Funkci předsedy Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity (SKAS MU), která zahrnuje nejen účast a aktivní řešení problémů na zasedáních, ale také reprezentaci na veřejnosti, vykonává Dominik Levíček od května. Co tato práce obnáší a jak se daří ji propojovat se studiem na pedagogické fakultě, jsme s Dominikem probírali v rozhovoru pro Magazín M.
V roce 2014 jste začal studovat na Masarykově univerzitě a své odborné znalosti jste získal hned na třech fakultách – pedagogické, filozofické a právnické. Pro funkci předsedy SKAS MU je to určitě výhoda, ale co dalšího je třeba ovládat, znát a sledovat?
Je výhodou znát více fakult, ale na obsáhnutí celé univerzity to stejně nestačí. Proto vnímám jako důležitou vlastnost určitou zvědavost a také ochotu věnovat se i tématům, která jsou člověku třeba i lehce vzdálená. Myslím, že podstatným aspektem mojí práce pro SKAS MU je také interakce s lidmi z rozličných oborů, tudíž vnímám jako stěžejní blízkou spolupráci se všemi kolegyněmi a kolegy jak na univerzitní úrovni, ale také na úrovni fakultních akademických senátů.
Kolik členů má SKAS MU a jak probíhá vzájemná spolupráce?
Studentská komora se skládá z 22 senátorek a senátorů, přičemž za každou fakultu jsou v něm alespoň 2 zástupci. Fakulty, které mají 3 zástupce, jsou před každými volbami losovány, nyní jsou to pedagogická fakulta a fakulta sportovních studií. S celou komorou se setkáváme při pravidelných zasedáních, která zpravidla předchází zasedání celého senátu. Mnohdy je třeba něco řešit ad hoc, potom svoláváme mimořádná jednání, ale v dnešní době toho čím dál více řešíme i online. Jako předseda se snažím vedle toho udržovat i kontakt s jednotlivými senátorkami a senátory zvlášť.
Jaké problémy současní studující řeší a jak jim můžete pomoci?
Řekl bych, že toho, co studující řeší, je opravdu hodně. Studentská komora může sloužit jako takový převozník informací, v některých chvílích možná jako mediátor, v jiných jako amplion. Ale ať to neříkám jen v přirovnáních, nedávno jsme řešili například přechod na digitální přelepky na ISIC kartách. Prostřednictvím dotazníku jsme zjistili mezi studujícími většinový nesouhlas se změnou. Právě v tomto tématu dále jednáme s vedením univerzity a jejich prostřednictvím také se společností GTS Alive s.r.o. a snažíme se o změny vedoucí ke spokojenosti. Dále jsme se velmi intenzivně zabývali nedostatkem a nedostupností stravovacích možností v univerzitním kampusu. Pomalu tam nyní přibývají alespoň místa k sezení a ohřátí vlastního jídla a věříme, že se to bude nadále zlepšovat. To vše však zdaleka není pouze moje zásluha, mám kolem sebe velmi schopné senátorky a senátory, kteří jednotlivým tématům velmi obětavě věnují obrovské množství svého volného času. Žádný problém nám není lhostejný. Chtěl bych studující obecně vyzvat, aby se obraceli na své zástupkyně a zástupce v programových radách, ve fakultních senátech nebo i v univerzitním senátu, od toho tu jsme.
Některé záležitosti mohou být dlouhodobé. Není pro vás zklamáním, že se možná jejich vyřešení jako studenti nedočkáte?
Víme, že to děláme nejen pro dnešní studující, ale i pro ty, co přijdou po nás. Je to částečně investice do budoucna a snaha o zlepšení prostředí univerzity. Je to hlavně „srdcařina“.
Ve funkci předsedy se účastníte i ceremoniálů. Mnohé z nich připomínají vážné historické události. Jsou mezi nimi akce, které jsou pozitivnější?
