Půlroční pobyt ve Valencii se ukázal jako přesně to, co od života a studia potřebovala. Opustit uspěchaný stereotyp, na chvíli se zastavit a trochu míň řešit věci. A hned by se zase vrátila – za teplem, mořem, sluníčkem a španělským přístupem k životu.
„Erasmus ve Španělsku rozhodně stál za to a odnáším si z něj asi tu největší životní zkušenost. Měla jsem velké štěstí na spolužáky z Francie, Británie a Belgie, s nimiž jsem nakonec trávila většinu času. Bez nich by to nebylo ono. Dodnes jsme spolu v kontaktu a navštěvujeme se,“ popisuje studentka.
V kontaktu nezůstala jen se svými kamarády, ale i s jednou z vyučujících, která ráda cestuje a za Terezou nyní plánuje přijet do Brna. Vztah mezi učiteli a studenty ve Španělsku je podle studentky farmacie celkově odlišný než u nás. Studenti učitele oslovují křestními jmény, tykají si a jsou k sobě přátelštější a neformálnější než u nás, což bylo pro Terezu velké a příjemné překvapení.
Na přednášky v čepici a bundě
Co ale studentku nepříjemně překvapilo, bylo malé množství předmětů nabízených v angličtině. „Navíc jsem po příjezdu zjistila, že mě místní univerzita omylem zapsala do španělských kurzů místo anglických. Naštěstí jsem to zjistila zavčasu, když ještě v kurzech zbývala poslední volná místa. A jeden předmět mi nakonec zrušili, protože byl jen pro studenty lékařských fakult. A já jsem si těsně před odjezdem říkala, že všechno jde nějak moc hladce,“ vypráví se smíchem Tereza.
Kromě počátečních problémů se však už ve škole nic nestalo a předměty, které si nakonec zapsala, ji moc bavily. Kromě španělštiny, která se jí hodila k základní komunikaci s místními obyvateli, si zapsala i klinickou výživu a psychofarmakologii, která se vyučovala na fakultě psychologie.
Nejpřínosnější pro ni ale byla fyziologie rostlin, protože podobná tematika se dotýká i její diplomové práce. Zajímavé pro ni bylo srovnávat, jak se liší pojetí laboratorních cvičení. Studenti pracovali v menších skupinách, bez protokolů a učitelé k nim přistupovali tak, aby se naučili co nejvíc z praxe.
„Je skvělé, že studenti mají možnost jezdit za studiem do jiných zemí. I díky tomu mají srovnání a začnou si vážit maličkostí. Třeba toho, že se v přednáškových místnostech topí – ve Španělsku nemají radiátory, takže jsme v únoru do školy chodili v bundách a čepicích. Jinak si ale nemám na co stěžovat, celý půlrok byl jedno velké dobrodružství. Viděla jsem sever i jih Španělska, Portugalsko i Madeiru, navázala jsem inspirativní přátelství a zažila pravé španělské oslavy jara Las Fallas. Jsem ráda, že jsem se odhodlala na Erasmus přihlásit, bylo to moje nejlepší rozhodnutí,“ hodnotí studentka.
