Ještě před odletem do Ameriky a nástupem do přípravného kempu týmu Arizona Coyotes poskytl Karel Vejmelka již jako absolvent MU rozhovor Magazínu M.
Omezení v souvislosti s nemocí covid-19 měla velké dopady na sport. Jak jste to prožíval vy konkrétně?
Loňská sezona byla kvůli tomu všemu zvláštní. Nejprve jsme nemohli ani trénovat, pak povolili trénink a nakonec jsme mohli i hrát, i když o něco později, než obvykle. Každopádně sezóna ideální nebyla a chtěli jsme hrát o vyšší příčky, než bylo jen čtvrtfinále playoff.
Napsal jste a obhájil diplomovou práci, prošel úspěšně státnicemi a podepsal smlouvu s klubem NHL. Asi ten rok nebyl až tak špatný?
Z tohoto pohledu tento rok hodnotím rozhodně kladně. Jsem rád, že to vyšlo i se školou, kterou jsem letos mohl dokončit, což jsem si přál a po podpisu smlouvy s Arizonou jsem tento krok neměl jistý z časových důvodů. Nakonec to vše ale klaplo a já se moc těším do států na novou výzvu, kterou jsem si vždy chtěl vyzkoušet.
Čím je pro vás smlouva v NHL?
Je to splněný sen. Vždy jsem se do NHL chtěl dostat a tímto krokem jsem se k tomu zase o něco přiblížil. Samozřejmě si ale uvědomuji, že tímto to nekončí a nyní musím pracovat ještě tvrději, abych si sen splnil.
Rozhodoval jste se, zda Kometa nebo NHL?
Ano a musím přiznat, že rozhodování to lehké nebylo. V Brně jsem byl naprosto spokojený, prožil jsem tady několik skvělých sezon a mohl si dvakrát užít oslavy titulu. Rozhodně mi Brno přirostlo k srdci a už se zde vždy budu cítit jako doma. V Americe mi rozhodně budou chybět místní fanoušci, kteří jsou v Brně tou nejlepší reklamou a právem jsou označováni jako nejlepší fanoušci na světě. Do Arizony se ale samozřejmě moc těším, je to změna po všech stránkách a mám výzvy rád.
Říkal jste v jednom předchozím rozhovoru, že budete Brno, Kometu propagovat. Jak?
Rozhodně budu o Kometě všem tamním vyprávět, jak jsou zde skvělí fanoušci a jakou atmosféru dokáží při zápasech vytvořit. I když slovy se to dá jen těžko popsat. Člověk to musí zažít na vlastní kůži, aby pochopil.
Budete propagovat i Masarykovu univerzitu a fakultu sportovních studií?
Rozhodně ano. V tom nejlepším světle, protože i Masarykova univerzita mi přirostla k srdci a studium mě ohromně bavilo, přestože to občas nebylo jednoduché. Potkal jsem na škole spoustu skvělých lidí nejen z řad studentů, ale i pedagogů.
Jak náročně bylo dokončit studium a vrcholově sportovat?
Náročné to bylo. Ale vždycky jsem věřil, že když se chce, tak jde všechno a taky to tak bylo. Musíte si za tím prostě jít. Snažil jsem se studiu věnovat ve svém volném čase, jak jen to šlo. V některých semestrech jsem musel kombinovat docházku do předmětů i s denními studenty, protože sám jsem studoval dálkově, ale někdy to tak pro mě bylo jednodušší. Studium mě naučilo hlavně to, že vše je o komunikaci a vstřícnosti.
Co musí hokejový brankář umět, aby byl úspěšný v NHL?
Hlavně musí vědět, co chce. Já vždy chtěl hrát v NHL, chtěl jsem si dokázat, že na to mám a tak nějak jsem vždycky věděl, že ta šance může přijít, ale musím pro to dělat vše tak, abych si mohl jednou říct, že jsem pro to udělal maximum, co šlo. Když by to nevyšlo, aspoň budu mít čisté svědomí.
Kdo vás nejvíce podporoval v odchodu do NHL?
Nejvíce jsem toto rozhodnutí řešil s rodinou. Ti mi nakonec řekli, že bych to měl zkusit. Věděl jsem, že bych toho později litoval a to rozhodlo. Takovou šanci bych už nejspíš později nedostal.
Co si s sebou odvezete?
Jedu tam sám, ale pár osobních věcí si pro štěstí vezmu. Ale to bych si nechal radši jen pro sebe.
Kam se stěhujete, těšíte se?
Začnu na kempu hlavního týmu v Glendale. Poté se uvidí, kam mě pošlou. Jestli si mě nechají v hlavním týmu nebo budu pokračovat na farmě. Spíše počítám, že budu v nižší lize v Tucsonu. Ale samozřejmě se těším moc.
Kdo nebo co rozhodlo o tom, že budete hokejista – brankář?
Můj táta vždycky hrál jako útočník. Já jsem taky tak hrával, ale když mi bylo asi 6 let, tak se mi začali brankáři líbit i kvůli jednomu kamarádovi mého otce, se kterým mě seznámil, a sedli jsme si. Tátu jsem následně zhruba rok přemlouval, aby mi to domluvil a že si to chci zkusit, ale bylo to složité. Nechtěl, abych chytal, ale nakonec jsem si to doslova vybrečel a vyplatilo se.
V čem se liší trénink hokejového brankáře a hokejistů na ledě?
Děláme specifické věci a cvičení. Pohyb v bráně je diametrálně odlišný oproti pohybu ostatních hráčů. Musíme být komplexně připraveni na rychlost, hbitost, vytrvalost, ale i flexibilitu a do toho musíte být silní i po mentální stránce. Je to specifická pozice a musíme být připraveni lépe než ostatní.
Kdo je vaším vzorem?
Jako malý kluk jsem měl vzorů více jako například Henrika Lundqvista nebo Dominika Haška. Nyní vyloženě jeden vzor nemám, ale snažím se sledovat ostatní kluky a brát si to, co si myslím, že by mě mohlo posunout dál a být díky tomu lepším.
Co máte rád a co děláte mimo hokej?
Rád hraji na kytaru a mimo hokej také tenis. Také mám nově motorku, která mě hodně chytla, a užívám si to. Stejně tak jako dobré jídlo, v poslední době hlavně Asii.
