Zkuste si představit, že jen vyměníte kopačky a rázem se vyrovnáte fotbalovým hvězdám typu Ronaldo a Messi. Bláznivé, že? Něco takového se ale děje ve světě stolního tenisu.
Student právnické fakulty Petr Šilhán hraje stolní tenis normálně ve třetí české lize. Když si ale vzal ping pongovou pálku, dostal se na lednovém mistrovství světa v Londýně mezi 32 nejlepších hráčů světa. Rozdíl mezi oběma sporty vysvětluje prý snad každému, kdo není aktivním hráčem.
„Hlavní je asi ten, že v ping pongu se používá pálka potažená nejtenčím smirkovým papírem, takže se nedají využívat různé druhy rotací,“ poukazuje Šilhán na největší odlišnost sportu, který oficiálně existuje posledních šest let.
Kdy jste jako hráč stolního tenisu začal vnímat odlišnost ping pongu vy sám?
Já asi před rokem, když jsem se koukal na záběry z loňského mistrovství světa.
Proč se vlastně oba sporty rozdělily?
Těžko říct. Podle některých verzí se to stalo proto, že vybavení a potahy na pálku pro stolní tenis se pořád zdražovaly. Měl to být protest. Proto jsou ostatně pálky na ping pong jednotné a mají výrazně nižší cenu. Dvě pálky stojí snad 800 korun, za což člověk normálně nepořídí ani jeden potah na raketu na stolní tenis, natož aby ji koupil celou. A pálky na ping pong se navíc kupují vcelku. Zvlášť dřevěný podklad a zvlášť potah se asi nikdy prodávat nebudou – v ping pongu tvoří potahy jemný smirkový papír, takže nevím, jak by se to lepilo.
Nebojíte se, že u ping pongu časem dojde ke stejnému efektu, že budou prodejci a producenti vydělávat stejně i na něm?
Vzhledem k tomu, že pravidla jsou nastavená tak, že rakety mají být pro všechny stejné, tak se toho zase tolik nebojím. Cenově se to nemůže moc lišit. Maximálně dojde ke zdražení pálky, ale to bude znovu pro všechny stejné, nebudou to takové rozdíly jako u klasického stolního tenisu.
V čem se liší oba sporty z pohledu hráče?
Stolní tenista má u ping pongu pocit, jako by začínal od nuly. Nejde říct, že kdo neumí hrát stolní tenis, dokázal by zazářit v ping pongu a dostat se do nejužší špičky. Oboje si je hodně podobné, je tam ale řada důležitých odlišností. Ta největší je v tom, že na rozdíl od stolního tenisu, kde hráči využívají různé druhy rotací a člověk si s nimi může různě hrát, u ping pongu se dá zahrát jen minimální nebo žádná. Je to dáno tím smirkovým papírem. A nově se liší také míčky. Až do letoška se používaly v obou případech celuloidové, ve stolním tenisu ho teď ale nahradil plastový.
Není to pak pro vás, stolního tenistu, trochu nuda hrát bez rotací?
Když jsem trénoval na mistrovství světa, tak jsem právě kvůli tomu postupně zjišťoval, že mě to nebaví tolik jako klasický stolní tenis. Ale zase na druhou stranu to umožňuje, aby relativně slabší hráči ve stolním tenisu mohli zažívat vyrovnanější zápasy s těmi špičkovými v ping pongu.
Jak jste na tom vlastně v českém žebříčku stolního tenisu?
To je právě ono, já ani nejsem na žebříčku, protože tam jsou jen hráči do druhé ligy a já jsem teď ve třetí. Příští rok snad už postoupíme do druhé ligy, takže už bych se tam mohl objevit, ale teď jsem někde mezi 200. a 250. místem. Což je vzhledem k tomu, že v Česku hraje stolní tenis přes 16 tisíc registrovaných hráčů a spousta rekreačních, docela slušné.
Když jste ještě před rokem ping pong nehrál, byl právě loňský šampionát akcí, která vás popíchla, abyste se na něj dal?
Přesně tak. Koukali jsme na to ještě s kamarády v televizi a hned jsme si mezi sebou psali, že až skončí sezona, protože mezi jednou a druhou máme vždycky skoro půl roku pauzu, tak zkusíme tohle. Začátky byly dost hrozné, říkal jsem si, že to snad není možné. Vůbec mi to nešlo. V televizi to vypadá strašně jednoduše, ale i tady se musí pořádně trénovat, aby to vůbec vypadalo jako sport. No a aby nás to donutilo, tak jsme si řekli, že se přihlásíme na kvalifikaci na mistrovství světa. Je to jeden turnaj, může se tam přihlásit kdokoliv a my jsme si vůbec nedělali naděje. Brali jsme to tak, že to zkusíme, povede se nám jeden dva zápasy a až příští rok to reálně o něčem bude.
Jenže nakonec jste se právě vy a kamarád na světový šampionát kvalifikovali. To muselo být, vzhledem k tomu, že se na turnaj sjeli i nejlepší čeští stolní tenisté, pro ostatní docela překvapení.
Bylo. Dorazilo tam asi 60 lidí – od těch z nejnižších soutěží až po extraligové hráče, nejlepší byl 14. hráč českého stolnětenisového žebříčku, takže opravdu špička. S námi nikdo nepočítal, byla tam spousta lidí, kteří hráli už loňskou kvalifikaci, takže se to spíš bralo tak, že si šampionát vybojuje někdo z nich. Na místě fotila jedna fotografka, která se snažila pořídit obrázek potenciálního vítěze dopředu už při zápase, takže já jsem se nevešel ani na jednu ze 150 fotek (směje se). Ale s tím nejlepším stolním tenistou jsem se potkal v semifinále a porazil jsem ho.
Odhadujete, jak by to dopadlo ve stolním tenise?
Jednoznačně přesně obráceně, neměl bych vůbec šanci (směje se).
Pořadatelé londýnského mistrovství světa lákali na atmosféru turnaje. V Británii jsou hodně populární sporty jako šipky nebo kulečník, takže ping pong se jim z fanouškovského pohledu blíží.
Ano, tuším, že turnaj se dokonce hrál ve stejné hale jako mistrovství světa v šipkách. Já sám jsem sice nehrál u největšího stolu, ale i na druhou největší tribunu přišla spousta lidí a hlavně skotští nebo irští fanoušci byli skvělí. Také z marketingového pohledu to měli skvěle zvládnuté, byla to opravdu show. Pomáhali tomu i samotní hráči, v běžném stolním tenisu by totiž některé věci určitě nepředváděli. Patří to k tomu, ping pong tak trochu stojí na show. Co si pamatuju, tak i první mistrovství světa byla trochu exhibice, all star výběr nejlepších starších hráčů. Jsou kolem toho emoce, líbí se mi to.
Takže to pro vás přece jen není taková nuda, jak jste říkal na začátku?
Máte pravdu. Pořád mám jako prioritu klasický stolní tenis, ale po tom nečekaném úspěchu se chci přes prázdniny věnovat i ping pongu a pokusit se na kvalifikaci zase uspět. Rád bych se na mistrovství světa znovu dostal.
