Sociální frustrace ideově rozštěpené společnosti je mnohdy příčinou hledání jednoduchých a prvoplánových příčin problémů a ještě jednodušších řešení. Nemáme zájem hledat skutečné příčiny „nemocí“ a orientujeme se na rychlé ozdravění samotných důsledků. Také školy a učitelé jsou v dnešním mediálním světě snadnými hromosvody, po kterých často sklouzne nejedna výtka, nařčení či dehonestace jejich práce.
Nezajímá nás kontext celé situace, stačí nám označení pravého viníka a hlava na špalku. Pozornost se pak obrací i na pedagogické fakulty, které letos slaví sedmdesáté výročí svého založení a které dle mediálního diskursu nevědí, co činí, a nepřipravují kvalitní učitele.
Mýtus číslo 1: Málo praxe
Častým a obvyklým nářkem je nedostatek praxe studentů. Na Pedagogické fakultě MU jsme však v rámci inovace pedagogicko-psychologické přípravy a celé koncepce praxe již dříve provedli takové úpravy kurikula, které vedly ke zvýšení podílu praxí v souladu s požadavkem Akreditační komise ČR, stanoveným v dokumentu Rámcová koncepce přípravného vzdělávání učitelů základních a středních škol. Podíl pedagogických praxí v současnosti dosahuje sedmi procent celkové kreditové hodnoty studia.
Student Pedagogické fakulty MU nyní absolvuje během pěti let studia 400 hodin praxe, z toho přímo výukou (anebo dalšími aktivitami přímo ve škole) nejméně 232 hodin. Praxe není výsadou jen navazující části magisterského studia, ale už v bakalářské části se studenti povinně zapojují do asistentských prací přímo ve třídách a též individuálně pracují (pod supervizí) s dětmi v rámci jejich doučování.
Pedagogická fakulta MU byla první, která v Brně iniciovala takto rozsáhlý projekt doučování sociálně znevýhodněných žáků, do kterého se v posledních cca 10 letech zapojily tisíce studentů. Doučovaní žáci díky tomu získali sociální a edukativní podporu, která se odrazila přímo ve zlepšení jejich prospěchu, vztahu ke škole apod.
Mýtus číslo 2: Málo pedagogiky
Druhým často uváděným mýtem je, že v profesní přípravě učitelů převládají odborné předměty bez vazby na jejich využití ve výuce. Skutečnost je taková, že v bakalářském cyklu studia tvoří oborová složka 61 % kreditové hodnoty studia a v magisterském cyklu 43 %. Důvodem zařazení odborných předmětů je potřeba důvěrné znalosti a pochopení obsahů aprobačních oborů, které učitel následně žákům zprostředkovává. Vysoké školy obecně v současné době čelí velké diverzitě znalostí svých uchazečů, a tak odbornou přípravu vnímáme jako rovnocennou a přirozenou součást profesní přípravy učitelů.
Studenti často požadují pouze jednoduché návody, jak tuto oborovou znalost přetavit do konkrétní vyučovací hodiny. Na Pedagogické fakultě MU studentům místo těchto jednoduchých návodů nabízíme promyšlenou a koncepční didaktickou přípravu, která byla též v rámci inovované koncepce posílena.
Mýtus číslo 3: Odtržení od reality
Třetím často zmiňovaným předsudkem je, že akademici i fakulty samotné jsou odstřiženy od vlastní školní reality. Zajištění tak rozsáhlého systému pedagogických praxí (pro stovky studentů) by bez vstřícného přístupu škol nebylo možné. Pedagogická fakulta MU je v úzkém kontaktu s fakultními školami a s ještě větším počtem učitelů, kteří se studenty pracují v pedagogickém terénu.
Řada akademiků (zejména didaktiků) se na fakultu rekrutovala z pozic kvalitních a dlouholetých učitelů, někteří mají i dosud částečný úvazek na základní škole anebo s mládeží pracují ve volném čase. Vytváření mediálního obrazu akademiků-učitelů, kteří nemají představu, jak vypadá školní realita, je zavádějící a levné žurnalistické schéma.
Příprava budoucích učitelů je zodpovědné poslání, které nemůže být degradováno na předávání jednoduchých návodů, jak učit. Letos si připomínáme sedmdesáté výročí, kdy první pedagogické fakulty vstoupily do univerzitních svazků a staly se tak plnohodnotnými členy akademického dění. Už v roce 1946 se tedy naplnily snahy mnohých inovátorů, kteří povýšili učitelskou přípravu na akademickou úroveň.
Autor je děkan Pedagogické fakulty MU.
