Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že Rusko napadlo Ukrajinu?
Když jsem se ve čtvrtek brzo ráno vzbudila, byla jsem v hrozném šoku a několik hodin jsem vůbec nemohla vstát z postele. Byla jsem úplně paralyzovaná a jen jsem sledovala, co se děje a nemohla jsem tomu uvěřit. Vůbec jsem nečekala, že se to skutečně stane, nikdo z mého okolí to nečekal. Absolutně to nechápu a je mi to hrozně líto. Podobně jako většina Rusů s útokem nesouhlasím, hluboce se za to jako Ruska stydím a cítím se vinná za něco, co jsem nezpůsobila.
Jak na situaci reagují vaši rodiče?
Podobně jako já – jsou v šoku a nechápou. Také s tím nesouhlasí, ale jsou vyděšení a bojí se. Mají obavy, kam až může situace eskalovat, a také, že kvůli ekonomické situaci ztratí práci. Nic se nevyrovná tomu, jak strašná tragédie je to pro lidi na Ukrajině. Ale v tragické situaci jsou i Rusové. Předpokládám, že kvůli sankcím a problémům s vízy své rodiče a přátele dlouho neuvidím. A všechno kvůli prezidentovi, kterého si nemůžeme svobodně zvolit.
A co kamarádi z Ruska ve vašem věku?
Moji kamarádi byli na současný režim naštvaní už předtím. A nyní jsou naštvaní mnohem víc. Někteří dokonce šli protestovat, za což jim patří velký obdiv. Je to velmi nebezpečné, lehko skončíte ve vězení nebo nemocnici. Nikdo z nás mladých nechce Putina za prezidenta, celý svůj život se cítíme bezmocní, že náš hlas nic neznamená.
V reakci na útok se téměř okamžitě začaly na budovách v Brně objevovat ukrajinské vlajky, včetně univerzity a fakulty, kde studujete. Dotýká se vás to?
Ne, právě naopak. Jsem moc ráda za tak obrovskou vlnu solidarity a naprosto tomu rozumím. Taky mě velmi potěšilo, že čeští studenti z naší fakulty ihned začali organizovat finanční sbírku a v atriu fakulty si kdokoliv může vzít ukrajinskou stužku. Hned ve čtvrtek jsem do sbírky přispěla a stužku nosím na batohu. Přispěla jsem také do materiální sbírky pro ukrajinské uprchlíky, kterou zorganizovala ruská komunita žijící v Brně. Rusové v Brně ale organizují i další aktivity na pomoc Ukrajině, snaží se pomoci, jak jenom to jde.
V Brně se za poslední týden konala už třetí demonstrace. Zúčastnila jste se některé z nich?
Ano, té největší, která byla v neděli na Dominikánském náměstí, přišly tam tisíce lidí. Takovou účast jsem nečekala. A jsem ohromená, kolik demonstrací už proběhlo po celém světě, a že přišly protestovat statisíce lidí. Chci věřit, že silná reakce celého světa nakonec Putina donutí přestat a že celá válka brzy skončí.
Myslíte, že sankce ho donutí přestat?
Každý den doufám, že ho sankce donutí ustoupit. Moc bych si to přála, aby válka co nejdřív skončila. Na mě osobně to působí tak, že se nedokážu na nic soustředit, ani ve škole na přednášky. Cítím velkou frustraci a bezmoc.
Setkala jste se v Česku jako rusky mluvící člověk s negativními reakcemi od jiných lidí?
Ne, naštěstí zatím ne. Na akademické půdě bych to vlastně ani nečekala. Moji čeští spolužáci ví, jaký mám názor na současný ruský režim, a jsou mi oporou. Ale o negativních reakcích už jsem slyšela. Zčásti jsem to mohla očekávat, takže se moc nedivím. Přála bych si však, aby se lidé navzájem nesoudili na základě státní příslušnosti. Spousta Rusů, obzvlášť ti, co žijí tady, stojí pevně proti válce a Putinově diktatuře. Rusové bohužel čelili negativním předsudkům dlouho před válkou na Ukrajině, mně samotné se například několikrát stalo, že když jsem někomu řekla, že pocházím z Ruska, následovalo několik vteřin trapného ticha. Takové reakce mě vždycky zamrzí.
Na Masarykově univerzitě studujete už druhým semestrem. Rozhodla jste se studovat v zahraničí, protože nesouhlasíte s režimem?
Částečně. Stejně jako pro řadu dalších ruských studentů je studium v zahraničí způsobem, jak celé situaci a nespokojenosti uniknout. Ale vlastně se to celé stalo tak trochu náhodou – byla jsem zrovna v situaci, kdy jsem se cítila ztracená a nevěděla jsem, co dělat. Asi před třemi lety jsem ukončila studium filologie na petrohradské univerzitě a pak jsem se věnovala nejrůznějším freelancerským a dobrovolnickým aktivitám. Ale nebyla jsem moc spokojená se svým životem a nevěděla jsem, co chci dělat dál. A pak jsem náhodou narazila na video jednoho ruského youtubera, který studuje v Praze, a tahle možnost mě zaujala. Začala jsem pak zkoumat české univerzity a okamžitě se mi zalíbila Masarykova univerzita a obory vyučované na FSS, tak jsem se zkusila přihlásit. Moc jsem nevěřila, že to vyjde, protože přijímačky byly v češtině, takže jsem to ani neříkala rodičům. Česky jsem se začala učit asi čtyři měsíce před přijímačkami, sama, bez jakéhokoliv jazykového kurzu. A nakonec se mi přijímačky podařilo úspěšně zvládnout.
Jak se vám na Masarykově univerzitě líbí?
Jsem nadšená. Sice mám trošku problém s češtinou, plně všemu nerozumím a bojím se mluvit česky, takže je to trošku náročnější zapadnout mezi české spolužáky. Ale už se to postupně zlepšuje. Taky se mi hrozně líbí, jak velká mezinárodní komunita tu žije. To je úžasné. A také učitelé jsou skvělí a velmi nápomocni a pořád se mě ptají, jestli s něčím nepotřebuji pomoct. Je to úplně něco jiného než v Rusku, kde mě to na univerzitě vůbec nebavilo, a měla jsem pocit, že se na nás učitelé dívají shora. Je fajn vidět, že vzdělávání může vypadat i jinak.
MUNI POMÁHÁ UKRAJINĚ. Podpořit ukrajinské studenty a akademiky lze prostřednictvím pomoci určené na vzdělávací a humanitární účely. Finanční příspěvek lze poskytnout formou daru přes Obchodní centrum MU. Informace o aktuálně darované částce najdete na webu MUNI POMÁHÁ.
