I v těch nejnáročnějších semestrech měli studenti jistotu, že potkají své spolužáky na přednášce nebo na chodbě fakulty, případně se zabaví alespoň na mimoškolní aktivitě. Jak tedy současnou situaci, kdy to možné není, studenti zvládají?
„Podle mě má online výuka největší dopad na psychiku. Když jsem pořád doma a nesetkávám se s lidmi, tak mám mnohem častěji horší náladu a ztrácím motivaci cokoliv dělat. Hodně mi chybí každodenní kontakt s kamarády – chodit společně na přednášky, na oběd, na kafe, učit se společně... Je to pro mě velmi důležité a pomáhá mi to zvládat náročná období,“ popisuje studentka z fakulty informatiky Markéta Křenková.
Studenti ubytovaní s kamarády v bytě nebo na kolejích si mohou alespoň do určité míry zachovat kontakt s vrstevníky. Má to tak Tomáš Mitvalský z fakulty sociálních studií. „Mám štěstí, že bydlím s dobrými přáteli. Přesto mi sociální kontakt chybí. I pět lidí si nemá po půl roce nevycházení už moc co každý den říct. Drží nás nad vodou deskové hry. Nebo spíš jediná, co na bytě máme – BANG! Pozoruji na sobě, že ztrácím schopnost konstruktivně komunikovat a vytvářet témata k tlachání. Stejnou nakládačku dostává i verbální slovní zásoba. Mluvím lapidárně bez kudrlinek a krás českého jazyka. Návrat do reality bude facka, ale všechno lepší než tohle.“
Ze židle zpátky na židli
Oddělit volný čas od učení je v době, kdy se dá trávit čas jen na pár místech, ještě náročnější. „Na začátku jsem s tím měla problém, měla jsem pocit, že musím pořád něco dělat, když jsem celý den doma. Za normální výuky to bylo jednodušší, povinnosti do školy jsem dělala hlavně ve škole a doma jsem pak měla celkem volno. Postupně jsem se to ale naučila docela zvládat.
Pomáhají mi krátké procházky, jdu ven aspoň jednou denně, u kterých si vždy trochu odpočinu. Snažím se taky udržovat nějaký režim, přes den dělám školu, odpoledne nebo večer mám pak volno,“ vysvětluje Markéta.
„Pojem ‚volný čas‘ ztratil svůj význam. Teď, když jsme v podstatě odkázaní na přežití v jedné domácnosti bez možnosti útěku do ruchu města, je volný čas cosi otravného a nepatřičného. Navíc v člověku umírá motivace společně s jakoukoliv nadějí na blízký návrat do normálu. Myslím si, že i skrz tyto důvody je studium v karanténě ve své podstatě složitější než před koronou. Bez možnosti změnit prostředí a ‚nadechnout se‘ vám látka, co se učíte, po chvíli připadá jako smetiště písmen bez hlubšího významu a pak je těžké jí porozumět,“ dodává Tomáš.
Zájmy přizpůsobené situaci
„Většinu koníčků můžu pořád dělat – ráda vařím, k tomu mám teď aspoň spoustu příležitostí, častěji chodím na procházky nebo si jdu zaběhat. Můj hlavní koníček je ale moderní gymnastika a s ní už je to horší. Naštěstí nám jako reprezentaci nedávno schválili možnost znovu trénovat v tělocvičně, a tak se můžeme připravovat na závody, které teda budou probíhat asi jen online,“ popisuje svoji situaci Markéta.
Tomáš dodává: „Moje celoživotní záliba je hudba. Naštěstí jsem se jí nemusel vzdát v žádné formě. Nikdy jsem nebyl sportovec po vzoru mých rodičů a asi jím nikdy nebudu. I přesto mě několikrát přemohlo nutkání jít si zaběhat a můžu to všem vřele doporučit – upustíte páru!“
Jako Markéta a Tomáš se cítí většina studentů. Ale i strasti, které se zdají bezvýchodné, mají řešení. Jen je potřeba změnit přístup k některým situacím. Jak na to, radí odborníci.
