Deset let existence Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity – diktát kýče mi káže pokračovat větou, že to uběhlo jako voda, ale pravdou je, že to cítím obráceně – teprve deset let? Mám pocit, že se toho událo daleko více, než by se do jedné dekády mělo vlézt.
Pravdou je, že spolek „verze nula“ jsem založil již o dva roky dříve – hned po skončení studií a jmenoval se Spolek absolventů MU. Pamatuji si na vstřícnost univerzitního IT oddělení, když mi povolili a přidělili univerzitní doménu, i celého vedení včetně dalších nadšenců. Obíhal jsem všechny možné lidi, kteří by mi mohli poradit či nějak pomoci vše rozjet. Hlavou mi teď běží konkrétní jména, která bych zde moc rád jmenoval, ale bojím se, že bych na někoho zapomněl. Zůstanu tedy jen u generálního: Děkuji všem!
Za posledních deset let spolek přešel od svého zrodu několika fázemi. Nejdřív tou první, nadšeneckou, během níž cokoliv se udělalo, bylo vlastně dobře. Potom institucionální, kdy došlo ke standardizaci fungování, včetně spolupráce s univerzitou (například s odborem vnějších vztahů a marketingu na rektorátu), která mu významně pomohla například se zázemím, ale také třeba úpravou univerzitního informačního systému.
A potom to byla a možná stále je, fáze hledání sama sebe. V této fázi vývoje přibývaly další služby, které se absolventům nabízely a i sama univerzita se snažila najít vlastní polohu vztahu ke spolku. Já jsem v tomto směru pozitivní – není zde žádná historická zkušenost, jak organizovat absolventy, musíme tím prostě projít a snažit se tuto fázi co nejvíce zkrátit.
Spolek by se měl dále věnovat organizaci a zprostředkování kontaktu s univerzitou – doslova do absolventů cpát vše zajímavé z univerzitního dění, čas od času absolventy pozvat na zajímavé akce, jako je třeba 20. výročí mé rodné fakulty informatiky. Pokud se to bude spolku dařit, z absolventů se stanou nosiči a také přenašeči pozitivních zpráv o Masarykově univerzitě, chodící reklama.
Přiznám se, že je mým snem se jednou na Masarykovu univerzitu, potažmo také do Brna, vrátit a znovu jí pomoci s utvářením kontaktu s absolventy – audience management je věc, která mě baví, umím ji a univerzitě velmi fandím, spojil bych tedy příjemné s užitečným. Univerzitě vděčím také za to, že mě svedla dohromady s mojí skvělou ženou.
A co bych spolku popřál do druhého desetiletí existence? Hlavně štěstí na lidi, kteří jej budou dále utvářet – vše stojí na lidech a jejich nadšení.
Najde se mezi čtenáři Muni takový MU srdcař? Tak přiložte ruku k dílu! Špičková univerzita se bez funkčního spolku absolventů neobejde a my přece chceme, aby Masarykovy univerzita byla ta nejlepší univerzitou, nebo ne?!
Autor je zakladatel a dlouholetý předseda spolku absolventů.