Cheerleaders běžný člověk potká hlavně na sportovních nebo kulturních akcích. Svými tanečními a akrobatickými výstupy pomáhají vytvářet tu správnou atmosféru. Cheerleading je ale také sport s řadou domácích i mezinárodních soutěží. Členové týmu Cheerleaders Brno Tigers, kteří patří pod sportovní klub VSK Univerzita Brno, na posledním domácím šampionátu získali před několika dny dvě zlaté a dvě stříbrné medaile.
Letos poprvé závodili výhradně v kategorii Dance, na kterou se doteď tolik nesoustředili. „Docela nás to překvapilo. Vyhráli jsme týmovou soutěž ve Freestylu i v Jazzu. Ta druhá místa jsou pak ze soutěže dvojic,“ přibližuje Silvie Petrová, absolventka fakulty informatiky a hlavní trenérka týmu.
Sama se původem americkému sportovnímu odvětví věnuje přes deset let, vlastní družstvo pak založila asi před pěti lety. Za tu dobu prošel podle jejích slov cheerleading v Česku slušným vývojem.
Na dvě větve – Cheer a Dance – se rozděluje od začátku. Akrobatické prvky jako třeba lidské pyramidy se dělají v té první, ve druhé se tanečnice a tanečníci (ano, ti se také najdou) soustředí na taneční prvky.
„V Česku se léta vyvíjel jen Cheer. Když to řeknu nehezky: Dance dlouho vypadal jen jako mávání třásněmi - pompony. Až poslední dobou je vidět velký posun, objevuje se spousta technických prvků nebo fragmentů z baletu a jiných tanečních stylů,“ popisuje vývoj Petrová. Právě bývalé baletky nebo tanečnice jiného druhu a gymnastky jsou díky svým predispozicím v cheerleadingu nejúspěšnější.
České týmy a trenérky mají ovšem sledování aktuálních trendů složitější. Velké soutěže nebo třeba školení se pořádají mimo Česko, takže když na ně chce někdo vyjet, žádá si to velkou investici, kterou reprezentanti malých sportů, jako je tento, nejsou schopni investovat.
Vyrazí na mistrovství Evropy?
Aktuálně se s tím potýká i Petrová a její týmoví kolegové. Čtyři medaile z domácího šampionátu je opravňují k tomu, aby nastoupili ve stejných kategoriích i na mistrovství Evropy. Na cestu do Glasgow, kde se kontinentální mistrovství koná, týmu ale chybí peníze.
„Zatím se nám nepovedlo sehnat sponzory, což nás samozřejmě mrzí. Sport děláme přece také proto, abychom si zkusili, jak jsme na tom v porovnání s ostatními,“ říká Petrová, která pořád doufá, že na porovnávání s evropskou elitou nakonec přece jen dojde.
