Cheerleaders nejsou jen roztleskávačky

Vezměte si všechna klišé, která znáte o cheerleaders neboli česky roztleskávačkách, a spojte je s těmi o informaticích. Že to k sobě moc nejde? Tak vězte, že to tak není. Minimálně Silvii Petrové, studentce aplikované informatiky, se oboje spojovat daří. Už dva roky totiž vede skupinu Tigers cheerleaders Brno.

Ke sportu, který v Česku přece jen není úplně domácí, se Petrová dostala díky spolužačce na gymnáziu. „Chodila do jedné skupiny, která tehdy fungovala při týmu amerického fotbalu Alligators Brno. Já tam jednou šla s ní, líbilo se mi to, a tak jsem tam zůstala asi pět nebo šest let,“ vzpomíná Petrová. Jenže postupem času se tamější tým začal rozpadat. A protože Petrové se s cheerleadingem skončit rozhodně nechtělo, založila si vlastní družstvo „Nejdřív jsem přemýšlela, jak to udělat. Mohla jsem založit občanské sdružení, ale to už je docela složitá věc. Nakonec jsem ale narazila na VSK Univerzita Brno, a pod nimi už působíme dva roky,“ popisuje mladá informatička, která kombinuje roli instruktorky cheerleadingu s aktivním provozováním tohoto sportu. Je členkou Czech allstar teamu, skupiny, která je neoficiálním českým reprezentačním týmem.

Různé, na první pohled někdy i docela nebezpečné sestavy, které trochu připomínají ty artistické z cirkusů, se v Tigers cheerleaders Brno může naučit každý, komu není pohyb cizí. Tým má kurzy pro všechny věkové kategorie, které začínají již od šesti let. Nejstaršímu členovi je 30 let. Ano členovi. „Snažíme se být smíšený tým, ale s kluky je to těžké. Když už se odhodlají mezi nás přijít, tak to pak nezvládají. Zatím máme jednoho,“ líčí Silvie Petrová a dodává, že nové zájemkyně i zájemce do oddílu stále přijímají.

S náročností ovšem nepřehání. „Cheerleading vyžaduje fyzickou kondici i psychickou odolnost. Obsahuje akrobatické prvky a pyramidy, které se nenatrénují za týden,“ poukazuje instruktorka a přirovnává svůj sport k tanci. „Také vypadá na první pohled jednoduše, ale ti, kdo ho dělají profesionálně, ví, že je to velká dřina.“

Že vám slovo dřina k tomu, co někdy vídáte třeba na zimních stadionech při hokeji, nesedí? Není divu. „Většina lidí nás pořád vnímá tak, že jsme ty, co si tam stoupnou a mávají rukama nohama. Někde to tak skutečně je, ale takové holky se nám jen starají o špatnou pověst,“ poukazuje Petrová a zdůrazňuje: „Ve skutečnosti je to mnohem těžší, nejsme jen roztleskávačky.“