Když se na medicíně zeptáte prváka nebo druháka na jeho problémy, pravděpodobně vám řekne, že dlouho neviděl denní světlo, protože stále sedí v knihovně a učí se anatomii. Aspoň tak přibližuje některé z útrap studentů medicíny Karolína Tkáčová, která stojí za projektem Nevyhořím.
Náročné studium medicíny logicky doprovází i psychické problémy. „Lidem často už nezbývá čas na to, aby se mohli zamyslet, jak se oni sami cítí a jestli se věnují sami sobě. Ve třetím nebo čtvrtém ročníku pak člověk zjistí, že se dva roky nezastavil,“ upozorňuje budoucí lékařka.
Studentů se podle ní většinou nikdo neptá, jak se mají nebo jak jim je, a sami to často s nikým neprobírají. „Nenosí se připustit si, že se necítím dobře. Jak všichni jedou to těžké učivo a snaží se jít dál, tak nepřemýšlí nad tím, že třeba špatně spí, že je jim z toho úzko a tak dále,“ dodává Zuzana Špačková, která je také součástí týmu Nevyhořím, jehož aktivity je možné sledovat na webové stránce.
Projekt má za cíl začít o těchto problémech mluvit, rozvázat studentům jazyk a zbavit je studu. „Po spuštění webu nám přišla spousta reakcí od lidí, jak jsou rádi, že v tom nejsou sami,“ představuje Karolína. Podle ní je mezi mediky jako jednotlivci rozšířená obava, že jsou horší než ti ostatní. „Právě to je cesta k vyhoření. Školu pak třeba i opustí, protože si myslí, že tam nepatří,“ dodává Zuzana.
Celý projekt stojí na studiích a zkušenostech podobných aktivit v zahraničí, podle nichž už jen fakt, že se o syndromu vyhoření a jeho symptomech mluví, má pozitivní vliv na prevenci. „Není to jen o našich pocitech, jedná se o reálný problém,“ poukazuje Karolína. „Podle jedné kanadské studie se například studenti začali cítit bezpečněji už jen proto, že jejich problém někdo pojmenoval.“
Na Nevyhořím by měl navíc navázat ještě další projekt jménem Buddies (česky Kamarádi). „Přemýšlela jsem, zda je možné problémy spojené s vyhořením řešit jinak než chodit za terapeutem,“ pokračuje Karolína.
„Jeden doktor z Mayo Clinic k tomu doporučuje prostě se setkávat a mluvit o tom. V kolektivu se mladí lékaři necítí tak sami, a když se poznají, nebojí se mluvit.“ Buddies tak bude na lékařské fakultě propojovat mladší a starší studenty, kteří spolu budou mluvit o svých problémech.
„Aktuálně mě čeká pilotní setkání, ozvalo se nám už asi sedm mladších studentů, s nimiž se začnu potkávat. Od září to pak rozjedeme víc a zapojí se i další starší spolužáci,“ představuje budoucnost projektu Karolína.