V rozhovoru s kapitánem Tomášem Šperkou a hráčem Janem Hromkem, kteří oba působí ve fotbalovém i futsalovém týmu MUNI, jsme se ohlédli za uplynulou sezónou.
Můžete se představit? Co studujete, kde hrajete?
Tomáš: Já jsem v sedmém semestru na managementu sportu na Fakultě sportovních studií MU. Co se týče fotbalu, aktuálně hraju za FC PBS Velká Bíteš, ve futsale hraju za Helas Brno B.
Jan: Já dokončuju první semestr v navazujícím studiu na Ekonomicko-správní fakultě MU, obor Podniková ekonomika a management. Ve fotbale hraju za rakouský klub Großkrut, ve futsale za Tango Hodonín.
Jak jste se dostali k fotbalu a k futsalu?
Tomáš: Já jsem se k fotbalu dostal přes tátu a dědu, začínal jsem s tréninky v pěti letech. K futsalu mě dovedli kamarádi někdy v šestnácti letech. Futsal je zajímavý doplňkový sport k fotbalu, který mám ale pořád na prvním místě.
Jan: Já jsem se v pěti letech s rodiči přestěhoval do místa, kde teď bydlíme, takže mě naši dali na fotbal, abych si tam našel kamarády. Mě to bavilo, udržel jsem se tam a doteď ho hraju. S futsalem jsem to měl podobně jako Tomáš, taky to bylo přes kamarády. Když mi bylo nějakých těch patnáct, šestnáct, tak v Hodoníně byl nábor mládežnických kluků, takže jsme se tam s kamarády přihlásili a začali jsme to hrát tak nějak pro zábavu a vydrželo nám to až do teď.
Jaká je struktura hráčů v týmech, jsou to pouze profi hráči?
Jan: Já myslím, že oba naše týmy, futsalový i fotbalový, mají celkem kvalitu, takže kluci, kteří by byli jen volnočasoví hráči, by si tam úplně nezahráli. Takže myslím, že sto procent spoluhráčů mají své vlastní domácí kluby, kde hrají.
Jak jste se dostali do univerzitních týmů vy?
Tomáš: Já jsem se hned v prváku dostal do fotbalového týmu, futsalový tým tehdy ještě nebyl. Kamarád už fotbal v MUNI týmu hrál a říkal mi, že je to kvalitní, tak jsem se taky přihlásil. Do futsalového týmu jsem se pak dostal přes spoluhráče až později.
Jan: U mě to bylo podobně, jen jsem se k fotbalu dostal až ve třeťáku. V prváku jsem se k tomu nedostal, v druháku byl covid a ve třeťáku mi pak taky řekl jeden kamarád o univerzitním fotbalovém týmu, já jsem se přihlásil a pak mě vybrali, že se můžu přijít podívat na jejich trénink, a pak už jsem tam zůstal.
Jak se liší hráči v týmech fotbalu a futsalu? Kapitán je stejný – Tomáš Šperka. Je více hráčů, kteří reprezentují MUNI v obou sportech?
Jan: No, tak půlka hráčů z futsalového týmu je i ve fotbalovém týmu. Ale fotbalový tým je větší, je tam třeba nějakých dvacet lidí, ve futsale nějakých dvanáct. Takže tak těch šest hraje futsal i fotbal.
Tomáš: Ale je to provázané, všichni se známe, je to spíš takový jeden velký tým dohromady, jen někteří hrají futsal, někteří fotbal a někteří obojí.
Jakou jste měli přípravu na zápasy? Jak často jste trénovali?
Tomáš: V obou sportech máme tréninky jednou týdně. Na ten futsal nás tedy chodí míň a je to tam takové obtížnější, protože nemá svůj předmět, takže je to spíš o tom, že kdo má čas, ten přijde. Tím, že fotbal má svůj předmět, tak tam ta docházka je striktnější.
Jan: U futsalu to je tak, že taková ta kostra týmu se zná hodně dlouho, takže už na hřišti celkem víme, co chceme hrát. Takže tréninky byly hlavně o samotném hraní.
Tomáš: A fotbalové tréninky vede pan Bokůvka, takže tam je to dané, že tréninky dělá on. Kromě hry tam trénujeme i konkrétní věci, kterými se chceme prezentovat pak na hřišti, ať už je to rozehrávka od gólmana nebo třeba práce bez míče.
Bylo náročné kombinovat tréninky a zápasy se studiem a aktivitami v domácích klubech? Vycházeli vám vyučující a trenéři vstříc?
