První sudoku vyluštil ve čtrnácti letech, za měsíc už soutěžil na mistrovství republiky. V ten moment student ekonomicko-správní fakulty Jakub Ondroušek pochopil, že může v tomto netradičním sportu poměrně rychle dosáhnout úspěchu.
Dnes se může pochlubit čtyřmi tituly mistra republiky a chce zvítězit i na mistrovství světa, odkud si z minulých ročníků přivezl stříbro v kategorii jednotlivců a zlato v týmové kategorii.
Luštění matematických rébusů ho bavilo už odmalička a v početních úlohách vždy vynikal. Od roku 2006, kdy vyluštil své první sudoku z knihy, kterou dostal od dědečka, si tímto hlavolamem s japonským názvem cvičí mozek pravidelně. Po úspěších na mistrovství světa v Americe a Indii se připravuje na srpnový turnaj ve Velké Británii. A věří, že vyhraje.
O vítězství podle Jakuba rozhoduje hlavně rychlost a zkušenosti. „V každém sudoku nevidím o nic víc než ostatní, jen to vidím rychleji. Mám vyluštěné desetitisíce úloh. Když za mnou někdo přijde s tím, abych mu pomohl, už tuším, kam se mám podívat, které políčko je podezřelé,“ vysvětluje se zápalem.
Výsledky podle něj může neblaze ovlivnit tréma nebo špatná psychická odolnost. „Když jsem byl na mistrovství republiky, natáčely tam tři televize. Kamera byla asi půl metru od místa, kde jsem luštil, a oslňovala mě světla.“ S tím měl Jakub zpočátku problém, ale díky nespočtu účastí na soutěžích se dnes jen tak něčím rozhodit nenechá. „Co se děje kolem, mě nezajímá. Snažím se podat co nejlepší výkon a prostě vyhrát,“ říká sebevědomě.
V sudoku se soutěží jednotlivě i v týmech hráčů, kteří spolupracují na řešení. „Uplatňují se různé přístupy, jeden člověk například kontroluje dodržení pravidel, druhý zase řeší strategii,“ vysvětluje Jakub. „Sudoku, to není jen doplňování číslic jedna až devět ve sloupci a řádku,“ poodhaluje tento netradiční koníček Jakub. Existuje nekonečně mnoho variant úloh s nejrůznějšími podmínkami. Sudoku se stalo populární v 80. letech, mezinárodním hitem začalo být až v novém miléniu.
Vyluštění jedné klasické úlohy podle Jakuba zabere jen zhruba od 40 do 60 sekund. Jeho mentální pochody prý probíhají rychleji, než je schopný vyplňovat políčka, a pod 40 sekund se i při maximální rychlosti psaní nedostane. I když má na kontě mnoho medailí a titulů, na svoje výsledky se dívá kritickým okem. „Rezervy pořád mám, ale věřím, že všechno se dá zlepšovat,“ hodnotí svou dosavadní kariéru Jakub.
