Chtěla se věnovat životnímu prostředí, nakonec ji oslovila práce s lidmi. Róza Fadrná studuje na Fakultě sociálních studií MU environmentalistiku v kombinaci s veřejnou politikou a lidskými zdroji. Pochvaluje si, že oba obory skvěle propojují její zálibu v biologii a společenských vědách.
Při rozhodování, kam zamíří po střední škole, pomýšlela na pedagogiku, z toho ale nakonec sešlo. „Na střední mě zajímala biologie a zároveň základy společenských věd. Dokonce jsem z těchto předmětů i maturovala. Původně jsem tedy chtěla studovat pajdák s touto aprobací, což ale bohužel nejde. Po čase jsem náhodou natrefila na pozvánku na Letní školu environmentálního myšlení. Zúčastnila jsem se a začala se o tento obor zajímat víc,“ říká studentka.
Na veřejné politice, kterou si vybrala jako druhý obor, ji zase upoutala možnost práce s lidmi, a jak sama říká, na magistru by chtěla pokračovat právě tam.
Vyučování má Róza v tomto semestru každý den kromě pátku. „Pondělní rozvrh se v sudý a lichý týden liší. Buď chodím na jednu, nebo na dvě přednášky, přičemž po druhé hned následuje seminář. Celý blok, který se opakuje ve čtrnáctidenním intervalu, trvá tři hodiny,“ říká Róza.
Oproti tomu v úterý má přednášku dopoledne a další potom až večer. Dlouhý mezičas mezi nimi většinou vyplňuje učením v knihovně. Středeční výuka jí začíná před desátou ráno a končí odpoledne v půl třetí. Ve čtvrtek pak přijíždí domů brzo, protože ze školy odchází ještě před polednem. Vedle pravidelné výuky ji navíc v tomto semestru čekají ještě dva blokové předměty. „Oba se vyučují v angličtině. Zapsala jsem si je proto, abych splnila požadavky na jazykovou kompetenci,“ doplňuje.
Za rok a půl už narazila ve studijním plánu na řadu předmětů, které si oblíbila. „Hodně mě zaujal jednosemestrální předmět vzdělávací politika. Porovnávali jsme tam formy vzdělávacích systémů ve světě a hodnotili jejich úspěšnost. Ráda se učím věci, jejichž dopad můžu vidět v praxi, což vzdělávací politika zcela naplňuje. Baví mě hledat odpovědi na otázky spojené s vhodným systémem,“ objasňuje Róza.
Díky neopakovatelnému výkladu vedoucího katedry environmentálních studií Bohuslava Binky ji nadchnul také úvod do filozofie pro environmentalisty. „Všechny složité filozofické konstrukce vysvětloval srozumitelně a jednoduše pomocí každodenních situací. Na jeho přednáškách bylo vždycky narváno. Lidé si sedali i na zem,“ líčí s nadšením.
Skauting jako způsob života
Když se učila na test z teorie organizace a řízení, využila při tom svých znalostí ze skautu, kde působí už pět let. „Kurz o tématu pojednával značně teoreticky. Proto jsem si snažila učivo připodobnit ke skautské hierarchii, a zabralo to. Pojmy jsem si dala do souvislosti a začala jsem rozumět i složitějším organizačním strukturám,“ vypráví Róza.
Do skautského oddílu se dostala hlavně díky svým rodičům, se kterými pravidelně od malička jezdila na tábory. „Když mi bylo patnáct, dostala jsem příležitost dělat vedoucí. Nabídku jsem přijala a nadchlo mě to. Od té doby jsem skautingu propadla. Stal se mým životním stylem. V létě bych si ráda udělala vůdcovský kurz, abych mohla vést oddíl naplno,“ popisuje studentka.
Pokud by měla rozhodnout, který z oborů je pro ni náročnější, zvolila by veřejnou politiku. „Po studentovi se vyžaduje náročnější příprava ke zkouškám. Rozhoduje kvalitní a pečlivá práce s informacemi, podobně jako zhodnocování znalostí napříč kurzy,“ míní Róza.
Mezi nejobtížnější kurzy veřejné politiky, kterými doposud prošla, řadí sociální politiku a statistiku. „Dostala jsem sice áčko, ale jen proto, že jsem měla velkou kliku na výběr otázky, která mi perfektně sedla,“ směje se.
Potrápily ji také obecná ekologie a ekologie krajiny. „Ke splnění bylo nutné napsat náročnou seminární práci. Zabývala se určitým územím, kde jsem musela určit úroveň ekonomické stability, biotopy a ekologicky významné prvky v krajině. Obnášelo to práci s řadou databází, odkud jsem vytahovala data. Strávila jsem nad tím spoustu hodin,“ líčí.
Přestože proti podobě výuky na univerzitě nic zásadního nenamítá, ráda by ve vzdělávacím systému viděla určitý posun. „Se spolužákem z envira jsme se nedávno shodli, že pro nás v dnešní době přednášky často ztrácejí smysl. Zvlášť když přednášející čte výklad z prezentace. Uvítala bych, kdyby se některé předměty přeměnily spíš v semináře a o problematice bychom tak mohli diskutovat,“ dodává.
U školství by zůstala jako inovátorka
Pokud zrovna netráví čas s ostatními skauty v oddíle, šplhá Róza ve volném čase ve výškách. „Lezení na umělé stěně mě baví, ale skály dávají tomuto sportu úplně jiný rozměr. Ferraty, které jsou většinou méně náročné, si dopřávám jako odměnu,“ popisuje Róza, která vedle toho také zahradničí. „Přála bych si, aby naše rodina byla soběstačná, proto na zahradě pěstuju řadu plodin jako mrkve, jahody, řepu nebo dýně Hokkaidó,“ svěřuje se se svými pěstitelskými úspěchy.
I když se na environmentální studia hlásila s tím, že by nabyté poznatky jednou předávala dál jako lektorka, svůj názor na budoucí využití svého dvouoboru postupem času přehodnocuje.
„Spíš teď svou pozornost upínám právě na veřejnou politiku. Studium evropských vzdělávacích systémů mě nadchlo, a proto bych se této oblasti ráda věnovala i ve svém pracovním životě. Myslím si, že české školství prochází systémovým problémem a že je potřeba začít pracovat na jeho postupném řešení. Potěšilo by mě, kdybych se na nějaké takové reformě mohla podílet,“ uzavírá.
