Zdvořilost, která patří do života každého člověka, je soubor chování, odívání a komunikace slovem a písmem. Podle Daniela Šmída ji však na některých místech mnoho osob přehlíží. „Lidé se snaží chovat podle etikety v divadle nebo na slavnostní večeři. Avšak jinde, třeba doma, mezi přáteli nebo právě ve školách, zdvořilost chybí. Svoje místo má i v aulách, posluchárnách a na chodbách univerzit.“
Na Masarykovu univerzitu v září přišlo téměř 7 tisíc studentů do prvního ročníku bakalářského studia. V tomto případě Daniel Šmíd připomíná, že jejich chování musí být jiné než na střední škole. Studenti by měli pamatovat na to, že na střední školu šli jako teenageři, ale na vysokou školu byli přijati už jako dospělí. Znamená to rozloučit se s přístupem k oblékání a chování, který je akceptovaný pro náctileté, a začít jednat a vystupovat jako dospělý člověk.
Co nejdůležitějšího byste studentům vysoké školy doporučil v komunikaci s pedagogy?
Respektovat, mít v úctě a být schopen empatie. To jsou pilíře, na kterých může pevně v každé situaci stát také praxe etikety ve škole a naplnění principů společenské významnosti. Ze všeho nejdříve je však nutné znát a respektovat akademickou hierarchii ve škole, která je často v konfliktu se společenskou významností.
Uvedu příklad za všechny: podle etikety je žena společensky významnější než muž. Znamená to mimo jiné, že muž zdraví ženu jako první. Toto však nelze aplikovat ve škole tak, že by studentky čekaly, respektive vyžadovaly, aby je pan děkan zdravil jako první. V zásadě také platí, že správné oslovení je tím nejlepším začátkem pro korespondenci i hovor. Proto tedy používáme k oslovení tituly doktor/ka, inženýr/ka, magistr/a a také tituly, které byly dříve nazývané hodnostmi, tedy docent/ka nebo profesor/ka. Před titulem je nutné vždy v oslovení uvést slovo pane nebo paní, a to bez ohledu, zda je žena vdaná, či ne.