Jan: Tréninky v klubech, kde hrajeme, bývají spíš odpoledne a navečer, oproti tomu tréninky a zápasy univerzitní ligy bývají spíš v dopoledních hodinách od pondělí do čtvrtka, takže se to dá kombinovat i s tou školou nějak, i když je to někdy složité. Na fotbal konkrétně míváme trénink ve středu dopoledne, takže to všichni ví dopředu a snaží se tomu přizpůsobit rozvrh, ale samozřejmě ne všem se to vždy povede. S futsalem je to trochu horší, protože právě nemá svůj předmět, a tak se vždy před semestrem domlouváme na nějakém společném datu a tým hlasuje, kdy kdo může. A když se nám střetne zápas univerzitní ligy s výukou, tak nám zatím vždy vyšli vyučující i studijní oddělení vstříc s omluvením z výuky.
Kdo byl nejtěžším soupeřem? Jak probíhal zápas s ním?
Tomáš: Ve fotbale pro nás nejtěžší zápas bylo asi semifinále s Univerzitou Palackého v Olomouci, protože jsme tam jeli v ne úplně té nejlepší sestavě, co máme, nicméně jsme ale dokázali vyhrát díky týmové hře. Prostě jsme byli schopni spolupracovat a hrát společně. Oni měli asi lepší hráče individuálně, ale my jsme hráli každý za každého.
Jan: Ve futsale jsme nejtěžší zápas prožili v semifinále proti ČVUT, kteří sice nebyli jeden z nejtěžších týmů, ale ten zápas se nám moc nepovedl a hodně jsme se natrápili. Neočekávali jsme, že by ten tým mohl být nějakým těžkým soupeřem, a nakonec, asi kvůli naší ne úplně dobré koncentrovanosti, jsme ten zápas zachraňovali až v prodloužení. Sice se nám to podařilo, ale bylo to hodně hektické. Celou sezónu jsme si mysleli, že nejtěžší zápas bude ve finále proti VŠB Ostrava, ale tam zas musím uznat, že jsme předvedli výborný výkon, kdy jsme v průběhu vedli asi 5:0. Pak jsme to sice trochu zdramatizovali, ale celý ten zápas jsme zvládli úplně v pohodě a naše obavy z toho zápasu se nakonec nenaplnily, vyhráli jsme 9:6.
Jaká byla atmosféra v týmu v průběhu soutěže?
Tomáš: Ve fotbale jsme prohráli hned první zápas univerzitní ligy – a ještě s týmem, který moc dobrý nebyl. To jsme asi podcenili, nebo nevím co se stalo. Tak špatně jsem ještě neviděl, že bychom někdy hráli. Neměli jsme ve svých rukách, jestli vůbec postoupíme ze skupiny, ale pak jsme přes skóre postoupili, nicméně od zbytku sezóny jsme neměli vysoká očekávání. Oproti tomu ve futsale jsme si už na začátku sezóny řekli, že prostě musíme vyhrát, protože jsme minule skončili druzí. Ty zápasy jsme vyhrávali zápas od zápasu a když jsme došli k poháru, trochu jsme to prostě očekávali. Z prvního místa ve fotbalové lize jsme byli mnohem více překvapení.
Vyzdvihli byste nějaké konkrétní hráče, kteří byli v této sezóně výrazní?
Tomáš: Oboje je týmový sport a je to víc o týmu než o individuálních hráčích. Střídá se to – jeden zápas se povede tomu, druhý někomu jinému. Spíš, než že by vynikal jednotlivec, vynikáme jako tým.
Jan: Kdybych ale měl říct někoho konkrétně, tak ve futsale nás v tom semifinálovém zápase proti ČVUT v prodloužení zachránil brankář Tomáš Mosler (PrF). Ve Final Four nás gólově tahal Zbyněk Špička (ESF).
Tomáš: Ve fotbale bych vyzdvihl Bohdana Veličku (FSpS), protože nás vždycky vybudil, nahecoval ten tým k nejlepšímu výkonu a táhl nás i gólově.
Jak hodnotíte podporu fanoušků v průběhu celé sezóny?
Jan: Moc lidí nechodilo, hrávalo se hlavně dopoledne od pondělí do čtvrtka, tak většina lidí prostě asi neměla možnost přijít, což nás mrzí, ale zároveň s tím asi nic moc neuděláme.
Kdy začínáte přípravu na příští sezónu?
Tomáš: Na začátku semestru.
Je něco, co byste do příští sezóny chtěli zlepšit? Na co se budete v následujících trénincích zaměřovat?
Tomáš: Asi se zaměříme na nové hráče, kteří přijdou, a jinak budeme pokračovat jako doposud.
Jako týmy působíte i na sociálních sítích. Kdo je spravuje, máte ve správě účtů v rámci týmu nějak rozdělené role?
Jan: Sociální sítě dělám hodně já. Začal jsem se tomu trochu víc věnovat, protože jsem chtěl, aby to nějak vypadalo.
Tomáš: Myslím, že vedení ligy podporuje, abychom to promo na sítích dělali. A Honza se do toho dostal tak nějak sám. Každý jsme k tomu sice nějak přispěl, ale Honza to má „zmáklý“.
