Spojit studijní pobyt a exotickou dovolenou se povedlo studentovi kartografie a geoinformatiky Damiánovi Hrubanovi. Vyrazil na Tchaj-wan.
„Na dovolenou jsme s našima vždycky jezdívali do Krkonoš, protože na exotiku nebyly peníze. Po maturitě jsem si proto začal plnit cestovatelské sny. Vloni v létě jsem se vydal na studijní pobyt ne do Thajska, jak si mylně myslela moje mamka, když jsem se vrátil, ale na Tchaj-wan,“ zahájil Damián svou přednášku, která se konala v rámci Cestovatelských střed pořádaných na přírodovědecké fakultě.
Kritéria, podle kterých si student vybíral, kam pojede studovat, byla přitom jednoduchá: chtěl jet do hornaté země, která leží u oceánu a kde se zároveň mluví jazykem, kterému vůbec nerozumí. Podmínky splňovala jedna z partnerských univerzit Masarykovy univerzity – National Taiwan University.
Tam si Damián zapsal nejrůznější předměty, například čínštinu. „Nejlepší byl ale kurz, ve kterém jsme si skypovali s dětmi z odlehlých škol, šlo o jakousi kulturní výměnu. Dokonce jsme pak na konci předmětu jeli děti navštívit – měly pro nás nachystaný program plný her,“ líčí student.
Skvělé podle něj bylo hlavně nahlédnout do toho, jak vypadá jejich výuka. „Naše školství trpí tím, že studenti nechtějí studovat technické obory, na Tchaj-wanu k nim ale děti vedou odmalička. Třeba na prvním stupni mají předmět, kde si děti vyrábí hračky ve 3D tiskárně, v dalším se učí sestavovat vlastní roboty. Tamním školstvím bychom se mohli nechat v ledasčem inspirovat,“ hodnotí Damián.
V dvouapůlmilionové Tchaj-peji bydlel Damián na kolejích, které byly hned u silnice s osmi proudy v každém směru. „Můj spolubydlící Alex studoval bezpečnost internetu. To se mi náramně hodilo, když jsem zjistil, že někdo přes můj počítač těžil bitcoiny. Alex můj notebook vzkřísil, ale jelikož jsem si všiml, že měl v rozvrhu předmět Bitcoin Mining, poděkoval jsem mu trochu nedůvěřivě,“ vtipkoval student.
Zkouškové období na Tchaj-wanu trvá jen týden a podle studenta nikdo neřeší, jestli děláte zkoušky tři nebo dvanáct. Prostě to musíte nějak zvládnout. „Největším úspěchem bylo, když jsem prošel čínštinou. Musel jsem prezentovat o Česku a také napsat milostný dopis učitelce. To druhé jsem si obzvlášť užil,“ směje se student.
Na Tchaj-wanu student obdivoval přístup místních lidí k životu. „Tamější lidé jsou z jedné třetiny buddhisté, zbytek se hlásí k taoismu. Ten je založený na harmonii protikladů, k naplnění podle tohoto učení dojdete jedině lhostejností. Až na Tchaj-wanu jsem si uvědomil, jak dobrým taoistou bych mohl být se svým zahálčivým flegmatismem,“ směje se.
Damián si na místě splnil hned několik svých snů. Naučil se například otevírat kokosový ořech kamenem a podařilo se mu přespat na rybářské lodi. Žít v naprosto odlišné kultuře, kde je bílá rasa v menšině, pro něj byla podle vlastních slov zkušenost k nezaplacení. Neustálé focení s místními, o které byl žádán, pro něj někdy ale bylo až únavné. „Dokonce jsem jen tak na potkání dostal i několik nabídek k sňatku. To je v Evropě k vidění už jen v pohádkách,“ vzpomíná pobaveně.