Orientační běžci Jana Knapová a Jan Petržela si měli na konci prosince oba dojít pro ocenění pro nejúspěšnější akademické sportovce Brna. Na ceremoniál dorazila jen Knapová, protože Petržela je dlouhodobě ve Finsku. Teď už je ale na severu také ona. Pro jejich sport je totiž Skandinávie zaslíbená oblast.
Když se chtějí věnovat škole a zároveň svému běhu, neexistuje lepší místo, kam jet na Erasmus. Orientační běh se na severu zrodil. Má tam spoustu fanoušků a také lepší zázemí, než na jaké jsou třeba čeští běžci zvyklí. Knapová i Petržela proto využili možnosti, jaké jim škola dává, a spojili příjemné s užitečným – student práv Petržela je už od konce srpna v Helsinkách a zůstane tam až do konce května, Jana Knapová, která se věnuje mezinárodním vztahům, vyrazila na začátku ledna pro změnu ke Stockholmu.
Do úplného neznáma nešla. Stejně jako někteří její kolegové už reprezentovala i švédský klub a do oblasti jezdí také na soustředění. „Pro přípravu jsou tady daleko lepší podmínky a terény, které jsou o hodně těžší, takže o to víc se na nich člověk naučí. Proto sem stejně jako já jezdí spousta z nás,“ líčí magisterská studentka.
Sportuje prý odmala, a i když má ráda i klasický běh a má za sebou třeba horský maraton v Jeseníkách, orientační varianta jí přijde zábavnější. „Člověk si volí cestu sám, musí si ji vymyslet. Nikdo mě nenavádí, musím se spolehnout jen sama na sebe,“ líčí nadšeně.
Jen řeči o ženách a potížích s mapou na ni nezkoušejte. „Tohle klišé je podle mě hloupost. Chyby děláme všichni, o tom tenhle sport je, ale že bych se úplně ztrácela, to ne,“ směje se Knapová.
Budoucí právník Jan Petržela, který dostal stejnou cenu jako Knapová, šel opačnou cestou než jeho kolegyně. Nejdřív si domlouval studijní pobyt a pak až svůj nový běžecký klub. „Zrovna jsem v období, kdy se ve škole rozjíždí praxe a je to čím dál náročnější. Brzo přijde doba, kdy se budu muset rozhodnout pro jedno nebo pro druhé. Proto se teď snažím dát běhu co nejvíc, abych zjistil, jestli mám na úplnou špičku,“ vysvětluje Petržela, kterého v Helsinkách chytlo mezinárodní právo.
Také si uvědomil, jak moc náročná na obutí jeho disciplína je. „Nedávno jsem se tady stěhoval a našel jsem snad deset párů bot jenom na běhání. Trénujeme a závodíme na různých površích, někdy jsme v lese, jindy na ovále nebo se taky pohybujeme po močálech a to už chce boty s hřeby,“ popisuje závodník. Svoje zážitky líčí formou článků, jež píše pro firmu, která ho podporuje. Zákazníci tak mají recenze od profesionála a samotnému Petrželovi odpadají starosti s financováním obutí, protože to má díky podpoře sponzora zdarma.
Oba studenti si díky prosincovému udílení cen pro akademické sportovce zavzpomínali na léto. Ocenění totiž dostali za výkony na srpnovém akademickém mistrovství světa, kde si oba shodně doběhli pro stříbrnou medaili ve štafetovém závodě a bronzovou v závodu jednotlivců. Ačkoliv se na akademickém šampionátu většinou neschází taková konkurence jako na tom klasickém, na obou sportovcích je z jejich vyprávění znát, jak moc cenné pro ně takové medaile jsou.
„Hodně jsem se na to připravovala, opravdu jsem o medaili z velké akce stála,“ říká Knapová, která má cennější snad jen z mistrovství světa juniorů z roku 2010, kde získala stříbro.
Podobně hřeje úspěch i Petrželu, jemuž ovšem přijeli čtyři silní soupeři ze Švýcarska a Francie. „Před sezonou bych neřekl, že získat umístění v první trojce bude taková dřina. O to víc mě ale ještě teď těší,“ líčí mladý právník.
