Člověk se nejlépe naučí jazyk, když v dané zemi nějakou dobu žije, věří Radka Tesařová, nyní už absolventka učitelství ruštiny na Pedagogické fakultě MU. Proto odjela na desetiměsíční studijní pobyt do Iževsku – 1200 kilometrů od Moskvy.
Do Ruska se rozhodla vyjet přes takzvané mezivládní dohody, které má Česko uzavřené nejenom s tímto státem. Masarykova univerzita má v rámci těchto celorepublikových kvót přidělená dvě místa a přihlásit se prý nebylo nic těžkého.
„Dokonce bych tipla, že jsem byla jediná. Jet přes mezivládní dohody má několik výhod – kromě stipendia, se kterým jsem bez problémů vystačila celý měsíc, jsem měla proplacenou ještě zpáteční letenku, ale hlavně: mohla jsem studovat na jakékoliv univerzitě v Rusku, třeba v Petrohradu nebo v Omsku. Chtěla jsem ale do Iževsku, spousta spolužaček tam byla na studijním pobytu a všechny se vrátily nadšené,“ vysvětluje Radka.
Jako návrat na střední
Na Udmurtské státní univerzitě v Iževsku si Radka zapsala ekvivalentní předměty, které potřebovala dostudovat, aby mohla jít ke státnicím. „Chodila jsem proto na didaktiku, historický vývoj jazyka, překladový seminář, syntax a literaturu. Byl to takový návrat na střední – ve škole nebyly skoro žádné projektory, takže jsme pořád psali. Výuka byla velmi intenzivní, každý předmět jsme měli dvakrát týdně hodinu a půl. Navíc v Rusku je škola i v sobotu, já jsem si ale naštěstí udržela brněnský standard pondělí až čtvrtek.“
Ve škole ji to bavilo, na hodiny chodila s ruskými studenty, takže si velmi zlepšila ruštinu. „Už se nebojím mluvit. A musím říct, že kvůli ruštině se mi někdy plete čeština, dělám chyby při skloňování a podobně. Když jsem se vrátila z Ruska, mluvila jsem pomalu a musela jsem se zamýšlet nad slovy,“ směje se Radka.
Radka na univerzitě také absolvovala povinnou praxi: dvě hodiny týdně učila studenty česky. „Rusové mají češtinu rádi a chtějí se ji učit. A často mají ještě jednu motivaci – chtějí studovat na českých univerzitách, kde je studium v češtině zadarmo. V Rusku se na místní poměry platí velmi drahé školné,“ vysvětluje.
Pohádková zima
Jedna z věcí, na kterou se Radka do Ruska těšila, byla tamější zima. Přestože už na konci října napadl v Iževsku sníh a v půlce listopadu bylo minus osmnáct a v lednu dokonce i minus třicet čtyři stupňů, ruská zima podle ní byla pohádková. „Venku nebylo vůbec zataženo, ale krásně slunečno. A všude byl třpytivý sníh. Zimu jsem si v Rusku užila, po škole jsme mířili snowboardovat na sjezdovku. A o víkendech jsem se učila jezdit na koni, to byl vždycky můj sen,“ vypráví absolventka.
Ze studijního pobytu v Rusku je Radka nadšená a klidně by si ho ještě prodloužila. „Rozhodně to bylo lepší než čtyři měsíce v Tallinnu – méně zahraničních studentů, osobnější přístup. Rusko a ruštinu mám hrozně ráda. V budoucnu chci mít práci, kde budu ruštinu hodně používat. Bavilo by mě učit cizince nebo dospělé lidi v jazykovkách, s motivovanými lidmi se dá během krátké doby udělat obrovský pokrok,“ říká absolventka, která studium na pedagogické fakultě dokončila na konci ledna.
