Dvaadvacetiletý student si podal přihlášku na sportovní fakultu Polytechnic Institute of Santerém, která se nachází ve dvacetitisícovém městečku Rio Maior asi hodinu od Lisabonu, a první měsíc byl krušnější, než očekával. Hned po příjezdu zjistil, že na univerzitě i ve městě jen málokdo umí anglicky, že zahraničních studentů je tam přesně osm včetně něho a že se v malém městě nedá nic moc dělat.
„Do toho mi portugalský koordinátor oznámil, že předměty, které jsem si zapsal, jsou buď v portugalštině, nebo se učí jenom v dalším semestru, nebo se dokonce nikdy nevyučovaly. Takže z šesti zapsaných mi nakonec zůstal jeden kurz,“ popisuje František začátek svého studia v zahraničí.
Nakonec se mu podařilo zapsat si jiné předměty zaměřené převážně na výživu, ale administrativní změna zabrala portugalské straně téměř měsíc. „Naštěstí vše dobře dopadlo a ve škole to nakonec bylo super. Hlavně předměty orientované na sport pro mě byly hodně přínosné. Jeden učitel mi dokonce sestavoval úkoly na míru, protože věděl, že mám rád běhání,“ popisuje František.
Kromě sportování chodil každý den ve volném čase plavat do školního bazénu, kam měl vstup zdarma, a pak vždycky vyrazil běhat po rozsáhlém národním parku, který byl hned za městem. „Taky jsem asi čtyřikrát zkoušel surfovat, ale moc mě to nechytlo. Prostě běh je běh.“
Ve volném čase František poznával Portugalsko. „Jezdili jsme s ostatními zahraničními studenty po okolí a byli jsme i na karnevalovém festivalu nebo ve Španělsku. Během dvoutýdenních velikonočních prázdnin jsem letěl do Hongkongu navštívit spolužáka z gymnázia a odlet do Česka jsem vzal přes Nizozemí, kde byla spolužačka na Erasmu,“ líčí.
Samotné Portugalsko projezdil od jihu na sever a ohromilo ho, jak jsou tamější lidé vstřícní k cizincům. Jeden místní dokonce trval na tom, že František musí vidět město Aveiro, kterému se přezdívá portugalské Benátky, a studenta tam odvezl a pozval ho i na oběd, i když to pro něj znamenalo 30kilometrovou zajížďku.
Podle Františka mají Portugalci úplně jiný životní styl, který ho fascinoval. Líbila se mu jejich bezstarostnost i to, jak tráví volný čas spolu. „Ze začátku jsem si sice musel zvykat, že tam nic nefunguje, že všechno trvá neuvěřitelně dlouho a že i učitelé chodí pozdě. Rychle jsem se ale adaptoval a trochu si ho taky osvojil. Začátek podzimního semestru zpátky v Brně pak byl docela náročný,“ směje se student.
Celkově ho ale semestr v Portugalsku nadchl. „Vůbec to nebyla samá party, moc na to nejsem. Každý má Erasmus takový, jaký si ho udělá. Zažil jsem toho tolik, že bych o tom mohl psát knihu. Byly to skvělé čtyři měsíce a určitě vím, že na magistrovi zase někam pojedu, protože to za to stojí.“
