Přátelský zápas, vlastně o nic nejde. I tak se dalo dívat na čtvrteční hokejový souboj mezi Masarykovou univerzitou a Univerzitou Karlovou. Ale říkejte to těm, kdo na něm byli. Napětí až do konce, rekordní návštěva i jedna pořádná bitka. To všechno fanoušci viděli.
V pěstním souboji na konci druhé třetiny měl hlavní roli nečekaný aktér. Slovenský student podnikové ekonomiky a managementu Peter Bustin. „Byla to asi moje druhá bitka v životě. Tu první si pamatuju někdy z deváté třídy a to je jsem jenom utíkal,“ zasmál se po utkání Bustin i přesto, že jeho tým nakonec s Karlovkou těsně prohrál 3:4.
Co se stalo? „Do jednoho hráče tam trochu tvrději vletěl náš Jakub Kadlec a oni to neunesli a nevím, proč, skočili rovnou dva na mě. Dostal jsem tři rány na oko, ani jsem nevěděl odkud, tak jsem se bránil. Já určitě nejsem žádný bitkař,“ popsal Bustin situaci, která přirozeně vyústila jeho odjezdem na trestnou lavici.
I on bral duel nejdřív vyloženě přátelsky, přece jen rivalita s brněnským VUT panuje větší. „Moc jsme ani nevěděli, kolik přijde lidí, osobně jsem odhadoval pár stovek. Z toho, jak se stadion nakonec zaplnil, jsem nadšený. Užili jsme si to,“ povídal hokejista, který jinak hraje za druholigovou Techniku Brno.
Z toho, co se na ledě dělo, mu vyšlo, že se potkali asi ti nejlepší hráči, co obě školy mají. „Narážíme na sebe někdy na akademických hrách, ale ty bývají po sezoně, takže spousta kluků léčí zranění, nebo jsou rozlétaní jinde. Někteří naši kluci je znají, já ale skoro vůbec.“
V tom Bustin opravdu nepřehání. Zatímco někteří jeho spoluhráči se se členy pražského výběru mohli potkávat v nižších mládežnických kategoriích, on vzhledem ke svému původu ne. 23letý útočník je odchovanec slovenské Dukly Trenčín.
Většinu své hokejové kariéry zažil na Slovensku, kde si dokonce připsal několik extraligových startů. V Trenčíně působil až do juniorského věku, jenže pak se těžce zranil – po srážce s mantinelem měl zlámané obratle a na rok z hokejového života vypadl. Když se vrátil, odehrál ještě pár měsíců v mužské kategorii, ale narazil pak na to, že sportovní kariéra na Slovensku a studium na univerzitě v Brně nejdou zvládat dohromady.
Škola nebo hokej? Na to se musel Bustin sám sebe zeptat a odpověděl si, že škola. Prý nelituje. „Mám Brno moc rád, potkal jsem tu spoustu skvělých lidí a zažil spoustu věcí. Ani takový zápas bych doma nezažil. Že jsem hrál skoro před osmi tisíci lidmi pod širým nebem, to budu jednou povídat dětem.“
