Když fakulta v půlce března rozeslala svým studentům dotazník, jestli by chtěli během krize vypomáhat ve Fakultní nemocnici Brno, bez váhání se přihlásili a nastoupili na kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
„Bylo to sice náročné chodit pětkrát týdně do nemocnice a do toho distančně pokračovat ve výuce, ale každý den jsme se na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) naučili spoustu nových věcí,“ popisuje praxi Ido. „Setkávali jsme se s nejrůznějšími případy – byli tam lidé po těžkých autonehodách, lidé s náhlým selháním základních životních funkcí nebo lidé, které čekali na operaci. Asistovali jsme lékařům, monitorovali jsme životní funkce pacientů a dokonce jsme i zblízka viděli operaci skoliózy.“
Oba studenti se nemuseli ani tolik zaučovat, řadu věcí už znali i díky službě v izraelské armádě, do které musejí všichni Izraelci povinně nastoupit po dokončení střední školy v 18 letech – muži na tři roky, ženy na dva. Ido tak tři roky působil jako zdravotník u bojových jednotek a Diana nejdříve půl roku pracovala na základně, kde pomáhali mužům s problematickými zkušenostmi zařadit se zpátky do společnosti, pak absolvovala školení pro záchranáře, a nakonec se sama stala instruktorkou budoucích záchranářů.
Celkově oba obdivují, jak Česko celou situaci s koronavirem zvládlo. „S úžasem jsem sledovala, jak rychle vláda přijala preventivní opatření a jak Češi od začátku brali situaci vážně – chápali nutnost dodržovat přísná nařízení, automaticky udržovali odstupy a ven chodili jen v nezbytných případech. Nejvíc mě dojalo, jak po vládním nařízení povinně nosit roušky na veřejnosti lidé zasedli k šicím strojům a během pár dnů měla roušky celá republika. Koronavirová krize ukázala pravou povahu Čechů, kterou mám moc ráda,“ popisuje Diana, která svou roušku získala darem od jedné ženy přes Facebook.
Brno a univerzitu si okamžitě zamilovali
Izraelský pár pomáhal ve Fakultní nemocnici Brno do konce dubna. Semestr jim končí na konci května a pak je čekají zkoušky – většina z nich bude online, někde je ale potřeba přijít na fakultu složit praktickou část.
I když se studentům celý jarní semestr poměrně zkomplikoval a po měsíci školy přešla výuka do online režimu, věří, že semestr bez problémů dokončí. „Jsme rádi, že jsme mohli pomoci nemocnicím v téhle nejisté době. To byl taky důvod, proč jsme se po vyhlášení nouzového stavu rozhodli zůstat v Česku, byli jsme tu víc nápomocní než v Izraeli. Lékaři i sestřičky na ARO nám věnovali maximum času a všechno trpělivě vysvětlovali. Jsme rádi, že jsme mohli stát po jejich boku v tak složité době,“ říká Ido.
Příští akademický rok čeká Dianu a Ida závěrečný ročník na Lékařské fakultě MU a už přemýšlejí, na jakou oblast medicíny se budou specializovat. Dianu láká neurologie, Ida zase sportovní medicína. „Uvažujeme, že půjdeme pracovat do Německa nebo Dánska, možná se vrátíme do Izraele. Uvidíme. Na naší práci je skvělé, že lékaři budou vždycky potřeba a že jsou vítaní v každé zemi. Navíc máme velkou výhodu, že diplom z MUNI je uznatelný všude na světě,“ směje se Diana.
Brno a Masarykovu univerzitu ale budou opouštět velmi neradi, město si totiž oba zamilovali hned od začátku – Diana dokonce ještě před tím, než si na univerzitu vůbec podala přihlášku. Když totiž před šesti lety cestovala po celé Evropě a byla si prohlédnout Lékařskou fakultu MU sídlící v kampusu, okamžitě si fakultu zamilovala a věděla, že jinde už studovat nechce. „A své volby rozhodně nelituju, lepší město a univerzitu jsem si vybrat nemohla,“ dodává Diana.
Taky Idovi bude Brno chybět. „Čas strávený v Česku utíká hrozně rychle a moc si to tu užívám. A jsem hrozně rád, že tu můžu studovat – fakulta má skvělou reputaci v zahraničí, poznal jsem tu řadu špičkových doktorů a získal kvalitní vzdělání. Myslím, že na praxi jsme víc než skvěle připravení.“
