Významnou výzvou pro společnost je klimatická změna

Pro rok 2025 mají Nadace Veronica a Ekologický institut Veronica velký cíl: přistavět další učebnu a rekonstruovat centrum v Hostětíně a rozšířit environmentální technologie. „Tak, aby mohlo víc dětí a mladých lidí projít našimi vzdělávacími kurzy a nemuseli jsme je z kapacitních důvodů odmítat. A aby náš veřejně přístupný pasivní dům byl stále inspirací,“ odhaluje plány v rozhovoru pro Magazín M Helena Továrková, která vystudovala programy Environmentální studia a Mediální studia a žurnalistika.

Jaké bylo studium na Masarykově univerzitě?
Na svá studia vzpomínám opravdu ráda. Na fakultě sociálních studií je a vždy byla příjemná, tvořivá a živá atmosféra. Inspirující byla i možnost zapojení do řady spolků a akcí. Lidé se poznali i mimo život, který probíhal na přednáškách a seminářích. V rámci environmentálních studií považuji za skvělé setkání s profesorkou Hanou Librovou. Byla sice přísná a nutila nás vše přečíst, ale pak jsme na seminářích o věcech opravdu a velice odborně diskutovali. Třeba na 3D filmu jsem byla poprvé kvůli ní. Na semináři jsme se totiž měli bavit o environmentálním podtextu filmu Avatar.

Byla jste studentkou, která se zapojuje do spolkových činností a aktivit fakulty?
Fakulta k tomu přímo vybízí, takže ano.

Dovedla vás studia k vaší současné profesi?
Velký vliv na to, co nyní dělám, a že to vůbec dělám, měl program Erasmus. Využila jsem v roce 2009 hned mezi prvními možnost vyjet na pracovní stáž. Půl roku jsem ji absolvovala v Anglii v organizaci, která se jmenuje Local Food Links. Potkala jsem se s Timem Crabtreem, který dosud jezdí na fakultu sociálních studií přednášet. Stál u zrodu mnoha environmentálních iniciativ postavených na lokálním modelu. A jedním z nich bylo zpracovávání potravin od místních zemědělců a producentů jídla pro místní školy. Aby děti měly ve škole dobrou stravu, ne prefabrikovanou z daleké továrny. Nakonec měli dvě velké kuchyně a zásobovali celé hrabství. A to byla pro mě obrovská inspirace, která mě nasměrovala k zaměření na místní ekologické projekty. Vlastně mi to opravdu dávalo smysl.

Přesto jste se věnovala i žurnalistice, byla jste šéfredaktorkou společenského magazínu, dělala jste PR a tiskovou mluvčí.
Ano, protože možnost pracovat v těchto oborech jsem získala díky studiu. Ale nikdy jsem nebyla od toho, co mě baví, daleko. PR jsem dělala pro Jihomoravské inovační centrum, které se stará o rozvoj regionu z hlediska podnikání. Byl to sice jiný segment a jiní lidé, ale v lokálnosti vlastně blízko mému zaměření.

Kdy jste se seznámila s Nadací Veronica?
Občas jsem nadaci pomáhala jako dobrovolnice, a když v roce 2015 vypsali konkurz na nového ředitele, přihlásila jsem se, uspěla a převzala štafetu od Jasny Flamikové.

Budete mít za sebou svoji první dekádu ve vedení nadace. Čeho jste se svými spolupracovníky dosáhla?
Mám radost z toho, že se výborně rozběhly nadační obchody, což je důležitá aktivita nadace. Daří se nám z nich získat přes 400 tisíc korun ročně, které můžeme rozdělit na různé místní ekologické projekty. Nadační obchody, kam lidé nosí hlavně oblečení, také rozšířily naše aktivity. Například, aby z toho nebyla jen hromada textilního odpadu, se rozběhly projekty upcyklace s návrháři a studujícími ze Střední školy umění a designu a Vyšší odborné školy Brno. To, co třeba na začátku vypadalo jako malá věc, je dnes pevná součást výuky. Studenti přijdou k nám, seznámí se s textilním odpadem, začnou ho zpracovávat a na konci uspořádají přehlídku modelů. Díky tomu jsme také získali cenu Fóra dárců za nejlepší komunikační kampaň. A zároveň nás to zavedlo mimo ekology a environmentalisty. A naopak jsme k tématu ekologie přivedli mnoho mladých.

