Nejnovější zpráva z Českého statistického úřadu udává, že v červenci byla sezónně očištěná míra nezaměstnanosti v ČR na úrovni 4,2, a tato úroveň se řadí k nejnižším mezi evropskými zeměmi. Nezaměstnanost je klíčovým makroekonomickým ukazatelem a je definována jako podíl nezaměstnaných na pracovní síle, přičemž za nezaměstnaného je považován ten, kdo nemá práci, ale aktivně ji hledá.
Někdo by se mohl ptát, jestli by mohla být míra nezaměstnanosti ještě nižší, například nulová. V totalitní společnosti by něco takového asi možné bylo. V případě, kdyby vládnoucí despota nařídil pracovní síle povinnost mít zaměstnání a tuto povinnost následně vynucoval.
Mimochodem, v komunistickém Československu něco podobného opravdu existovalo v podobě zákona o příživnictví. Člověk, který po nějakou dobu nebyl formálně nikde zaměstnán, mohl být odsouzen, a to i nepodmíněně.
Ovšem v tržní ekonomice, kde pracovník a firma vstupují dobrovolně do pracovního kontraktu, bude vždy existovat určitá nezaměstnanost. Je dána tím, co ekonomové nazývají jako frikční nezaměstnanost, která vzniká v důsledku toho, že spárování nového pracovního místa a vhodného uchazeče není z povahy věci okamžité. Pracovník nemá dokonalé informace o všech dostupných pracovních pozicích a nemůže být také obeznámen se všemi podrobnostmi případného pracovního kontraktu.
Stejně tak firma nemá dokonalé informace o všech možných zájemcích. K tomu přispívá také fakt, že uchazeč nemusí mít motivaci informovat firmu o svých schopnostech pravdivě, protože nadhodnocením svých schopností může zvyšovat svou šanci na získání daného pracovního místa. Firmy na tuto situaci často reagují tím, že každého uchazeče důkladně prověřují ve vícekolových výběrových řízeních, což samozřejmě dále prodlužuje proces obsazení nového pracovního místa.
Díky tomu všemu trvá spárování volných pracovních míst a pracovníků nějaký čas, a proto bude v každém časovém okamžiku určitý podíl lidí v ekonomice nezaměstnaný, jelikož budou ve stavu hledání nového místa. Z hlediska hospodářské politiky nepředstavuje frikční nezaměstnanost zásadní problém, jelikož bývá spíše krátkodobé povahy. Které faktory ale mohou přispívat ke snižování či zvyšování této frikční nezaměstnanosti?
Instituce jako například úřady práce, které zprostředkovávají informace o volných pracovních místech uchazečům, mohou přispívat k rychlejšímu spárování pracovníků a pracovních pozic. Je ovšem otázkou, do jaké míry toho firmy a pracovníci využívají a jestli u některých nezaměstnaných není primárním motivem vykazovat aktivitu nezbytnou k získání podpory.
Podpora v nezaměstnanosti je dalším faktorem, který ovlivňuje délku hledání nového zaměstnání. Vytváří nezaměstnanému příjmový polštář, díky kterému nemusí vzít první pracovní nabídku, ale může hledat, než najde pracovní pozici, která lépe vyhovuje jeho pracovní kvalifikaci a preferencím. Podpora v nezaměstnanosti má tudíž nejednoznačný dopad na efektivitu fungování trhu práce. Prodlužuje dobu hledání práce, ale zvyšuje efektivitu spárování pracovníků a pracovních míst.
Autor je odborný asistent na Katedře ekonomie ESF MU.