Neuzavírejte se
Všudypřítomné technologie se samotou či nudou pomůžou alespoň do nějaké míry. „Ráda bych podpořila studenty v tom, aby nerezignovali na udržování mezilidských vztahů a aby i v době omezení sociálního kontaktu zůstávali ve styku se svými spolužáky, přáteli nebo členy rodiny alespoň přes sociální sítě a online platformy. Blízké mezilidské vztahy, pocit vzájemnosti a sounáležitosti jsou totiž významnými zdroji takzvané sociální opory, která slouží jako účinný nárazník při střetu s náročnou životní realitou,“ radí Alena Slezáčková z Ústavu psychologie a psychosomatiky.
„Vaši spolužáci a kamarádi se v tomto období cítí úplně stejně. Pokud nemají iniciativu, přeberte ji sami. Společná učení online, práce na týmových projektech, ale klidně i večeře přes Skype nebo filmová noc. Volejte si s rodinou a kamarády, i kdyby to mělo být jen na pár minut. Nepřetrhnete tak společný kontakt, i když se zrovna nemůžete potkat osobně,“ dodávají psycholožky Veronika Křepská a Marie Szopová z Poradenského centra MU. Ty navíc sepsaly podobné tipy pro online učení na webu centra.
O něco těžší situaci zažívají studenti prvních ročníků, kteří neměli příležitost se se svými spolužáky a vyučujícími potkat osobně. „Pokud se tak ještě nestalo, doporučuji takovým studentům, aby si třeba vytvořili vlastní facebookovou skupinu nebo organizovali pravidelná společná online setkání, na kterých se mohou vzájemně poznat, navázat vztahy a ty pak dál rozvíjet.
Prvotní rozpačitá atmosféra může být rozpuštěná třeba tím, když se studenti v online prostoru rozdělí do skupinek a vzájemně se podělí o to, jaká je jejich motivace ke studiu daného oboru, co je na tom nejvíce zajímá a láká, čemu by se v budoucnu chtěli věnovat, ale také třeba o to, jaké je jejich oblíbené jídlo, film anebo záliba. Hledání toho, co máme s druhými společného, je totiž důležitým základním kamenem kvalitních mezilidských vztahů, které mohou přinést mnoho dobrého do osobního, studentského a v budoucnu i profesního života,“ doporučuje Slezáčková.
Pohybem k duševní pohodě
Pro udržení duševního zdraví je potřeba také nezapomínat na životosprávu. „Čím více se podaří udržet pravidelný režim, ať již se týká ranního vstávání, pravidelné stravy, zařazení fyzické aktivity, anebo oddělení pracovního či studijního života a osobního prostoru, v němž je místo i pro koníčky a zájmy, tím vyšší je psychická odolnost, díky které se daří lépe zvládat stres,“ popisuje další ze strategií Slezáčková.
Dávka učení a úkolů přes semestr bývá často sama o sobě nelítostná k pohybu. Nyní však ušetříte spoustu času, který jste trávili na cestě do školy. I tato půlhodinka denně udělá zázraky. Na internetu je navíc celá škála videí a aplikací, ze kterých si můžete vybrat. A třeba navíc objevíte nový koníček, ke kterému se budete i po pandemii rádi vracet.
Ovšem i opačný extrém dožene spoustu studentů. Nedostatek odpočinku podporuje skutečnost, že se člověk celý den nemusí zvednout od stolu. Zanedbání psychické výdrže však může vést k vyčerpání a následné ztrátě motivace či vyhoření. Zkuste si tedy dávat řízené pauzy alespoň kolem oběda, kdy nastává největší útlum energie, a zaměřit se na aktivitu, při které nemusíte příliš namáhat mozek. Navíc minimálně osm hodin spánku denně by si měl dopřát každý.
