A co jste dělali přes prázdniny vy? Takovou otázku může s úsměvem pokládat dvacetiletá plavkyně Andrea Klementová. Ona sama totiž dvakrát plavala přes kanál La Manche. 9. července ve štafetě s dalšími pěti plavci a 13. srpna při sólo přeplavbě. A pokaždé úspěšně.
Andrea je několikanásobnou medailistkou z mistrovství světa i Evropy v zimním plavání. Loni v září obsadila 14. místo na mistrovství republiky v dálkovém plavání na 20 kilometrů a v říjnu přeplavala Dalešickou přehradu, kdy uplavala více než 17 kilometrů. Přes průliv oddělující Britské ostrovy a Francii ale musela zvládnout téměř trojnásobnou vzdálenost – 45 kilometrů.
Se závodním plaváním v bazénu začala Andrea v oddíle v Třebíči. Když ale přišel covid a bazény se uzavřely, chyběla jí voda a trénink tak moc, že vyzkoušela plavat venku. „Vím, že plavání v covidu takto řešily stovky dalších plavců, ale já jsem zjistila, že mi venku není zima, a že mi plavání na otevřené vodě vlastně vyhovuje. A najednou z toho v další sezóně bylo zimní plavání a jedny závody následovaly druhé,“ popisuje Andrea své začátky ve studené vodě.
Nad tím, že by mohla zkusit přeplavat La Manche, se zamyslela loni o Vánocích. Studovala na fakultě sportovních studií v prvním ročníku program výživa a regenerace ve sportu a už pár měsíců trénovala v oddíle Krokodýl Brno se skupinou dálkoplavců pod vedením trenéra Petra Cvrčka.
„Příprava to byla dost rychlá. Když Ája přišla do týmu bral jsem ji, že se připravujeme na sezónu dálkového plavání. Pak jsem zjistil, že chce plavat i v zimě a absolvovat sezónu zimního plavání. A pak dodala, že chce v létě plavat La Manche. Konzultoval jsem její přípravu nejen s českými trenéry, ale i s trenérem australského týmu dálkových plavců. Stanovili jsme základní body, které bylo potřeba splnit, aby na přeplavbu La Manche měla fyzicky. Věděli jsme, kolik musí v přípravě naplavat za týden, jak dlouho musíme ten počet kilometrů udržet. Specializovaná příprava na La Manche zabrala čtyři měsíce. Opravovali jsme techniku, plavala v bazénu i v otevřené vodě, dvakrát absolvovala nominační šestihodinové závody, byla na jaře i v moři v Itálii,“ popisuje přípravu trenér Cvrček s tím, že Andrea měla štěstí, když La Manche mohla plavat už za půl roku od svého rozhodnutí. „Někdy tato možnost ani není, plavci na volný termín přeplavby musí třeba čekat třeba i rok,“ upozorňuje trenér.
Skočit do vody a plavat přes La Manche jen tak jednoduše nelze. Plavci musí zaplatit poplatek asociaci, která přeplavby eviduje, a s plavcem na přes kanál vyšle loď, kapitána/lodivoda a rozhodčího. A aby Andrea mohla skočit do vod průlivu musela nejen trénovat a otužovat se, ale připravit si 300 tisíc korun. Podpořili ji sponzoři z komerční sféry i město Třebíč.
Z organizačních věcí a z toho, že „něco“ nevyjde, měla Andrea nakonec větší strach, než ze samotné přeplavby. „Jedna věc je skočit a plavat, ale já se opravdu bála, zda jsem něco organizačně nepokazila. Vše jsem si domlouvala sama přes e-maily v angličtině, úplně jistá jsem si nebyla,“ přiznává plavkyně. „No a pak to byly takové ty strachy: jak bude voda studená, co ve vodě potkám. A potkala jsem. Různé ryby a hlavně medúzy. Nebylo to zlé, ale hodně jich bylo u břehu Francie a kůži jsem měla pěkně červenou.“
Trasa plavců při přeplavbě kanálu vede podél trasy trajektů. Vidět z vody kontejnerovou loď a porovnávat se s ní nedělalo dobře ani plavkyni, ani trenérovi. Ten navíc od prvních minut bojoval s nevolností. „Nikdy jsem nechápal mořskou nemoc, zimnici a dnes je mi špatně ještě teď, když vidím obrázek lodi,“ přiznává trenér.
S nevolností se ve vodě prala i Andrea. Během 13 hodin plavby musela doplňovat energii, ale příliš se jí to nedařilo. Krmení, které probíhá dlouhou tyčí z lodi, na jejímž konci je připevněn kelímek, musí být na kanále La Manche rychlé. Silné proudy totiž mohou plavce během chvilky odnést i desítky metrů od vytyčené trasy. „Dostávala jsem k pití ionťák, mixovaný banán, přesnídávku, proteinové tyčinky, ale tu jsem nestihla ani pokousat. A všechno jídlo jsem kvůli vlnám stejně vyzvracela,“ svěřila se plavkyně.
Rekord v přeplavbě kanálu La Manche v kategorii žen drží česká plavkyně Yvetta Hlaváčová. V roce 2006 trasu zvládla za 7 hodin 25 minut. Narozdíl od Andrei měla pro svoji přeplavbu ideální podmínky. „Na místě vždy čekáte na dobré podmínky. Jde o proudy u pobřeží, vítr a výšku mezi přílivem a odlivem. Já dostala v neděli informaci, že dobré, ne ideální podmínky, přijdou v úterý nebo v sobotu. A rozhodla jsem se pro úterý. Startovala jsem po třetí hodině ráno a do Francie jsem doplavala po 13 hodinách a 58 minutách,“ shrnuje Andrea Klementová.
Plavala podle pravidel v běžných plavkách, většinou kraulem, místy změnila plavecký styl na znak nebo prsa a trochu si odpočinula. Dvakrát na hodinu s ní mohl skočit do vody její sparingpartner Jakub Kačerovský, který se na kanál teprve chystá. Na molu ve Francii na ni čekal celý francouzský fanclub. Ptali se, jestli jsem Andrea, gratulovali mě a volali bravo. Jejich záběry, na kterých teda zrovna nevypadám ani šťastně, ani moc dobře, pak oběhly svět.“
Při rekapitulaci svého výkonu Andrea říká, že ve vodě nebyla ani moc unavená. „Docela mi to utíkalo, sledovala jsem všechny na lodi a děkuji celé posádce, která byla pro mě velkou podporou.“ Přeplavba jí kromě zápisu v historických tabulkách přinesla zkušenosti nejen po plavecké stránce, ale i organizační a také spoustu rehabilitací, díky kterým nyní dává do pořádku bolavé rameno. Přesto už přemýšlí o dalším cíli.
Na zhodnocení jejího výkonu se ale mohou těšit i na fakultě sportovních studií. Andrea chce napsat bakalářskou práci na téma, co takový extrémní výkon udělá s tělem. „Máme zaznamenané tělesné hodnoty před a po výkonu, známe přesný kalorický výdej, složení stravy, vzdálenost, frekvenci a počet záběrů, můžeme vypočítat rychlost jakou plavala,“ objasňuje trenér Petr Cvrček a odtajňuje první čísla. Andrea přes La Manche udělala 42 tisíc záběrů a 12 tisíc nádechů.
