Jana Veselá: Holky to uhrály na výbornou

Český basketbal zaznamenal v září letošního roku historický úspěch. Ženská seniorská reprezentace vybojovala 11. září na Mistrovství Evropy v Ankaře zlaté medaile. Ve finále se střetla se svým tradičním soupeřem, s Ruskem, nad kterým zvítězila těsně 72:70. Celkem čtyři hráčky vítězného týmu studují na Fakultě sportovních studií MU. Pro rozhovor jsme si však vybrali jen jednu z nich – tradiční oporu týmu, na křídle hrající Janu Veselou.

Narodila jste se v Praze, hrála jste za pražský klub. Co vás přivedlo na Fakultu sportovních studií v Brně?
Po ukončení smlouvy s USK Praha jsem odešla hrát do Brna. V Praze jsem dokončila sportovní gymnázium a chtěla jsem i v Brně pokračovat ve studiích, a tak jsem se rozhodovala co studovat dál. Nakonec vyhrála Fakulta sportovních studií.

Co je vlastně náplní studia oboru Regenerace a výživa ve sportu? Pomáhají vám poznatky získané ve škole při vaší sportovní kariéře?
V tomto oboru studia se ze začátku zaměřujeme na poznání člověka z hlediska anatomie a fyziologie, v dalších semestrech se zabýváme výživou a regenerací sportovce a dalšími věcmi s tím spojenými. Poznatky získané v průběhu studia jsem zatím nijak výrazně nevyužila, uvidíme do budoucna...

V roce 2001 jste byla členkou reprezentačního týmu, který vybojoval první místo na mistrovství světa juniorek. Můžete srovnat toto vítězství s nedávným vítězstvím seniorské reprezentace na mistrovství Evropy?
Tyto dva zápasy se moc srovnávat nedají. Jsou si sice hodně podobné v tom, že v obou jsme celý zápas prohrávaly a nakonec šťastně zvítězily, ale přece jenom to byly jiné věkové kategorie. Také při finále na MS jsme přece jenom prohrávaly o více bodů a na to otočení během pár posledních minut myslím nikdo nezapomene.

Jana Veselá (Gambrinus SIKA Brno) při jednom z utkání evropské ligy.

Ve finále s Ruskem na ME jste se celkem brzy zranila. Jak vám bylo, když tým prohrával o čtrnáct bodů a vy jste nemohla zasáhnout do hry?
Nebylo mi nejlíp. Když se holkám daří a hrají dobře, tak člověku ani moc nevadí, že nemůže hrát, a s radostí se na ně kouká. Ale naopak když se nedaří vůbec a prohrává se, tak by člověk nejradši na to hřiště vyběhl a pomohl jim, bohužel to ale nešlo. Naštěstí to holky uhrály na výbornou.

Co myslíte, že nakonec rozhodlo? V čem byl český tým lepší než ruský?
Myslím si, že Rusky se trošku uspokojily tím náskokem a ani si moc neuvědomovaly, že se ten náskok pomalu ale jistě zmenšoval. Naše holky trošku víc zabraly v obraně, kde donutily Rusky k pár důležitým ztrátám a naopak v útoku tam padlo pár potřebných košů.

Finále rozhodla Eva Němcová svým tříbodovým košem několik sekund před koncem. Vy sama jste podobný pocit zažila při finále na mistrovství světa juniorek, kdy jste tři sekundy před koncem za stavu 80:80 vstřelila koš. Uvědomuje si hráčka, když dostane v takovém okamžiku míč, jaká na ní leží zodpovědnost?
Abych se přiznala, tak jsem si ani neuvědomovala, že je to tak důležitý koš. To až potom, když mi všichni gratulovali, jsem si uvědomila, že to byl vlastně rozhodující koš, který nám zajistil vítězství.

Jaký je to pocit rozhodnout důležitý zápas?
Člověka to jistě potěší, ale myslím si, že pocit z vítězství, k tomu ještě na mistrovství světa, a ta euforie a radost z vyhraného zápasu, je daleko větší.

Již delší dobu se české basketbalistky v rozhodujících zápasech potkávají s Ruskami. Jaké jsou vztahy mezi hráčkami těchto dvou týmů? Nepanuje mezi vámi nevraživost?
Já myslím, že mezi námi žádná nenávist nepanuje. Některé hráčky se dokonce navzájem kamarádí. Když se s Ruskami potkáme, tak se normálně pozdravíme, žádná rivalita mimo palubovku mezi námi nepanuje.

Jak jste titul oslavila? Prý jste na týmové oslavě večer po finále tancovala, bez ohledu na své zranění.
Já osobně nejsem žádný velký tanečník, který by rád tančil, ale oslava je oslava, takže když holky řvaly, kdo neskáče není Čech, tak jsem skákala aspoň na jedné noze. Pak jsem se objevila i pár minut na parketu. Holky mě vždycky donutí...

Jak jste na tom zdravotně nyní? A jaké jsou vaše nejbližší sportovní i studijní plány?
Kotník už začíná být v pořádku, minulý týden jsem ještě jenom vyklusávala, bez žádných skoků a sprintů. Tento týden jsem už trénovala skoro naplno a vypadalo to docela dobře. Ve škole mi nyní začal pátý semestr, začne nám brzy praxe, mám začít psát bakalářskou práci, takže toho bude tento semestr trošku víc.

Po úspěchu na mistrovství Evropy se dost často mluví o mistrovství světa. Co myslíte, budeme se opět radovat z nějakého cenného kovu?
Pokud naše družstvo vydrží do příštího roku ve stejné sestavě a bez zranění, tak si myslím, že bychom mohly uhrát pěkný výsledek. Je ale třeba si uvědomit, že je to už přece jenom mistrovství světa a většina družstev je na špičkové úrovni, takže to bude hodně těžký boj a bude k němu potřeba i hodně štěstí.