Triatlonistka Radka Vodičková, která studuje na Fakultě sportovních studií, má za sebou nejen čerstvé vítězství v Akademickém mistrovství ČR v přespolním běhu, ale také nadmíru úspěšnou sezonu, v níž se dokázala probojovat mezi evropskou špičku v kategorii dospělých.
Když jsem byla malá, tak jsem dělala řadu sportů, ale právě plavání jsem v určité době vypustila. Je to teď škoda, protože je to moje nejhorší disciplína a musím být denně ve vodě.
Jaká byla vaše letošní sezona?
Letošní sezona byla určitě moje nejúspěšnější, a pokud se zase zlepším o tolik, co za poslední dva roky, tak to bude skvělé. Teď hodně pracuji na zlepšení plavání a také běhu. Kolo jsem tak trochu odsunula.
Jaké jsou vaše letošní úspěchy?
Díky světovým pohárům a bodům jsem si vyjela automatickou nominaci na mistrovství světa dospělých, kde jsem byla z našich nejlepší, celkově třicátá sedmá, ale za větší úspěch považuju určitě čtrnácté místo na mistrovství Evropy dospělých, kde jsem loni byla pětadvacátá.
Myslíte, že se můžete za další rok posunout o dalších deset příček?
O dalších deset příček asi ne, ale kdybych se dokázala probojovat do desátého místa, tak bych byla hodně spokojená.
Máte za sebou vítězství na Akademickém mistrovství ČR v přespolním běhu. Jela jste tam s tím, že vyhrajete?
Loni tam startovala moje kamarádka triatlonistka Vendula Frintová a vyhrála, tak jsem si říkala, že to taky zkusím. Byl to moc pěkný závod. Teď probíhá přípravná část sezony a nejlepší možnost, jak se potrénovat v běhu, jsou běžecké závody, protože jednak je to zábavnější, a třeba si i něco vyhraju. Je to něco jiného, než kdyby trenér jen řekl, že si dneska poběžíme deset kilometrů. Vždycky se už těším na víkend, že budou nějaké závody.
„Dnešní triatlonista musí být hodně dobrý v plavání. Kdo vyplave vepředu se všemi, tak se na kole veze v takzvaném balíku. Kdyby vypadl vzadu, už to nemá šanci dojet,“ říká triatlonistka Radka Vodičková. Foto: Archiv R. Vodičkové.
Triatlon má několik různých kategorií. Můžete je popsat?
Já jezdím hlavně na olympijské triatlony, což je jeden a půl kilometru plavání, čtyřicet kilometrů na kole a deset kilometrů běhu. Ale jezdí se také sprint triatlony s polovičními vzdálenostmi – ty jsou dobré jako trénink. Existují ještě dlouhé triatlony nebo takzvané ironmany, u nichž si ale člověk, když je mladý, podle mě už dost ničí tělo.
Nezkoušela jste to?
Ne. Možná až budu stará (směje se), tak bych to chtěla zkusit. Ale to je opravdu fuška. Plavou se necelé čtyři kilometry, k tomu jedete sto osmdesát kilometrů na kole a nakonec ještě běžíte maraton – tedy čtyřicet dva kilometrů.
A proč si myslíte, že si tím mladí lidé ničí tělo?
Olympijský triatlon je o rychlosti. Ironman je o tom, aby to závodníci vůbec vydrželi. Mladý závodník na tom může ztratit rychlost. Je to spíš takové ploužení. Většinou tento závod dělají lidé, až když mají po sportovní kariéře. Vrcholová disciplína, se kterou se můžete dostat na olympiádu, je samozřejmě olympijský triatlon.
Jak vypadá váš tréninkový den?
Když netrénuju, tak spím nebo jím. Můj obvyklý tréninkový den v přípravné sezóně vypadá tak, že vstávám v pět hodin a od šesti do půl osmé mám plavecký trénink, pak jsem ve škole a odpoledne je většinou běh, kde se snažím naběhat nějaké kilometry. Svižnější běhy si dávám většinou díky závodům. Také se snažím zapojovat posilování na ruce, abych se zlepšila v plavání. Kolo šidím, jen o víkendech jezdím nějakou tu hodinku na trenažéru. Až nasněží, začne soustředění, kde běháme na lyžích. Přitom se používají stejné svaly jako při cyklistice.
Je trik být ve všech disciplínách středně dobrý, nebo je lepší se na něco specializovat?
V dnešní době je důležité být hodně dobrý v plavání. Olympijský triatlon umožňuje hákování na kole, takže kdo vyplave vepředu se všemi, tak se na kole veze v takzvaném balíku. Kdyby člověk z plavání vypadl někde vzadu sám, tak už nemá šanci balík dojet. To je třeba rozdíl oproti závodu ironman, kde se v balíku jet nesmí a všechno si triatlonisti ironmani musí odjet sami – proto taky cyklistice zpravidla věnují nejvíc přípravy.
Jak vidíte svoji budoucnost? Máte šanci se dostat na olympiádu?
V triatlonu je to tak, že se sbírají body ze světového poháru a na základě toho se jede na olympiádu. Jenže já jsem s tím začala docela pozdě a jela jsem jich zatím málo. Letos jsem jela tři, a kdybych chtěla na olympiádu, tak jich musím objet devět. Jenže jeden je na Novém Zélandu, další v Kanadě, a tak dále a na to prostě nemám prostředky. Takže na olympiádu jedou i soupeřky, které normálně porazím. To je takové smutné na tom, že je to hodně o penězích. Třeba na mistrovství světa, kde jsem letos startovala, byla podle mě daleko větší konkurence, než se sejde na olympiádě.
Jak to všechno zvládáte při studiu?
Studovala jsem v Hradci Králové obor porodní asistentka, ale nešlo to dohromady s trénováním. Když jsem se dostala k tomu, že bych měla mít noční v nemocnici a čekat na porod, tak to nešlo. Navíc přesunu do Brna nahrávaly další okolnosti – je tady můj klub, trenér je odsud a Brno samotné je moc fajn. Navíc je tu Fakulta sportovních studií, kam jsem se dostala na obor trenérství.
A jak se vám líbí studium?
Trochu problematické je to obrovské množství sportů, které musím ještě ke svému tréninku absolvovat. Třeba dneska jsem měla trénink plavání, letěla jsem na basketbal, potom jsem přešla na jógu a teď půjdu ještě na plavčíka a pak mám další svůj trénink. Nejvíc problémů mám se sportovní gymnastikou, protože se hodně bojím zranění. Loni jsem si třeba nakopla koleno. Nebo máme předmět úpoly, kde se celou hodinu učíme padat, takže vždycky padám zpomaleně a všichni ze mě mají legraci. Ale hodně mě teď baví třeba biomechanika, kde jsem si jako téma seminární práce vzala plavání, takže je dobré, že si k tomu něco můžu nastudovat.
Platí u vás heslo: sportem k trvalé invaliditě?
Už si opravdu připadám jak paní v důchodu. Dvakrát jsem měla problémy se zády, že se mi stáhl nějaký sval, a měla jsem třeba přetočené žebro a nemohla jsem kvůli tomu běhat, protože mi to vystřelovalo až do křížové oblasti. To jsem byla každý den po tréninku na kolenou a prodýchávala a cvičila. Tohle se snažím hlídat a pořád se protahuju.