Účast na pietním shromáždění, výročí 17. listopadu a předání cen Studentské komory AS MU za studentský podíl na výuce jsou hlavní akce, se senátorkami a senátory se však snažíme účastnit i současných studentských aktivit, což je meziuniverzitní klání v basketbalu, v hokeji, ples studentů Masarykovy univerzity. Velmi příjemnou odměnou je pro mě degustace a výběr univerzitního a studentského vína k prezentaci začátku akademického roku (smích).
Přestože jste hudebně nadaný, od dětství jste účinkoval jako zpěvák nejen v opeře i muzikálech, profesní cestu jste si vybral odlišnou. Co vás přimělo k výběru speciální pedagogiky?
Vyučování je taky trochu divadlo, ono se i říká, že pedagog musí být zčásti herec. Nicméně speciální pedagogika mi asi trochu byla souzena, ač to nebyla moje první volba. Hlavní roli ve finálním rozhodování nejspíš zapříčinila skutečnost, že jsem vyrůstal se dvěma handicapovanými sourozenci a také jsem se dlouhodobě věnoval handicapovaným dětem v rámci skautingu. Jsem rád, že jsem speciální pedagog a že jsem v praxi. Právě to mě naplňuje – věnuji se lidem, na které se mnohdy zapomíná. Ne vždy je to snadné, což mě vlastně taky na tom baví, že to je neustálá výzva a že žádný den není úplně stejný.
Vaše studijní zaměření spojujete s hudebními aktivitami. Jak?
Ve svém výzkumu se specializuji na hudební vzdělávání osob se zdravotním postižením. Tomu se částečně věnuji i v praxi. Učím ve speciální škole pro zdravotně znevýhodněné na Kamenomlýnské mimo jiné hudební výchovu, která v sobě v podstatě zahrnuje i prvky muzikoterapie. A do toho si na filozofické fakultě doplňují učitelství estetické výchovy, což zahrnuje i hudbu. Té se věnuji stále.
Momentálně studujete v doktorském programu, ale zároveň působíte jako vyučující na Katedře speciální a inkluzivní pedagogiky. Jaké zkušenosti jste získal v „roli“ studenta a pedagoga?
Myslím, že mi ta dvojí role poskytuje lepší možnost propojovat svět studujících a akademického personálu, což se dá využít i v práci pro senát. Samozřejmě to nese i určitá rizika, protože proti kolegyním a kolegům se ozývá hůř než čistě ze studentské pozice, ale i proto jsem odstoupil z fakultního senátu. Na univerzitní úrovni zatím vidím spíše pozitiva. A co se zkušeností týče, tak je poměrně kuriózní, že učím i své spolužačky. To je potom lehce komické, když se ráno sejdeme na semináři, který vedu, a večer spolu spolupracujeme na projektu. Ale právě to mě učí určité pohotovosti, schopnosti improvizovat a také nedělat ze sebe kdoví koho. Koneckonců to, že učím nějaká témata, která jsou mi blízká, vůbec neznamená, že bych se já nemohl mnohonásobně více učit od každého, kdo mi do mých seminářů chodí či nechodí.
Čeho si vy osobně nejvíc ceníte na Masarykově univerzitě, co vám přinesla do života?
Mezilidské vztahy, prohloubení hodnot, rozšíření obzorů, bezesporu i náročné situace a úkoly, které jsem se musel naučit řešit. Musím však říct, že v obtížných životních situacích, které mě potkaly, mě právě vybudované vztahy a lidé velmi podrželi. Masarykova univerzita mě posouvá neustále, ale je to i o neustálém rozhodování chtít se nechat posunout.
Působíte v několika akademických orgánech, což je nepochybně časově náročné. Co váš volný čas?
Snažím se právě nemít těch úloh více, než je třeba, abych měl i nějaký čas pro rodinu, pro sebe a podobně. I volnočasových aktivit mám poměrně velké množství: hraju s kapelou na plesech a svatbách, tvořím vlastní hudbu, hraju na varhany, spolu s partnerem momentálně koordinujeme společenství pro lidi s mentálním postižením, rád zajdu do divadla anebo občas jen tak ležím a dívám se do stropu. Poslední dobou si však stále víc uvědomuji, že je potřeba volný čas využít především pro ty nejbližší.