Mistrovství světa ve švédském Idre Fjäl, které se konalo na začátku února, tak pro něj bylo nejen premiérou a velkým úspěchem, ale zároveň možností porovnání s nejlepšími.
Čtyřiadvacetiletý student fakulty sportovních studií, který zároveň patří do skupiny sportovců-studentů podpořených v projektu UNIS, přitom vyzkoušel závody v disciplíně snowboardcross teprve před třemi lety. Dřív se aktivně věnoval lyžování, fotbalu a snowboardingu.
V současné době vám asi mnoho amatérských lyžařů a snowboardistů závidí. Kde si užíváte tréninků, závodů, hor a sněhu?
Je pravda, že v současné situaci máme střediska skoro jen pro sebe. Pro většinu lidí je nemožné někam vyrazit za sněhem. Spousta kamarádů se mě ptala, jestli bych je nemohl vzít s sebou. Což bych rád, ale většinou jezdíme autem plní až po strop. Navíc se teď každý výjezd prodraží a časově prodlouží kvůli potřebě mít negativní PCR test před odjezdem a následně po příjezdu. Mám už za sebou závody evropského poháru ve Francii, mistrovství světa ve švédském Idre Fjäl a následně po mistrovství nás čekal přesun do rakouského Reiteralmu, kde by měla pokračovat série světového poháru. Takže plán máme jasný a v domácím prostředí se moc neohřejeme.
Ve kterém zimním středisku se vám nejvíc líbí?
Doma je to jasná volba – Dolní Morava. Tam nám dokáží vytvořit skvělé tréninkové i závodní podmínky. Letos se tam měl jet jeden ze závodů světového poháru, ale bohužel byl zrušen. V zahraničí už to bude s výběrem složitější, ale je pár středisek, kam se každoročně rád vracím. Patří sem Passo Stelvio v Itálii, Pitztal a Hintertux v Rakousku a letos mě zaujala Cervinia v Itálii, kde jsme absolvovali jedno z podzimních soustředění.
Co obnáší disciplína snowboardcross a co ještě musíme rozlišovat u snowboardingu?
Snowboarding můžeme rozdělit do tří základních disciplín. Freestyle, což jsou sestavy slope style, big air a na U-rampě. Snowboardcross, který mají lidé spojený s Evou Samkovou, a alpine snowboarding, který jezdí Ester Ledecká. Závod ve snowboardcrossu většinou začíná prohlídkou tratě, kde se všichni seznámí s překážkami. Při prohlídce se rozebírá taktika projetí zatáček a jednotlivých překážek. Každý se snaží najít ten nejrychlejší způsob a ideální stopu. Po prohlídce následuje trénink, který je omezený časově nebo počtem jízd. Trénink umožní jezdcům vyzkoušet si zvolené taktiky a případně pozměnit způsoby projetí. Pak už následuje kvalifikace, kde se všichni poperou o 32 nebo 64 postupových míst. Vše záleží na počtu závodníků a hlavně pořadateli. Z těchto postupových míst se udělá pavouk, podle kterého se nasazují jezdci do jednotlivých rozjížděk po čtyřech nebo šesti. Z každé finálové rozjížďky pak postoupí dva nebo tři závodníci až do finále, kde bojují o konečné vítězství.
Jaká je parta snowboardistů, reprezentantů?
Naprosto super! Když jsem začínal, trochu jsem se bál, jak mě přijmou a jací vlastně všichni budou. Stačilo pár výjezdů na soustředění a zjistil jsem, že jsme si tak nějak všichni podobní. Navíc máme stejný vkus na humor. O zábavu a zajímavé situace není nouze.
Sbíráte úspěchy na republikových šampionátech i v evropském poháru. Co je vaším cílem pro letošní sezónu?
Mým největším cílem je pravidelná účast na světových pohárech. Takže letos to bylo poprvé a hned v podobě mistrovství světa. Je pro mě až neuvěřitelné, že jsem se dostal až sem. Mým hlavním úkolem pro celou sezónu je zvládnout trať a zkusit překvapit výkonem.
Jak trénujete v létě?
V létě se snažíme nabírat kondici a sílu v suché přípravě. Pravidelně se nám mění vytrvalostní, silové a gymnastické tréninky. Často vyjíždíme na soustředění do Liberce, kde máme vše potřebné pro trénink. Mimo soustředění máme stanovené individuální tréninkové plány, podle kterých udržujeme kondici bez dohledu našich trenérů. V našem sportu je důležité nemít delší pauzu od ježdění na sněhu, takže v průběhu léta několikrát vyjíždíme za hranice. Loni během letních prázdnin jsme měli tři výjezdy. V tu chvíli musíte každé soustředění brát zároveň jako „dovolenou“. Když si odmyslíte všechny tréninky a mazání prken, tak je to vlastně velice příjemně strávený čas s přáteli.
Studujete obor osobní a kondiční trenér. Věnujete se i tréninku dětí a mládeže, nebo to teprve máte v plánu?
Zatím ne, ale zkušenosti už mám z lyžařského oddílu, kde pomáhám při tvorbě tréninků pro děti. Přes zimu také učím v lyžařské škole úplné začátečníky jak na lyžích, tak na snowboardu. Pokoušel jsem se založit i školu in-line bruslení. Vzhledem k mému časovému vytížení ji však nebylo možné plně rozjet. Práce s dětmi mě baví a rád jim předávám své zkušenosti a znalosti. Určitě bych v tomto směru chtěl pokračovat a možná dostat více do podvědomí právě snowboardcross.
Kdo vás podporuje finančně a kdo vám drží palce?
V tomhle směru mi největší podporu dala a stále dává rodina. Na všechny moje výmysly a pokusy dostat se ve sportu na dobrou úroveň nikdy neřekli ne. Vždy mě nechají vyzkoušet, co je v mých silách, abych zjistil, jestli to má cenu. I můj pokus dostat se do snowboardcrossové reprezentace byl spíše test a touha zkusit něco nového. A popravdě, nikdo nečekal a nevěřil, že bych mohl dosáhnout takových výsledků. Ze začátku to bylo velmi finančně náročné, ale rodiče jako vždy měli pochopení pro můj zápal a vypomohli mi. Vybral jsem si totiž zimní sporty, které patří k velmi drahým. Samozřejmě jsem se snažil jim to co nejvíce ulehčit. Začal jsem shánět podporu jinde nebo jsem se snažil financovat své sny penězi, které jsem vydělal na brigádách. Nakonec se mi povedlo získat pravidelnou finanční podporu od města Třebíč, odkud pocházím, a tímto bych jim chtěl moc poděkovat.
Kdybyste nezávodil na snowboardu, jaký sport byste dělal?
Nejraději bych dělal všechno. Jsem taková povaha. Rád zkouším nové věci. Když mě něco baví, tak se chci zlepšovat. Právě snowboarding mě částečně usměrnil a poprvé se tak věnuji pouze jednomu sportu na profi úrovni. Kdybych nezačal, tak bych pravděpodobně pokračoval ve fotbale a možná i v lyžování, kde jsem vždycky chtěl vyzkoušet skicross. Třeba se k němu časem ještě dostanu, protože se jezdí ve stejných tratích jako snowboardcross.