Plná velká tělocvična fakulty sportovních studií včetně asi poloviny hokejového týmu Masarykovy univerzity, který se měl ten den utkat s VUT, čekala v pondělí po obědě na speciálního hosta. O mentálním tréninku a o tom, co dělá výborné hráče a sportovce těmi nejlepšími, mluvil bývalý osobní kouč Jaromíra Jágra Marian Jelínek.
Muž, který dnes působí jako asistent trenéra v extraligové Mladé Boleslavi je v českém hokeji zvláštní úkaz. Sportovní psychologií a mentálním tréninkem se zabývá léta, má doktorát z filozofie. Sám o sobě říká, že je v některých věcech kontroverzní a s jinými kolegy se pře. To, když mluví třeba o tom, že výkon sportovce se skládá ze síly těla, stavu mysli a blíže nedefinované nefyziologické energie, kterou zatím odborníci neumí racionálně vysvětlit.
„Roger Federer není nejlepší tenista proto, že má nejlepší údery. Je nejlepší proto, že za stavu 15:40, kdy je pod tlakem, dokáže dát největší procento es,“ ilustroval propojení aspektů Jelínek, a zdůraznil tak i důležitost práce s myslí sportovce.
Ono to ale není jen tak. O tom, jak má sportovec vypadat fyzicky, trenéři vědí hodně. Na to, jaké má mít v různých fázích sportovního výkonu mentální nastavení, už ale nikdo přesně odpovědět nedokáže.
„Trenéři od toho trochu dávají ruce pryč. Když se nedaří, pořád je tendence říkat, že člověk musí víc trénovat, jenže to není řešení. Přijde krizová situace a hráči se pod tlakem přestane dařit znovu,“ je přesvědčený Jelínek, který proto apeluje na to, že by se sportovci a trenéři měli víc starat o své vnitřní prostředí, motivaci a ne jen o fyzickou stránkou.
Jenže je motivace a motivace. Hlavně na vrcholové úrovni se hráči a sportovci ženou za medailemi, poháry a s nimi spojenými penězi. Připravovat se měsíce nebo léta na den D s tím, že nakonec zvednu před kamerami trofej, to ale podle Jelínka není dobrý hnací motor.
„Říkám tomu cílové feťáctví. Člověk vyprodukuje ohromnou energii, která ho pak ale nutí dělat eticky problematické věci, třeba dopovat, protože takový člověk chce cíle dosáhnout za každou cenu. Mám rád lidi, kteří si stanovují vysoké cíle, ale jen pod tou podmínkou, že extrémně milují také cestu, která k cíli vede,“ zdůrazňuje Jelínek emoční vazbu ke sportu jako takovému. Proto se mu nelíbí, když se po dětech příliš brzy chtějí výkony. Podle jeho slov totiž musí mít nejdřív rády sport jako takový.
Tajemná zóna
Pokud všechno dobře funguje a sejdou se potřebné okolnosti, dostává se sportovec do stavu takzvané zóny, kdy je schopen podat maximální výkon. Jak přesně se k němu ale propracovat, je trochu mystérium.
„Jarda Jágr mi v takových situacích líčil, jak viděl ve hře situace, které i podle záznamu vidět nemohl. Honza Železný zase, že už když házel, věděl, že oštěp poletí daleko,“ dával příklady z minulosti Jelínek. Racionálně vysvětlit přitom úplně nejdou.
Dosavadní poznatky říkají, že lidský mozek pracuje v pěti základních frekvenčních škálách. V momentech skvělých sportovních výkonů se hráč dostává do stavu alfa, v němž se člověk jinak nachází těsně po probuzení nebo naopak než do spánku upadne. Zkrátka jiný stav vědomí, který je těžké postihnout.
Jelínek ho ilustroval třeba situací, v níž se hokejovému týmu povede po špatném vývoji zápasu dát kontaktní gól. „I když už hráč objektivně jeví známky únavy, pak má najednou energie na rozdávání, posunutý práh bolesti a je extrémně zaujatý. Racionální myšlení je v tomto stavu vyblokované,“ popsal.
Každý ze zmíněných pěti stavů má svoje charakteristiky. Běžně se člověk nachází ve stádiu beta. Alfa je blahodárný, motivuje člověka pozitivně. Podobně motivující je stav gama, který je ale spíš negativní, může způsobit kolaps člověka. Dochází k němu, když se třeba matka snaží zachránit svoje dítě. Co už se podařilo potvrdit i experimentálně ale nedávno postavil na hlavu fotbalista Neymar. Když dostal na jeden zápas přístroje, které ho měly monitorovat, ukázalo se, že hrál ve stavu označovaného jako theta, tedy skoro ve spánku.
