Od konce minulého ročníku basketbalové ligy už uplynulo několik měsíců. Jak se zpětně díváte na příčiny vaší porážky?
USK je jeden z mála evropských klubů, který přes ekonomickou krizi nemá problémy s penězi. Můžou nakupovat posily, jak potřebují, a to se projevilo. Na druhou stranu je pravda, že u nás loni také hrála spousta kvalitních zahraničních hráček, a přesto se nám vyhrát nepodařilo. Na soupeřkách bylo znát, že po letech, kdy vítězily Žabovřesky, titul moc chtějí.
Takže částečně za to mohl i fakt, že jste neměly takovou motivaci?
Brali jsme to tak, že nás to opravdu mrzelo, ale jednou to přijít muselo.
Vedení klubu označilo za jednu z příčin neúspěchu to, že u vás nastupovalo až příliš mnoho cizinek. Co si o tom myslíte?
Říká se, že když se hraje o mistra České republiky, tak se projevuje, že pro holky z ciziny to není „jejich“ liga. Touha po vítězství je u nich trochu menší. Ale nemyslím si, že by se jednalo o rozhodující důvod. Hrají profesionálně, je to jejich povolání, berou za to peníze, takže si každý musí odvést svůj díl práce.
U nás není problém s angličtinou, všechny holky se domluví, ale občas nastanou situace, kdy je jazyková bariéra znát. Loni než se začalo, jsme se docela bály toho, že v kabině ani nebudeme moct mluvit česky, ale nakonec s tím nebyly žádné problémy. Třeba Maďarky se česky docela naučily a i Američka Whitmorová nebo Maiga-Ba z Mali docela rozuměly.
Klub musel letos snížit rozpočet a vedení dopředu oznámilo, že se do dostihů s USK v lize pouštět nebude. Nevzdali jste to brzy?
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. My potřebujeme především uspět v Eurolize, ta je kvalitativně úplně jiná než česká liga. Ale nám to vyhovuje, můžeme si v ní nacvičit věci, které si v Eurolize nemůžeme dovolit.
Z vašeho týmu teď odešla většina cizinek a trenér Bobrovský řekl, že nechá hrát mladší hráčky a speciálně vás.
Neříkáte si, že by tento rok mohl být ve vaší kariéře zlomový?
Trenér s námi takové věci moc nerozebírá, bude záležet na herní formě a spoustě faktorů. Taky jsem to někde četla, ale ono je to logické. Letos nemáme v týmu tolik cizinek, takže dostanou šanci domácí holky. Je jasné, že kdybychom měli víc hráček ze zahraničí, tak budou hrát ony, jinak by je klub nekupoval. Já jsem ještě mladá, nemám takové zkušenosti, abych jim konkurovala. Pořád se musím na všechno soustředit, pohlídat si nejdřív bránění a až pak zkoušet útočit. Ještě nejsem na úrovni kapitánky Hanky Horákové, která to hraje s absolutním přehledem. Logické je to i z toho důvodu, že k nám teď přešlo hodně juniorek, které ještě nehrály žádnou ženskou soutěž. Oproti nim mám víc zkušeností, přece jen jsem v ženách už čtyři roky.
Berete sama sebe v první řadě jako studentku nebo jako profesionální basketbalistku?
To je ošemetná otázka. Řekla jsem si, že nechci být jen hlupák s maturitou, že chci vystudovat vysokou školu. Nikdy člověk neví, kdy přijde nějaké zranění, a kdyby nepřišlo, tak stejně budu jednou muset s basketbalem skončit. Pak si budu hledat nějakou práci a nechci na pohovorech říkat, že umím jen hrát basketbal a nic jiného.
Basketbal teď co do popularity v porovnání s jinými kolektivními sporty, hlavně florbalem, trochu ztrácí. Proč jste si ho vybrala vy?
Jako malá jsem byla hyperaktivní dítě a mamka nevěděla, co se mnou. Chtěla mě dát na nějaký kroužek, ale jediné, co se u nás na Vinohradech nabízelo, byl basketbal nebo judo. Tak jsem si vybrala basketbal. Jsem ze sportovní rodiny – mamka, táta i sestra hrají volejbal, já jediná se vrhla na basketbal. Ale jiný sport bych dělat nechtěla, ani kdybych si mohla vybírat znovu. Třeba volejbal je pěkná hra, ale mně by chyběl osobní kontakt, i když my basketbalistky jsme pak oproti volejbalistkám pořád samá modřina (směje se).
