„O tři čtvrtě na sedm mě na kolejích Tvrdého probouzí budík. Místo na přednášky na přírodovědeckou fakultu vyrážím hned po snídani na gymnázium na Vídeňské, kde od září učím prváky a druháky fyziku. I když jsem už nějaké praxe měl, je pro mě vlastní výuka něco nového. V hodině totiž už není nikdo, kdo by mne vedl, případně mi napověděl. Ale to nevadí.
Co si tak vzpomínám, už od základky mě bavila fyzika. Později jsem se u nás doma ve Strážnici stal oddílovým vedoucím a zjistil jsem, že mě baví i práce s dětmi. Univerzitní obor zaměřený na výuku a studium na přírodovědecké fakultě tak byly pro moji profesní budoucnost tou nejlepší cestou.
Práci na gymnáziu jsem získal díky pedagogické praxi na jiném gymnáziu. Tamní učitelé mě doporučili, když mí současní kolegové hledali studenty učitelství fyziky. Ukázalo se tak, že praxe jsou pro budoucí učitele důležité nejen kvůli tomu, že si můžou vyzkoušet roli vyučujícího, ale také proto, že se o nich může dozvědět širší okolí.
Ke gymnáziu přijíždím o tři čtvrtě na osm a dnešní výuku s prváky začínám testem, který jsem pro ně připravil. Zatím jsme toho ještě moc neprobrali, takže se jich ptám na základní poznatky z kinematiky, především na pohyb a průměrnou rychlost.
Po dvacetiminutovém testu s žáky ještě probírám dráhu a rychlost rovnoměrného přímočarého pohybu. Kvůli testu jsou ale trochu nepozorní. Dám jim minutku, ať si popovídají o tom, jaké měl kdo odpovědi a co pro ně bylo nejtěžší. Pak začínám s výkladem další látky. Vzadu se nicméně kluci mezi sebou stále baví a vyrušují. Musím si rozmyslet, jak k tomu přistoupit. Nechci na ně být příliš mírný, ani přísný, prostě se snažím najít střed. Nakonec je upozorním, že hodina dále pokračuje, a požádám je o pozornost.
Nemůžu si však stěžovat na to, že by žáci zlobili. A dokonce si myslím, že mě tak nějak přijali mezi sebe. Přeci jen věkový rozdíl mezi námi není až takový. Jsou šikovní a aktivně odpovídají na mé otázky. Navíc mě baví, že můžu zúročit to, co jsem se naučil na přírodovědecké fakultě, a předat mé znalosti další generaci.
Zvonek končí mou dnešní první hodinu a po přestávce následuje výuka druháků. S nimi dnes budu probírat kalorimetrickou rovnici. Po desáté mě čeká jeden náslech u kolegy z kabinetu. Jelikož vlastní zkušenosti s výukou mám zatím krátké, tak je pro mě přínosné pozorovat zkušenější učitele. V jejich hodinách se převážně soustředím na to, jak látku podávají svým žákům, jak žáci na výklad reagují a jaké vztahy si vyučující s žáky udržuje. Pokud mě při náslechu něco zaujme, tak si udělám poznámku a pokusím se podobný postup aplikovat i ve své výuce.
Má část dne v práci ve škole končí okolo dvanácté a pak vyrážím zpět na koleje Masarykovy univerzity na oběd. Ten si většinou vařím sám, dnes si dělám kuskus se zeleninou a sýrem. Je výhoda, že z kolejí to mám všude blízko, cestování mi tak nezabere moc času a ve volné chvilce si můžu aspoň odpočinout nebo si právě uvařit.
Na třetí hodinu jedu na přírodovědeckou fakultu na Kotlářskou. Magisterský stupeň studia se od bakalářského liší. Zatímco na bakaláři jsme měli hlavně odborné fyzikální předměty, tak nyní převažují ty pedagogické. Ve spojení s praxí je to užitečné. V jednom předmětu jsme si zkoušeli provádět nejrůznější fyzikální pokusy a přemýšleli jsme, jak pomocí nich vysvětlovat látku. Dnes mě čeká Komunikační trénink 2.
V pět na koleje přicházím okolo páté. Po večeři ještě zkontroluji, jestli nemám nějaké úkoly do školy, a podívám se na přípravu výuky na další dny. Příprava materiálů je časově náročná, na každou vyučovací hodinu se však snažím nachystat co nejlépe za pomoci učebnic a odborných materiálů z internetu. Pečlivé přípravy na hodinu se mi však osvědčily. Když se postavím před třídu, tak přesně vím, co chci probírat, a cítím se jistější. Díky tomu nemám ve výuce hluchá místa, ve kterých bych nevěděl, co mám se třídou dělat. I tak se však snažím reflektovat dění ve třídě, a pokud vidím, že žákům není cokoliv jasné, pokusím se jim látku vysvětlit jinak, ukázat jim ji na jiných příkladech apod.
Před osmou mě na pokoji vyzvedávají spolubydlící z kolejí a jdeme hrát Dungeons & Dragons. Máme tady dobrou partu, se kterou to spolu táhneme už od prváku. Dobře se tak známe a můžeme si povídat skoro o čemkoliv. V partě jsou spolu se mnou další dva studenti učitelství, s nimiž se občas bavíme o dění ve škole a probíráme, jak by každý z nás přistupoval k nějakému problému či výzvě.
Kolem desáté už všichni jdeme zpátky do svých pokojů. Večer usínám a přemýšlím o tom, co se mi za celý den událo, a také o tom, co mě asi zítra čeká nového.“
Nedostatek učitelů fyziky
V České republice je nedostatek učitelů fyziky. Školám se nedaří získat chybějící kvalifikované pedagogy a 35 % učitelů fyziky nemá potřebnou kvalifikaci. Přitom platí, že aprobovanost výuky má na její kvalitu významný dopad. Zvlášť u předmětů jako jsou fyzika či chemie, které žákům nemusí připadat atraktivní a odbornost učitele může hrát velkou roli.
