Když se v únoru vyhlašovali nejlepší čeští triatlonisté za rok 2008,
šla si Radka Vodičková pro ocenění pro nejlepší ženu. Nebylo se čemu
divit. V loňské sezoně se stala mistryní Evropy v duatlonu, vyhrála
evropský triatlonový pohár a skončila šestá na mistrovství Evropy
v triatlonu. Letos studentka Fakulty sportovních studií doufala, že
umístění na evropském šampionátu ještě vylepší.
Jenže to by ji nesměla postihnout únavová zlomenina, která ji připravila o velkou část sezony. „Dlouho jsem si nechtěla připustit, že něco není v pořádku. A to byla chyba,“ podotýká Vodičková, jíž se však návrat po zranění koncem prázdnin povedl na výbornou. Hned vyhrála závod evropského poháru v Karlových Varech.
V loňské sezoně jste dosáhla zatím největších úspěchů. Jak zatím hodnotíte tu letošní?
Moc se nevydařila. Zahájila jsem ji sice úspěšně, dvěma vítězstvími v evropském poháru, ale pak jsem si v květnu přivodila únavovou zlomeninu a dva a půl měsíce jsem se léčila. Propásla jsem mistrovství Evropy a téměř celou závodní sezonu a závodila jsem až na konci léta.
Ale vrátila jste se ve výborné formě, zvítězila jste v Karlových Varech.
Ano, tam se mi to povedlo. Bylo to díky tomu, že když jsem léčila zlomeninu, nemohla jsem běhat, ale jinak jsem dál plavala a jezdila na kole. Ve Varech se mi ještě s jednou závodnicí podařilo všem uplavat, na kole jsme si vybudovaly velký náskok, a i když jsem neběžela nejrychleji, tak to nakonec na první místo stačilo.
„Ještě týden před odjezdem jsem cítila opravdu velkou formu, zlepšila jsem se ve všech disciplínách,“ říká o pocitech před mistrovstvím Evropy triatlonistka Vodičková. Foto: Archiv R. Vodičkové.
Hodně. Ještě týden před odjezdem jsem cítila opravdu velkou formu, zlepšila jsem se ve všech disciplínách. Jenže tři dny před šampionátem už mě noha bolela tak, že jsem dostala berle, a místo závodění jsem se belhala doma.
Sledovala jste mistrovství i tak? Neodhadovala jste v duchu, jak byste mohla dopadnout?
Napadlo mě to. Kdybych jela, tak jsem měla velkou šanci vylepšit loňské šesté místo, protože se sešla menší konkurence. Mistrovství Evropy se konalo v termínu mezi dvěma závody mistrovství světa, takže některé závodnice se na Evropu vykašlaly. Ale se zraněním se nedalo nic dělat. Všechno špatné je pro něco dobré a já věřím, že konec sezony bude zase úspěšný.
Co se stalo, že jste se zranila?
Dlouhodobě mě pobolívalo chodidlo. Byla jsem paličatá a nechtěla jsem si připustit, že něco není v pořádku. Pořád jsem trénovala, až to dopadlo takhle. Ale poučila jsem se. Už vím, že musím víc dbát na regeneraci a poslouchat svoje tělo, což jsem dřív nedělala.
Jak vypadá regenerace triatlonisty?
Jde hlavně o strečink, masáže a chození do vířivky. Vířivka je příjemná, člověk se jí nebrání, chce to jen najít si na ni čas. Jenže to není lehké.
Kvůli jejich finanční náročnosti jste v minulosti příliš nejezdila na světové poháry. Platí to pořád?
Letos se úplně změnil systém mistrovství světa. Poprvé se skládá z více závodů, takže se podobá třeba formuli 1. Světový šampionát tvoří šest závodů, a to už jsem plánovala, že budu jezdit. Ale ani to kvůli zranění nevyšlo. Dostala sem se jen na jeden, jenže tam jsem se přimotala do hromadného pádu a nedokončila ho. Odvezli mě do nemocnice a skončila jsem se třemi stehy na bradě.
V triatlonu dochází k podobným střetům docela často a především ve vodě, že?
Nikdo to nedělá naschvál, ale když startuje 65 žen, tak se člověk vždycky do nějaké bitky dostane. Každý se musí otrkat.
Spolu s většinou nejlepších českých triatlonistů se připravujete v brněnském Ekol teamu. Pomáhá vám trénovat s osobnostmi, jako je Filip Ospalý nebo Martin Krňávek?
Filip Ospalý s námi teď netrénuje, ale jinak mi přítomnost ostatních hodně pomáhá. Holek nás moc není a s kluky se člověk mnohem lépe vyburcuje. Brno je v Česku takové středisko triatlonu, ale když to srovnám, tak jiné země žijí triatlonem daleko víc. Je škoda, že u nás není triatlon zase tak oblíbený.
Není vám někdy líto, že i když děláte tři disciplíny, tak třeba atleti jsou slavnější než vy?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Když má člověk svůj sport rád, tak mu to nemusí být líto. Já si triatlon užívám. Ve srovnání s atletikou není v Česku sice tak populární, ale jinde je to jinak. U nás chodí fanoušci na fotbal, ale například v Hamburku se chodí tisíce lidí dívat na slavný triatlonový závod. Velký zájem o triatlon je i ve Španělsku. Kolikrát se tam hlásí na závody tolik lidí, že už se tam ani nedostanou, protože je vyčerpaná kapacita. Doufám, že to v Česku někdy bude podobné.
