Ve svých 28 letech má za sebou Michael Howells život v Jihoafrické republice nebo v Německu, narodil se však ve Velké Británii. Teď se usídlil v Brně, na lékařské fakultě totiž studuje medicínu, se kterou mu to doma nevyšlo. A taky vnáší trochu vzruchu do české ragbyové extraligy, Howells totiž nastupuje v týmu Dragon Brno.
Jak se to stalo, že místo ve Velké Británii, odkud pocházíš, studuješ medicínu v Brně?
Já jsem ji chtěl dělat vždycky, ale když jsem byl mladší, nedostal jsem se na ni. Tak jsem si udělal bakalářský titul z forenzních věd. Když jsem školu dokončil, začal jsem si hledat práci, ale zjistil jsem, že medicína je pořád něco, co bych opravdu rád dělal. Když jsem si to ujasnil a rozhodl se o ni znovu pokusit, bylo už pozdě přihlásit se na školu v Anglii, tak jsem to zkusil v Německu a tady v Česku. Bylo to pro mě lepší než rok čekat. Česko jsem si vybral proto, že můžu studovat v angličtině. Mluvím sice dobře německy, ale dělat medicínu je dost těžké i tak, natož ji studovat v cizím jazyce. A v Česku se mi líbilo tak, že jsem se rozhodl, že tady zůstanu na celý program.
Co se přesně učí na forenzních vědách?
Učili jsme se, jak vyšetřovat různé aspekty zločinů, od sbírání důkazů po jejich analýzu a třeba také prezentaci před soudem. Jestli jsi někdy viděla CSI (americký seriál, pozn. redakce), tak to je přesně to, co jsem studoval.
Kromě toho, že chodíš na medicínu, tady taky hraješ ragby. Věnoval ses mu už dřív? A kdo tě do Dragonu nalákal?
Ragby už jsem hrál v mnoha zemích – v Německu, Austrálii, jižní Africe a samozřejmě taky v Anglii. Do Dragonu mě nikdo nezval, ragbyový klub byla první věc, co jsem si o Brně googloval. Důvod, proč jsem si vybral Masarykovu univerzitu a ne pražskou Karlovu, byl, že jsem nechtěl žít ve velkém městě. Když jsem navíc zjistil, že má Brno tým v ragbyové extralize, bylo jasné, že chci jít sem.
Co jsi ve všech těch zemích dělal?
V Jihoafrické republice jsem pracoval jako trenér a hrál tam za výběr do 19 let univerzity v Kapském Městě. Úroveň ragby je tam hodně vysoká. Pak jsem byl u přátel v Austrálii, kde jsem nastupoval v jihoaustralské lize. Tam ale ragby zase tak populární není, tak to sportovně tak dobré nebylo. V Německu jsem působil proto, že se tam přestěhovala moje rodina. Nastupoval jsem v Bundeslize, některé tamější týmy jsou daleko lepší než české, ale to proto, že si mohou dovolit zaplatit cizince, hlavně z Nového Zélandu. Ostatní družstva jsou na tom podobně jako česká.
Můžeš popsat pozici ragby mezi ostatními sporty ve Velké Británii?
Je jedním z nejpopulárnějších sportů v Anglii a Skotsku, ale určitě ne tak populární jako fotbal. Ve Walesu je ragby národním sportem a v Severním Irsku je taky velmi oblíbené.
Ptám se proto, že v Česku ses ocitl v úplně odlišném sportovním prostředí. Jak se v něm cítíš?
Myslím, že Češi jsou pro ragby jako dělaní, mají rádi fyzickou stránku hry, přijde mi, že k němu tíhnou ze stejného důvodu jako k hokeji. A taky je tady spousta nadaných hráčů. Jediná negativní věc je myšlení zdejších ragbistů. Asi proto, že spousta hráčů se začala ragby věnovat později, než kdyby žila v Anglii nebo ve Francii. Zažil jsem tady už poměrně dost těžkých a dobrých zápasů, které jsem si užil, a mám pár dalších jizev do sbírky. Ne že by se mi nějak líbily, ale k ragby prostě patří. Má je každý.
Máš tendence ragby v Česku propagovat a přitáhnout k němu víc lidí?
Hrozně by se mi líbilo vidět, jak tady ragby roste, hlavně v Brně. Slyšel jsem, že bývalo na Moravě velice populární a že tady bývala spousta týmů. Spousta Čechů by si podle mě ragby oblíbila, ale nikdy ho neviděli. Kdyby někoho zajímalo, může určitě přijít a podívat se na zápas Dragonu. Ještě nám pár domácích před zimní přestávkou zbývá.
Jaká byla reakce spoluhráčů, když jsi přišel do týmu? A jak fungovala komunikace? Nejsem si jistá, jestli umí všichni anglicky.
Moje první interakce s týmem byla, když jsem si telefonoval s trenérem, jehož angličtina byla lepší než moje čeština v té době. Ale ano, jinak byla komunikace těžká. Když jsem přišel na první trénink, neviděl jsem na trenéra, tak jsem se prostě zeptal, jestli někdo umí anglicky a naštěstí jeden spoluhráč uměl! Pak jsem přišel na to, že tam byl ještě jeden kluk z Anglie, jeden z Nového Zélandu a jeden Ir a později dorazil taky jeden Američan. Pár ostatních mluví anglicky velmi dobře a zbytek trochu, hlavně po jednom nebo dvou pivech. Já sám chodím na univerzitě na lekce češtiny, ale daleko víc jsem se naučil díky ragby.
Co si myslíš o životě v Česku? Jsi tady spokojený?
Místní životní styl si užívám, Češi jsou velice uvolnění, pohodoví lidé. Plány ohledně toho, co bude po škole, ale momentálně nemám. Uvidíme později.
