I tentokrát byly kostrou Setkání na Cikháji referáty účastníků a s nimi spojené živé diskuze. Referáty byly tradičně jazykovědné i literární, témata libovolná. Posluchači se tak dozvěděli např. jak se to má s jazykem neslyšících, co se děje s češtinou v počítačových komunitách, byl představen básník Jan Zábrana a mnoho dalšího. Všechny referáty jsou jako obvykle k přečtení v připravovaném sborníku, který bude stejně jako v loňských letech k dispozici v knihovně FF a v elektronické podobě na internetových stránkách Ústavu českého jazyka.
Program cikhájského Setkání nebyl ovšem pouze konferenční, a tak se vedle referátů účastníci mohli odreagovat např. u tvůrčích jazykových her. Promítal se i fantaskní film Jaromila Jireše Valérie a týden divů, nad kterým někteří vytrvalci vydrželi debatovat až do pozdních nočních hodin, a došlo i na výlet do blízkého cikhájského okolí.
Jeden večer byl věnován besedě s profesorem Dušanem Šlosarem, který až do nedávné doby aktivně působil na Katedře českého jazyka. Živě vylíčil, jak vypadala Filozofická fakulta v roce 1949, kdy nastupoval na svá studia, ale také, jak zde o čtyřicet let později prožíval sametovou revoluci. Zavzpomínal na některé dnes už legendární pedagogy, jakými byl třeba František Trávníček, a na svá přátelství v okruhu časopisu Host do domu, kde působil v době, kdy mu šéfoval básník Jan Skácel.
Na Cikháji se tak opět ve velice neformální atmosféře potkali bohemisté nejen z Brna, ale i z Prahy, Olomouce, Ostravy, a dokonce z Ruska nebo Makedonie, a nezbývá než doufat, že tomu tak bude i v letech následujících.
Na Cikháji se tak opět ve velice neformální atmosféře potkali bohemisté nejen z Brna, ale i z Prahy, Olomouce, Ostravy, a dokonce z Ruska nebo Makedonie, a nezbývá než doufat, že tomu tak bude i v letech následujících.
