Domobrana po vzoru Velké Británie nebo USA by přispěla ke ztlumení problému. Nedémonizujme ji, říká odborník na extremismus Miroslav Mareš.
Nedávná událost v severočeském Duchcově, kdy skupina Romů brutálně napadla manželský pár, vyvolala nepokoje mezi tamními obyvateli. Zvlášť v severních Čechách, ale nejen tam (vzpomeňme loňskou Břeclav), se vyskytují masovější projevy odporu bílé majority proti místním romským komunitám už delší dobu. Romský „problém“ se stal na mnoha místech společenským fenoménem. O příčinách množících se výbuchů lidového hněvu vůči romským komunitám, „normálních“ občanech i promrhaných šancích ČESKÁ POZICE hovořila s odborníkem na extremismus Miroslavem Marešem.
ČESKÁ POZICE: Již několik let se na řadě míst objevují různé protiromské výbuchy – ve Šluknovském výběžku, v Břeclavi, teď třeba v severočeském Duchcově. Pořádají se demonstrace, na které přicházejí i občané z majoritní společnosti, vlastně žádní extremisté. O čem to vypovídá?
MAREŠ: Protiromské předsudky u většinové společnosti najdeme zcela jistě, tím více tam, kde existuje osobní zkušenost s jednotlivcem nebo celou komunitou v nějaké lokalitě. Osobní zkušenosti jsou pak paušálně přenášeny na celé etnikum, a to do té míry, že pro hrubě řečeno „normální“ lidi přestává být dokonce – minimálně v těch nejvyostřenějších situacích – problém účastnit se demonstrace bok po boku se skutečnými extremisty.
ČESKÁ POZICE: Když říkáte, že těm takzvaně „normálním“ lidem přestává vadit demonstrovat bok po boku s extremisty, může jim třeba také přestat vadit volit extremisty?
MAREŠ: Tady pozor. Nositele radikálních řešení nelze zužovat pouze na naše extremistické spektrum. Těch subjektů, jež mohou voliče v tomto směru zaujmout, je více – když si přečteme například některá vyjádření senátora Jaroslava Doubravy, bývalého komunisty, dnes reprezentanta hnutí Severočeši.cz, já tam nevidím tak velké rozdíly od hesel extremistů, nejsou-li vyjádření tohoto senátora dokonce ještě extrémnější než třeba předáků Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Nezužoval bych radikální řešení na tyto lidi, má výrazně širší podporu u politické reprezentace.
Romská otázka volby nevyhraje
ČESKÁ POZICE: Pak to ale znamená, že politická strana s úzkým vymezením, kde jejím jediným emblémem bude „vyřešíme romskou otázku“, vlastně nemá velkou šanci uspět, protože radikální řešení v jisté míře slibují i jiné strany, které to mají jen jako součást svého programu.
MAREŠ: Ano. Nemyslím si, a to ani v severních Čechách, že by nastala situace, v níž by se takzvaná romská otázka stávala klíčovou pro rozhodnutí většinové populace, koho volit. Třeba kdyby kandidoval pan Okamura a zvedl tuto kartu, pak by neuspěl, pokud by zvedl pouze tuto kartu. Musel by k tomu přidat i obecný odpor proti establishmentu, boj proti korupci a tak dále. Ani Miroslav Sládek nezačal bodovat na romské otázce. Začal se profilovat v opozici k elitám Občanského fóra, v opozici k médiím, hrál na spikleneckou a antikomunistickou notu. Až v tomto mixu mohla mít jeho antiromská rétorika úspěch. Nepopírám ale, že v některých úzce vymezených lokalitách, kde problémy přesáhly určitou mez, by jedna jediná – protiromská – karta mohla platit. To se ukázalo v loňských krajských volbách, když na některých místech Šluknovského výběžku podpora Dělnické straně výrazně překračovala průměr.
ČESKÁ POZICE: Ve studentských volbách v loňském roce ale DSSS, tedy monotematické uskupení, uspělo. Skončilo s deseti procenty na třetím místě. Nebude jedno téma stačit alespoň mladé generaci?
>> více
