Možná nesledujete činnost akademických senátů denně a možná skoro vůbec. Právě studentští senátoři se však v uplynulých týdnech a měsících starali o to, aby všechna opatření přijatá na Masarykově univerzitě v souvislosti s epidemií koronaviru byla co nejpřátelštější vůči studentům. Skoro u všeho byl šéf Studentské komory Akademického senátu MU Tomáš Varga.
„Sleduju si statistiky času, který trávím na mobilu, a jednu dobu to bylo dost hrozné. Svítilo tam 6,5 hodiny denně, z toho asi 4,5 hodiny strávené produktivní prací, jako je vyřizování e-mailů nebo SMS zpráv. V nejhektičtější době mi chodilo kvůli členství v krizovém štábu sto mailů denně,“ líčí Varga jedno z nejnáročnějších období svého života.
Normálně je doktorandem na anglistice, studium pomalu dokončuje a na plný úvazek pracuje v univerzitním středisku Teiresiás. Do toho je ale členem fakultního senátu a hlavně předsedou Studentské komory Akademického senátu MU. Jako takový se stal ještě před vyhlášením nouzového stavu členem univerzitního krizového štábu, který od prvních dnů šíření koronaviru v České republice koordinoval všechny aktivity univerzity.
Že by Varga odjel domů na Slovensko, to ho prý nenapadlo ani na chvilku. „Cítil jsem zodpovědnost vůči studentům z titulu svojí funkce. Jako senátoři jsme situaci sledovali od úplných počátků, už když gradovala v Itálii, ale ještě nebylo ani zdaleka jasné, že budeme muset přijmout obdobná opatření. Sám jsem měl jet s prorektorem Dančákem do Maďarska. Místo toho jsme nejdřív na jedné schůzce sledovali prezentaci děkana Repka, proč je koronavirus tak závažný, a chvíli na to přišlo usnesení vlády o zavírání škol,“ vzpomíná na začátek března Varga.
Překlad pravidel do srozumitelnější formy
Spolu s ostatními senátory a předsedy fakultních studentských komor mu bylo hned jasné, že v době, kdy chodí každých pár minut nové závažné informace, je třeba reagovat rychle. Proto se spojili dohromady a nespoléhali se jen na to, že univerzita dává všechny informace na web a posílá je studentům e-mailem, ale dali si ještě práci s „překladem“ přece jen trochu úředních sdělení do přátelštější formy.
V začátcích epidemie plnili aktuálními zprávami i několikrát denně facebookový profil studentské komory senátu a v komentářích odpovídali na všechny možné dotazy kolegů, kterých se nová opatření týkala. Další kvanta jich chodila e-mailem a dalšími kanály. Facebookový profil sloužil nejdřív jako cesta, jejímž prostřednictvím senátoři dovysvětlovali, co znamená rektorské volno, později přeměněné na distanční formu výuky. Také tudy šířili informace o dobrovolnických aktivitách a nabízeli pomoc těm studentům, kteří se ocitli ve složité situaci. A hlavně vybízeli, ať nikdo nepodléhá panice.
„Nejdřív to bylo úplné šílenství, kdy nikdo nevěděl, co s jeho studiem bude, což bylo těžké hlavně pro ty, co mají před jeho dokončením. Proto jsme se různými mechanismy snažili za studenty bojovat – ať už řešením termínů odevzdání závěrečných prací, nebo zajišťováním dostupnosti studijních materiálů; a teď poslední dobou taky za to, aby vyučující řádně a vstřícně vypisovali termíny na zkoušky,“ vypočítává Varga jen některá z témat, která každodenně řeší. V reálu to přitom znamená spoustu telefonátů a e-mailů a nutnost domluvit se na mnoha úrovních.
Studentští zástupci se hodně angažovali třeba v řešení předčasného opuštění kolejí a vystěhovávání jejich obyvatel. Nejdřív dojednávali možnost dřívějšího vypovězení smlouvy o kolejném a pak pomáhali i s vystěhováním věcí těch studentů, kteří si to už sami zařídit nemohli. Leckdo se totiž o ukončení pobytu na kolejích rozhodl, až když už odjel domů, kde mu teprve došlo, že se do Brna jen tak nevrátí a koleje už tedy nepotřebuje.
„I když studenty mohl přijet vystěhovat třeba někdo z kamarádů, věděli jsme, že je to pro řadu z nich těžké. Někomu už všichni odjeli a někdo neměl třeba auto. Tak jsme nakonec pomohli tak, že jsme některé za pomoci dobrovolníků z fakulty sportovních studií vystěhovali a jejich věci uložili spolu s jejich seznamem do skladu na ekonomicko-správní fakultě , kam si pro ně můžou přijít později,“ líčí Varga. Život se tak ulehčil více než padesáti lidem.
Spousta lidí regule nezná
Když má mluvit o tom, z čeho plynou v koronavirové éře největší problémy, Varga bez přemýšlení vypálí, že je to hlavně předpoklad, že všichni znají všechny regule, jimiž se život na univerzitě řídí. „Neznají. Ani učitelé, ani studenti,“ směje se doktorand, který s kolegy řeší právě následky tohoto stavu.
Na jednu stranu je pro něj nejdůležitější pomoct studentům, na druhou ale zdůrazňuje, že také oni musí teď i v dalších týdnech přistoupit na některé kompromisy. „Jsou nastavená pravidla a ta platí pro obě dvě strany. Ani studenti teď v žádném případě nemůžou čekat, že dostanou zkoušky nebo diplomy za účast. To by přece nebylo správné vůči všem těm z minula,“ říká Varga, jemuž teď povinnosti spojené s akademickým senátem vyplnily většinu osobního života.
A trochu i toho studentského, protože jeho doktorát, jak sám říká, v tyto týdny spí. „Měl jsem plán na léto, že vycestuju minimálně na šest týdnů do archivu na univerzitě v Austinu ve Spojených státech, kde budu sbírat materiál. Teď je jasné, že se to určitě nestane, a nevím, kdy později to bude možné,“ líčí Varga a přitom doufá, že bude mít už brzy pár dní na to, aby se nad pokračováním svého doktorátu zamyslel.
Zatím to ale prý vypadá spíš naopak. I jemu je jasné, že jakmile se budou moct všichni na univerzitu vrátit, nebude to konec výjimečných opatření. Bude to spíš začátek řešení toho, jak nastavit fungování školy po jejich skončení.