Text je adresovaný Akademickému senátu MU, Rektorovi MU, Děkanův FF MU a PdF MU a časopis Muni.
Nově přijatý Řád habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem na Masarykově univerzitě zavádí povinnost předložit habilitační práci v anglickém, případně jiném „světovém“ jazyce. Zatímco v některých oborech (zejména přírodovědných a technických) tato nová regulace znamená víceméně potvrzení statu quo, v našich oborech, které se řadí k humanitním vědám, jde o velmi nešťastný zásah do přirozeného běhu věcí. Považujeme za svou povinnost a v jistém smyslu i věc svědomí se vůči němu důrazně ohradit.
Oceňujeme všechny kroky, které vedou ke skutečnému zvýšení úrovně studia na Masarykově univerzitě, která je naší Almou mater. Oceňujeme i řadu dobrých intencí, které jsou vtěleny do nového Řádu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem na MU, jenž byl přijat 24. dubna 2017 na zasedání Akademického senátu MU. Dobré úmysly bohužel vždy nevedou ke správným cílům. Jsme přesvědčeni o tom, že přijaté restriktivní opatření vylučující mateřský jazyk jako možný jazyk habilitačních prací nejenže nepovede ke správnému cíli, ale k jeho opaku – nejen k úpadku českého vědeckého jazyka, ale i univerzitní kultury a kvality vzdělávání.
Na přijatém rozhodnutí nás neuklidňuje, že jde o „světový jazyk“, tedy nikoli pouze angličtinu, neboť podstatou věci je odmítnutí možnosti předkládat habilitaci v mateřském jazyce.
Argument, že se jedná „pouze“ o habilitační práci, nikoli o jiné vědecké práce, nemůže být snad ani myšlen vážně. Habilitační práce je určitým vrcholem vědeckého díla a zatímco dílčí studie mohou a mají být publikovány také v zahraničí, právě habilitační práce je příležitostí obohatit i česky komunikující čtenářskou obec.
Ani možnost povolení výjimek po schválení Vědeckou radou MU není řešením. Nařízení, u kterého se ihned po jeho vydání mluví o možných výjimkách, je pravděpodobně defektní.
Nové nařízení bylo prosazeno a schváleno bez předchozí široké odborné diskuze, do níž by měli být zapojeni členové vědeckých rad a dalších odborných grémií. Samozřejmostí měly být též expertízy zejména v oblasti lingvistické a právní. Není nám známo, že by odborná diskuze adekvátní závažnosti rozhodnutí proběhla.
Proč považujeme z odborného hlediska rozhodnutí za problematické?
1. Proto, že opomíjí historický kontext a poškozuje pozici českého jazyka na poli vědy
Český národní stát byl dovršením složitého procesu, který byl dříve označován jako „národní obrození“. Dnes jsou užívány i jiné výrazy, na tom ale tolik nezáleží, jde o podstatu. K cílům tohoto procesu patřilo vybudování českého jazyka ve všech jeho funkcích, tedy i odborných. Skutečnost, že i kvalifikační práce posléze mohly vznikat také v češtině, je možné chápat jako výsledek obdivuhodného díla našich předků, jenž není možné lehce odvrhnout. Toto právo samozřejmě není narušeno možností psát práce i v jiných jazycích. Mělo by být naší hrdostí, že můžeme napsat kvalitní habilitační či jakoukoli odbornou studii v češtině, která byla dosud plnohodnotným jazykem vědy. Zároveň ale máme ke svému jazyku určitou povinnost, je třeba jej v současném dynamicky se rozvíjejícím světě s velkou péčí kultivovat právě i jako jazyk vědeckého myšlení.
2. Proto, že neumožňuje vědcům svobodnou volbu jazyka zásadního vědeckého spisu
Pokud nemůžeme psát svůj zásadní vědecký spis, jakým habilitační práce nesporně je, ve své mateřštině, tedy v jazyce, v němž nejlépe myslíme, cítíme a píšeme, úroveň našeho textu musí být z podstaty věci vždy nižší. Nejsme prostě schopni vyjádřit v cizím jazyce to, co jsme schopni vyjádřit v jazyce, který jsme se naučili v dětství. Omezený jazykový cit v cizím jazyce způsobí nedostatečnou přesnost i eleganci našeho vyjadřování. Není snad tajemstvím, že jazyk souvisí s myšlením. V angličtině či jiném (nemateřském) jazyce prostě nevyjádříme to, co v češtině, a to nikoliv pouze po stránce jazykové, ale i myšlenkové. U habilitací v humanitních vědách by mělo jít mimo jiné právě o to: nikoli pouze o předložení vědeckých tezí, ale o způsob jejich vyjádření.
