Mohlo to být lepší, slyšel Málek na zlato

Málek věděl, že na medaili by mohl dosáhnout, po neúspěchu z minulé univerziády byl ale opatrnější. Ve zlato vůbec nedoufal.

Když se střelec Petr Málek v létě chystal na univerziádu do Číny, říkal si, bůhví co ho tam čeká. Ohromná asijská země má v Česku přece jen všelijaký obraz.

Když se ovšem z olympiády vysokoškoláků pořádané ve městě Shenzen vracel, měl z ní ty nejlepší pocity. „Byl to skvělý zážitek po všech stránkách,“ říká doktorand z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. A to nejen proto, že si v kufru vezl zlatou medaili, kterou vybojoval spolu s kolegy z družstva skeetařů Danielem Herbergerem a Jakubem Novotou.

Málek jel už na svoji druhou univerziádu, před čtyřmi lety se zúčastnil i té v Bangkoku. Do závodů tehdy nastupoval s velkými ambicemi, které ovšem neproměnil, a proto byl tentokrát s cíli opatrnější. „Věděli jsme, že bychom na medaili mohli dosáhnout, raději jsme o tom ale moc nemluvili. A zlato? Tak to se před závodem úplně nečekalo,“ směje se Málek, jehož potěšili i jiné věci než sportovní úspěch.

Pustí-li se do porovnání obou univerziád, na nichž se objevil, vychází z toho ta čínská jednoznačně lépe. „V Shenzenu všechno fungovalo, autobusy jezdily na čas, neměli jsme žádné problémy s jídlem,“ vyjmenovává rozdíly Málek.

Otce olympionika prý netrumfne
Úspěch na olympiádě vysokoškoláků je třeba oslavit, řeklo by se. Mladého střelce doma ale čekalo něco úplně jiného než pochvaly. „Táta mi vynadal, že na body bylo to, co jsem nastřílel, málo. Ale myslel to spíš s nadsázkou,“ líčí Málek.

Kritika jeho otce je na první pohled přísná, ale dá se pochopit. Petr Málek senior totiž také závodně střílel a před lety si domů přivezl ještě cennější medaili – stříbrnou olympijskou z Her v Sydney. „Vždycky mi říkal, ať se já na sport nedávám, že to nemá význam, a hledím si školy. A asi právě proto mě to baví,“ zamýšlí se mladší z dvojice skeetařů.

Že by ale otce výkonnostně dohnal, na to si zase tolik nevěří. Ostatně účastník tří olympiád se dohání těžko.

Petr Málek senior závodil už v roce 1988 v Soulu a na Hrách v Atlantě v roce 1996 působil v roli trenéra. „V roce 88 mi byly čtyři, to jsem se maximálně honil s kamarády po střelnici, takže na tento otcův závod si vůbec nevzpomínám. Atlantu a hlavně Sydney už jsem ale samozřejmě hodně prožíval,“ loví syn z paměti vzpomínky.