, kde se teprve etablujete, pak by plnění úkolů a povinné četby mělo představovat prioritu. Proto mě stížnosti na náročnost textů nebo množství úkolů dokáží pobavit.

Ne proto, že bych jim nerozuměla – sama jsem v té situace taky před lety byla a za prioritu je ne vždy považovala – ale proto, že vím, že zvládnout se dá mnohem víc věcí. Tři sta stran náročné anglické četby a příprava tří position paperů na příští týden totiž může být vždy kombinovaná se třemi zásadními pracovními deadliny, na kterých závisí váš plat na dalšího půl roku.

Jsem také kritičtější ke kvalitě výuky. Pozdní příchody, nepřipravenost nebo nesoustředěnost vyučujícího znamená dvojí ztrátu. Taková hodina stojí nemalé finanční prostředky i čas. Při denním studiu musím kvůli přednášce uprostřed dne přeorganizovat pracovní režim svůj i kolegů a klientů. Sezení na zbytečné přednášce, kde vyučující například rekapituluje povinnou literaturu bez jakéhokoli další přidané hodnoty, pak znamená znevážení mého snažení a studia o víkendech a po nocích, kdy jsem se mohla věnovat profesnímu vzdělávání.

Až v praxi si často člověk vědomí, co chce
Myslím, že studijní pauza a návrat na univerzitu v pozdějším věku není na škodu. Ač to neplatí obecně o všech oborech, bakalářské studium by podle mě mělo studenta připravit na trh práce a zaměstnání na nižších pozicích. Teprve až tam si člověk uvědomí, kam chce svou kariéru směřovat, který obor by ho mohl posunout dál a zda vůbec další studium potřebuje a chce. Starší student je (snad) vyzrálejší, má jasnější představu o tom, co očekává a proč chce studovat.

Autorka je studentka fakulty sociálních studií.

Hlavní novinky