3. Protože ve své podstatě brání některým formám internacionalizace
Volba českého jazyka může být ve skutečnosti výrazným přispěním k internacionalizaci, ačkoli se to tak v prvoplánové perspektivě nejeví. Obohacujeme-li český vědecký diskurs o témata a poznatky zahraniční vědy, nepochybně přispíváme k internacionalizaci české vědy tak, jako k ní přispíváme například vydáváním překladů zahraničních publikací. I to může být funkcí habilitačního spisu předloženého v českém jazyce. Akademici mladšího věku, kteří se v angličtině pohybují velmi přirozeně a často volí angličtinu jako jazyk svých habilitačních prací (je to v zásadě jednodušší postup, vycházejí-li většinově ze zdrojů v angličtině), by měli být na tuto funkci češtiny a důsledky jejího nepoužívání upozorňováni.
4. Proto, že implicitně vyjadřuje nedůvěru k vědecké komunitě a síti domácích oponentů
Prosazováním habilitace ve „světovém jazyce“ sice rozšiřujeme oponentskou síť, což je možné uvítat, na druhé straně vyjadřujeme zásadní nedůvěru již stávajícímu systému oponentských struktur, respektive nastavení, které se formovalo v posledních dekádách již v rámci svobodného vývoje našeho školství. Argument předkladatele návrhu o rozšíření stávající oponentské sítě vypadá sice na první pohled rozumně, při hlubším rozboru ale neobstojí. Zahraniční oponent může být sice v daném oboru a tématu vynikajícím expertem, nemusí to však nutně znamenat, že porozumí všem kulturním kontextům, jejichž srozumitelnost se překladem do cizího jazyka ještě ztíží. Vedle podcenění domácí oponentské sítě je zde tedy přítomen i aspekt výrazného přecenění oponentské sítě zahraniční.
Znalost konkrétního cizího jazyka bude v důsledku nového opatření důležitějším kritériem pro sestavování habilitačních komisí než odbornost, což určitě nepřispívá ke kvalitě. Diskriminováni budou (v závislosti na použití konkrétního jazyka) i někteří členové vědeckých rad, o jejich erudici nelze pochybovat. Nový předpis vlastně naznačuje, že se bez jejich odborného názoru může celý proces snadno obejít.
5. Proto, že z podstaty věci nabízí prostor ke zvýšení formalismu při předkládání habilitačních prací
Rozhodnutí lze též kritizovat ze zcela praktických důvodů. Angličtina (případně i další „světové“ jazyky) habilitačních prací nebude nikdy dokonalá, pokud je nebude psát rodilý mluvčí. Aby noví docenti obstáli, budou si muset nechávat své texty kontrolovat a některé části práce překládat. Úroveň habilitačních prací se nutně sníží, neboť se nařízení bude povětšinou chápat jako „povinnost překladu“. Dokonce je možné, že se práce i z praktických důvodů zkrátí. Staré kritérium „venia docendi“ se tak může redukovat pouze na schopnost formulovat teze v cizím jazyce. Upozorňujeme též, že tím se dostávají metody práce v humanitních vědách do blízkosti metod věd přírodovědných, což jistě nemohlo být záměrem předkladatele návrhu. Nezanedbatelnou nutností bude i posouzení jazykové úrovně předložené práce. Počítá se s tím, že v každé habilitační komisi bude za tímto účelem přítomen i lingvista? V opačném případě hrozí, že odpadne jakékoli posouzení stylistických a jazykových schopností uchazeče, které považujeme za podstatné. To neodpovídá humanistické evropské tradici, jíž jsme součástí.
Nařízení o nutnosti předložení habilitační práce ve „světovém jazyce“ při současném vyloučení možnosti ji předložit v češtině připomíná sociálně inženýrský pokus. O experimenty tohoto druhu nebylo v minulosti nouze. V současné době je však zapotřebí něco zcela jiného: vážit si toho dobrého, co bylo ve školství vytvořeno; nové reformy provádět uváženě a citlivě; nepodléhat všem módním trendům, které sice vypadají lákavě, ale jsou ve svém důsledku kontraproduktivní. Naším společným cílem jsou rozhodnutí, která povedou ke zlepšení práce nás všech a ke zlepšení postavení MU v ČR i ve světě. Toho ovšem nelze dosáhnout na základě tak problematického rozhodnutí, jaké přijal Akademický senát MU na návrh rektora v dubnu tohoto roku.
Obáváme se také toho, že námi kritizované opatření není pouze výjimkou, ale může se stát součástí trendu, který lze označit jako nekritické přijímání zahraničních vzorů. Reformní procesy, kterými se možná posuneme o několik stupňů na mezinárodních žebříčcích, nemusí být vždy těmi nejlepšími cestami, jak zkvalitnit naše vysoké školství.
Argument, že se adepti habilitačního procesu v českém jazyce mohou obrátit na jiné univerzity v ČR, není pro nás v této souvislosti uspokojující. Tíží nás, že právě naše Alma mater zavedla tak problematické restriktivní opatření. Chceme s ním veřejně vyjádřit zásadní nesouhlas.
Autoři jsou profesor Jiří Hanuš z Filozofické fakulty MU a docentka Světlana Hanušová z Pedagogické fakulty MU.
