Martina Pelánová, studentka Právnické fakulty Masarykovy univerzity, která skončila třetí mezi ženami, se přitom na inline bruslení ani nespecializuje. Na bruslích závodí jen výjimečně, spíš se věnuje horské cyklistice. „Proto pro mě byl maraton výzvou, dosud jsem nikdy tolik kilometrů v kuse neujela,“ zavzpomínala na svoje obavy před šampionátem Pelánová. Jeho výsledek ale ukázal, že k nim neměla důvod.
I proto pomýšlel na mistrovství republiky akademiků na vítězství. Plány mu však nevyšly. „Dopustil jsem se taktických chyb a svoje udělalo asi také to, že nejsem na maratonskou trať zvyklý. Tak dlouhé závody jezdím asi jen dvakrát ročně,“ zdůvodnil Adlt.
Když se řekne maraton a hlavně ten běžecký, navozuje to dojem velké dřiny a trápení na trati. Ani ten bruslařský není podle Adlta nic jednoduchého, ale s běžeckým se co do náročnosti srovnávat nedá. „Stačí porovnat už jen časy. Běžci jsou na trati asi dvě a půl hodiny, my něco přes hodinu.“ To ale rozhodně neznamená, že by se závodník řádně nezapotil. Hlavně na velkých závodech typu mistrovství Evropy nebo světa si totiž bruslař musí dávat pozor na tempo soupeřů i různé zákeřnosti. „V Česku nemají ještě závodníci tolik zkušeností, nevědí, co si mohou dovolit. Ale na zahraničních závodech se mezi sebou bruslaři i přes přítomnost rozhodčích hodně strkají,“ poukázal Adlt, jenž má s podobnými zážitky zkušenosti.