Finsko a Švédsko jsou dvě země, ke kterým florbalisté a fanoušci tohoto sportu vzhlížejí jako k Olympu. To jejich hráči dokázali florbal vypracovat na zatím nejvyšší úroveň, to oni si rozdělili všechny zlaté medaile v historii mistrovství světa.
Spousta českých hráčů by v těchto zemích ráda nastupovala, ale jen málokomu se to povede. Mezi ty šťastné se dostal i student ekonomicko-správní fakulty Petr Jeski, jenž spojil studijní pobyt s angažmá v týmu Ilves Tampere.
„Jestli je důvod Finsko obdivovat? Je i není. Jejich nejvyšší soutěž je rychlejší, ale hraje se jiným stylem,“ říká Jeski, který už dnes zase obléká dres týmu Bulldogs Brno.
Co bylo dřív? Rozhodnutí, že pojedeš na Erasmus, nebo touha zkusit florbal ve Finsku?
Byla to kombinace obojího, chtěl jsem jet studovat do zahraničí, ale všechny tři přihlášky, které jsem si podával, byly do Finska, abych mohl zároveň hrát florbal. Netušil jsem ale, že se dostanu až do extraligy. Angažmá jsem si domlouval přes jednoho Fina, Janneho, který dřív působil v Brně. Nejdřív to vypadalo na druhou ligu, ale pak mi řekl, že by byla hloupost nezkusit to výš, a předal mi kontakt na lidi z Ilves.
Tam ale neznámého Čecha nevzali jen tak, že?
Věděli, že jsem v Česku hrál extraligu, ale chtěli si mě nejdřív otestovat. Problém byl taky trochu v tom, že jsem rovnou řekl, že opravdu můžu zůstat jen po dobu studijního pobytu. Chápu to, bavil jsem se o tom s trenérem, který mě kdysi vedl v Havířově, a ten mi hned řekl, že by hráče za takových podmínek nevzal.
V tuzemsku je florbal sport amatérů, ve Finsku profesionálů. Znamená to, že jsi dostával normální plat?
Dostával jsem příspěvky, ale nic závratného, a dohodli jsme se tak, že Ilves zaplatí náklady spojené s přestupem. Podepsal jsem normální smlouvu, to znamená, že ani ve Finsku neexistovalo, abych nepřišel na trénink, když se mi nahromadila škola.
V Česku se finské florbalové prostředí obdivuje. Je k tomu důvod?
Je i není. Jejich nejvyšší soutěž je rychlejší, ale hraje se jiným stylem. Z našich týmů by v ní asi uspěly jen dva tři nejlepší, ale je otázka, jak by se zvládly přizpůsobit takticky, tam se totiž hraje na góly. Pokud dá tým třináct branek, je úplně jedno, že osm dostal. Občas mi bylo vyčítáno, že chodím málo dopředu. Ale kdybych útočil i já, už by nebránil vůbec nikdo.
Liší se nějak atmosféra?
Lidi tam moc nefandí, ale na druhou stranu uznávám, že atmosféru jako na fotbale se ve florbalu zatím vytvořit nedaří nikde. Na zápasy chodí o něco víc lidí. V Česku je rekord na základní část 1 574 diváků, což je číslo, které se ve Finsku objevuje častěji. Co se týče zázemí, tak většina týmů má svoji halu. My jsme ji měli jako nováček společnou s jiným týmem. Jezdili jsme do komplexu, kde bylo šest nebo sedm florbalových hřišť, kam chodí hrát i amatéři. Už to je velký rozdíl oproti Brnu, kde se střídáme s basketbalisty nebo volejbalisty a trénovat kvůli tomu chodíme až večer.
Florbal je ve Finsku populární a etablovaný sport. Znamená to, že se tam sponzoři shánějí lépe?
Ano, florbal všichni znají, lidé ho ve volném čase hrají jako my v Česku fotbal. Na druhou stranu po mediální stránce zase tak úspěšní nejsou. Osobně jsem před televizními kamerami ve Finsku odehrál jediný zápas, který se ale vysílal jen na soukromé placené televizi. Český svaz spolupracuje s Českou televizí, což mi přijde výhodnější.
Televize přitahuje sponzory. Kde se pak ale ve Finsku berou finance na to, že mohou mít hráči profesionální smlouvy? Vyberou se na členských příspěvcích?
To se mi nezdá, funguje tam trochu jiný systém, který mě nejdřív překvapil. Spousta hráčů má svoje vlastní sponzory. Když nějaká hvězda propaguje jednu značku florbalek a její plakát visí v obchodech, hůl si pak koupí tisíce lidí. Ve Finsku si takový systém můžou dovolit, jejich hráči mají status hvězd skoro jako u nás fotbalisté.
Vraťme se ještě k televizi. Nedávno se konalo mistrovství světa, kde česká reprezentace neuspěla, a objevily se hlasy, že florbal je v Česku mediálně nadhodnocený. Co si o tom myslíš?
Já jsem nic takového nezaznamenal, ale přiznávám, že mě samotného překvapilo, kolik dostává florbal prostoru. I když je to jen dobře, protože co se základny týče, jsme podle některých statistik druhý nejoblíbenější sport v Česku. Navíc si myslím, že kdyby florbal diváky nezajímal, televize by ho nevysílala. Jeho vnímání se posunulo. Když se bavím s kamarády, tak nerozebíráme už jen fotbal nebo hokej, ale kluci se mě ptají i na florbal a mají o něm informace.
Jak se díváš na sporty, které vám nejvíc konkurují – volejbal, basketbal a házenou?
Na úkor florbalu podle mě trochu ztrácí. Mají historii, členskou základnu, a tím pádem lepší výchozí pozici, ale možná už ji neumí tolik využít. Třeba basketbal je podle mě přefinancovaný. Na některé týmy chodí průměrně 500 nebo 600 diváků, což je skoro stejně jako na nás, ale točí se kolem nich daleko víc peněz. Vzhledem k ekonomické situaci mi to přijde neudržitelné. Studuju obor finance, financování sportu mě zajímá a musím říct, že třeba zaangažovanost měst v klubech mi přijde příliš velká. Všude ve vyspělých soutěžích platí, že významnou část rozpočtu tvoří příjem ze vstupného, u nás ale ne. Tady je něco špatně.