Zaznamenala jsem také zajímavou aktivitu nadace v oblasti folkloru. O co jde?
Připomínáme, že folklor je inspirovaný přírodou, zvířaty, rostlinami, krajinou. Začali jsme tím, že jsme zachraňovali kroje z Podluží a dělali benefiční burzy krojů, aby se nevyhazovaly. Dnes děláme environmentální přednášky na folklorních akcích a máme svoji vlastní konferenci Folklore‘s not dead. V prosinci jsme opět díky tomuto projektu získali cenu za nejlepší komunikační kampaň v neziskovém sektoru. Aktivity nadace se rozbíhají mnoha směry.

Co je ale hlavním posláním Nadace Veronica?
Je to ochrana přírody, krajiny a klimatu a zapojování aktivních lidí, kteří se na tom chtějí podílet. My, profesionální ochranáři, ekologové, to všechno nemůžeme zvládnout sami. Problémy a výzvy v této oblasti se nezvládnou, pokud se do jejich řešení nezapojí velké množství lidí. Takže podporujeme aktivitu lidí, ať už jde o dárce nebo o dobrovolníky, kteří se snaží rozjet ekologické projekty ve svém okolí.

Kdyby někdo ze studentů chtěl přijít do nadace pomáhat, jak to má udělat?
Existuje spousta cest. Může přijít jako dobrovolník na nějakou benefiční akci, jednoduše se přihlásit přes naše sociální sítě, k čemuž pravidelně vyzýváme. Máme i stáže a praxe a o grant u nás se může ucházet i fyzická osoba nebo právě skupina studentů. Předloží projekt, ve kterém prokáže přínos pro životní prostředí, a může získat finanční i odbornou podporu. Proces je to jednoduchý, jde o žádost, kde je deset otázek. Nejde o velké peníze, ale pro start aktivit naprosto dostačující.

Kolik lidí pracuje v Nadaci Veronica?
Máme dvanáct zaměstnanců, ale většina pracuje v dobročinných obchodech. Na projekty a administrativu jsme v kanceláři čtyři. Moje role je hodně široká, protože kromě toho, že získávám prostředky na projekty a dohlížím na nadační obchody, komunikuji také s dárci, dobrovolníky a s partnery. Dostanu se ale i do terénu, seznamuji se s běžícími projekty a občas organizuji i nějakou akci nebo konferenci. Je to pestrá práce.

Kde chcete, aby byla nadace za pár let, třeba za dalších deset?
Do křišťálové koule se těžko dívá. Byla bych ráda, kdyby se nám dařilo rozšiřovat podporu místních iniciativ, které se týkají klimatické změny. To je významná výzva pro současnou společnost. Chtěla bych více rozběhnout iniciativy v oblasti udržitelné energetiky, to je důležité pro to, abychom všichni společně výzvu klimatické změny zvládli. Tady máme oporu kolegů z naší sesterské organizace Institutu Veronica a Centra Veronica Hostětín, kde mají klimatickou akademii.

Sledujete aktivity Masarykovy univerzity na poli udržitelnosti?
Samozřejmě a nevnímám ji jen jako školu, ale jako subjekt, který má velký vliv. Už jen tím, jak sama funguje. Nejenže předává hodnoty studentům, ale pracuje tam také velké množství lidí, a tím je její dopad prostě velký.

Co ráda děláte?
Čtu. Už šestnáct let mám v Brně literární klub Vazba. Scházíme se jednou za měsíc, vždy se domluvíme na přečtení jedné knihy, beletrie, o které pak diskutujeme. A to je velká radost. Málokdy se člověku stane, že čte stejnou knihu ve stejný čas s někým jiným. Zážitek ze sdílení toho příběhu je pak prostě jiný a hlubší. I pro toto jsem paradoxně získala inspiraci v Anglii, kde paní z rodiny, kde jsem bydlela, byla součástí knižního klubu. V Anglii je to oblíbená tradice. No a také hraji na housle. Hrála jsem v orchestru Mladí brněnští symfonikové, měli jsme i kvarteto. Teď už moc aktivně nekoncertuji, ale občas někomu zahraji na svatbě.