Ještě před rokem nebylo vůbec jasné, zda hokejový tým HC Masaryk University bude existovat. Nakonec ale nejen že vzniknul, ale v první sezoně se dopracoval až do čtvrtfinále Evropské univerzitní hokejové ligy a může se chlubit největšími průměrnými návštěvami v soutěži.
Zakladatelé týmu Peter Bustin a Josef Novák už teď po konci jedné sezony plánují, co bude dál. Chtěli by víc promluvit i do hokejového vývoje v Česku.
S jakým pocitem jste historicky první sezonu skončili?
Peter: Za mě je to úleva.
Josef: Já bych to shrnul několika body: Skvělá parta, super velký zápas v DRFG Areně, smolně prohrané play-off a na závěr velká úleva po finanční stránce, že rozpočet vyšel. Nakonec jsme do něj sice museli pár korun přihodit, ale není to nic, co by nás zruinovalo.
Sezonu jste táhli i z vlastních peněz?
Josef: Nějaké svoje peníze jsme do toho samozřejmě dali, ale díky patří hlavně veřejným subjektům, které nám poskytly dotace, a sponzorům. Jmenovitě bych chtěl poděkovat panu Čtvrtníčkovi z Progresklimy a Starobrnu.
Peter: Já jsem moc spokojený. Když se podívám zpátky, tak loni v tomto čase jsem byl osobně hrozně zklamaný a naštvaný, protože to na 99 procent vypadalo, že se do EUHL vůbec nepřihlásíme. Kdybych se teď s tím svým já před rokem potkal a řekl bych mu, jak to nakonec dopadlo, byl bych opravdu šťastný.
Zlatý hattrick
Proč to vypadalo, že se nepřihlásíte?
Peter: Dlouho jsme přemýšleli, že bychom se přihlásili do druhé české ligy, jenže ta se začala rozpadat. Do toho se nás nechtěla formálně ujmout žádná univerzita, nedařilo se nám se sponzory, všechno se hrozně táhlo.
Josef: Proto byla tak velká injekce, když nám vedení Masarykovy univerzity řeklo, že můžeme hrát pod její záštitou. V té chvíli jsme si řekli, že máme všechno důležité a už nám chybí jenom peníze. Měli jsme sehnané hráče a záštitu školy, předběžně domluvený prostor v halách za Lužánkami a s těmi penězi jsme to brali tak, že ty zkrátka nějak seženeme.
Jak jste získávali hráče?
Josef: Oslovili jsme nejdřív kluky z tehdy zanikajícího týmu druholigové Techniky Brno. Věděli jsme, že se rozhodují, jestli vůbec hokej hrát dál, a nám přišlo super, že jsou dobří, a navíc jsme je znali. Pak se to nabalovalo, každý den se ozvali dva nebo tři borci, že by to chtěli zkusit, nebo kluci přiváděli svoje kamarády. Tým narostl až na 45 lidí, což bylo hodně, to se nevejde při tréninku ani na led. Proto jsme udělali ještě dvoutýdenní přípravný kemp. Nakonec jsme si nechali 28 hráčů a pět gólmanů, protože nám bylo jasné, že třeba kvůli návalu práce ve škole nebo zraněním se nám široký kádr bude hodit.
Většinu kádru tvořili studenti Muni, ale dostali se do něj i hokejisté z jiných univerzit. Nechcete podíl hráčů přímo z Muni do budoucna navýšit?
Peter: Do budoucna chceme dostat na univerzitu víc opravdu kvalitních hráčů. Ale nechtěli jsme odmítnout ty opravdu skvělé, kteří se chtějí bít za jméno Masarykovy univerzity, jen proto, že jsou odjinud. Pravidla ligy to dovolují a my jako manažeři máme povinnost v rámci pravidel vytvořit to nejlepší, co můžeme.
Jaké jsou plány na další sezonu?
Josef: Co se kádru týče, bude to mít asi docela zajímavý vývoj, protože v Česku se transformuje juniorská liga, kde budou moct odteď působit jen hokejisté do 19 let, takže se nám asi přihlásí ještě víc hráčů. Každopádně my máme vizi začlenit univerzitní hokej víc do celého systému českého hokeje. Teď existuje soutěž mladšího a staršího dorostu a juniorská liga, která plní roli mezičlánku mezi mládeží a muži, jenže ta se změní, takže vznikne díra. Dá se přeskočit přesunem do druhé ligy mužů, jenže ta má spoustu problémů. Tváří se sice profesionálně, ale kluci v ní berou 2500 korun měsíčně a přitom jezdí každé tři dny někam na zápasy a musí se hodně věnovat přípravě. Nikdo z nich tím pádem moc nestíhá ani školu, ani práci.
Peter: A právě tuhle díru ve vývoji hokejisty by mohla dobře zalepit univerzitní liga. Kluci by hráli i studovali a po škole by se rozhodli, co přesně chtějí dělat dál.
Josef: Dřív to úplně stejně fungovalo s armádními celky, ale ty se zrušily a nic je nenahradilo.
Tohle je váš nápad?
Josef: O téhle myšlence podle mě soustavně přemýšlí asi tak sto lidí v Česku a na Slovensku. Spousta z nich cítí, že je potřeba překonat nějak tu díru a lepší než to, co bylo doteď, by byla právě univerzitní soutěž.
Peter: Myslíme si, že by to pomohlo i vývoji českého hokeje, zvlášť po tom, co se zpřísnily zákony a pro firmy už není tak výhodný sponzoring.
EUHL dnes hrají v Česku kromě vás dva týmy z Prahy, další z Brna, Plzeň a Olomouc. Chtějí se přidat další univerzity? A znamená to, že by vznikla nová samostatná soutěž?
Peter: Do další sezony by se měly přidat České Budějovice a Ostrava. A samostatná soutěž ne, spíš by vznikla nová divize v rámci EUHL. V té naší dnes hrají týmy ze čtyř zemí – Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Při reorganizaci by se mohla vytvořit třeba česko-slovenská divize. Rusové mají takhle 150 univerzitních týmů a ukazuje se, že to v systému má svoje místo.
Josef: I jinde. Spojené státy třeba na letošní olympiádě reprezentoval Ryan Donato, který hraje právě univerzitní ligu. I v EUHL je vidět, že když se univerzitní hokej dělá za podpory dvou hlavních subjektů, univerzity a města, tak je tým schopný udělat ohromný skok dopředu. V Banské Bystrici mu město pronajímá halu za pár korun, tým má profesionální zázemí, trenéra, masérnu a dělají si i videorozbory. Trenéři na to totiž mají čas, je to jejich hlavní náplň práce, protože jsou začlenění do univerzitní struktury. Vybudovali to během pár let, ale přesto se jim teď před pár dny povedlo naši divizi EUHL vyhrát.
