Macl se do finále dostal už loni, tehdy však se svými autorskými básněmi neuspěl. Letos zvolil jinou taktiku. „Někdo hodně improvizuje, já moc ne. Mám připravenou kostru, nesouvislý text, a zbytek se dá z velké části obměňovat. Takže na Flédě jsem mluvil například o ISu nebo o Davis Cupu, který se zrovna hrál,“ popisuje Macl, čím na diváky zapůsobil. Udělat na ně dojem, je totiž to nejdůležitější. „Hodnotí se tak, že deset náhodně vybraných lidí z publika dostane kartičky a jejich prostřednictvím jednotlivé účastníky hodnotí. Ostatní diváci je můžou ovlivnit už jen silou potlesku nebo křikem,“ vysvětluje student žurnalistiky a sociální práce.
Že by ostatní o hodně převyšoval, to ale Macl odmítá. „Přišlo mi, že
kromě Vladimíra Vacátka, který skončil třetí a jednou už i vyhrál, se
ve finále potkalo hodně nováčků. Hodně těch dobrých lidí vypadlo
v semifinálových kolech a ani loňský vítěz, shodou okolností můj
kamarád z gymplu, se letos kvůli svatební cestě nemohl zúčastnit,“
naznačuje, že se tento rok ve finále nesešla taková konkurence jako
loni.
I když by sám sebe za exhibicionistu neoznačil, slam bere jako cestu, jak se dostat do povědomí lidí. „Píšu básničky a písně. Před rokem moje básničky na publikum moc nepůsobily, dokonce už jsem se ani nechtěl znovu přihlásit, ale pak se mi to rozleželo v hlavě. Přece jen je to sebepropagace,“ říká student, pocházející z Hradce Králové.
Psaní ho baví a ještě v něm dokáže být opravdu originální. Zdálo by se, že má ideální předpoklady pro to, aby se skutečně stal tím, co studuje, tedy novinářem. Pravdou však bude spíš opak. „Nejsem si jistý, jestli bych dokázal celé dny sedět někde v redakci. Zaměřuju se spíš na svůj druhý obor, ale psaní mám opravdu rád,“ usmívá se vítězný slamer, jehož kromě výhry těší i třicetitisícová odměna.