Simulační centrum lékařské fakulty vneslo do výuky budoucích lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví řadu novinek. Jednou z nich je nová podoba povinného dvousemestrálního semináře pro čtvrté ročníky – Teoretické základy klinické medicíny II. a III. Ten je nyní postavený pro Česko na netradičním způsobu výuky, takzvané TBL metodě.
TBL, neboli Team-based learning je značně odlišný od klasické výuky. Studující se musí na semináře připravovat předem, a to na konkrétní klinicky orientované téma, jehož znalosti si budou prověřovat během léčení virtuálního pacienta. V hodině nejdříve skládají individuální a pak skupinový test. V rámci testu následuje ještě diskuse nad zvolenými odpověďmi a znalosti se pak ještě upevňují v rámci aplikačního cvičení, které má podobu péče o virtuálního pacienta. Studující se domlouvají v týmu na konkrétních postupech vyšetření a léčby a obhajují svá rozhodnutí jak ve svém týmu, tak i v diskusi v rámci celé skupiny.
Na semináři je vždy přítomen lékař, který je odborníkem na danou problematiku, ale do výuky zasahuje pouze v případně, když jsou na něj mířeny dotazy, nebo dovysvětlí, proč je či není studenty zvolený postup v léčbě ten nejlepší. Hlavním zdrojem informací a odpovědí jsou sami studenti. Lekcí provází facilitátor, který otevírá prostor diskusi a dopomáhá interakcím mezi týmy.
Garant kurzu Daniel Schwarz testoval TBL seminář v různých projektech více než tři roky, než byl předmět definitivně zařazený do kurikula 4. ročníku. Přesto jej i jeho tým překvapilo, jak velké rozdíly byly mezi očekávanou a skutečnou reakcí studujících na novinku ve výuce. První běh semináře se totiž setkal s jejich výrazným odporem.
Zrušte ten předmět
„Od prvních hodin nám chodila velmi negativní zpětná vazba a v některých seminářích se studenti chovali k lektorům až agresivně. Museli jsme přistoupit ke změnám v nastavení předmětu už v průběhu prvního, podzimního semestru, a také jsme se snažili se studujícími hodně komunikovat. Právě to se ukázalo jako klíčové,“ uvedl Schwarz.
Zásadní komplikace způsobil podle něj požadavek, aby byl předmět zakončený zkouškou, přičemž TBL výuka je zaměřena z velké části na formativní typy hodnocení. V závěru přípravného procesu však musel nastavit pravidla sumativního hodnocení. Nakonec zvolil percentilové hodnocení výsledků individuálních testů, které píší studenti na začátku hodiny, a z něj odvozenou výslednou známku.
„To ale nebylo šťastné, protože do předmětu, který je postavený na kooperaci, jsme tím vnesli silný kompetitivní prvek. K velké nespokojeností pak přispělo i to, že otázky v testech mají vyvolávat diskusi, takže možné odpovědi na ně jsou v zásadě všechny přípustné, ale jen jedna znamená tu nejlepší volbu. To však studující nechtěli vzhledem k percentilovému hodnocení akceptovat a protestovali i poté, co jsme u opravdu sporných otázek začali uznávat další odpovědi.“
Kombinace nevhodně zvoleného základu pro hodnocení ze strany garanta předmětu a nový kolaborativní princip učení vyvolaly mezi studujícími velké obavy. Také vedla k tomu, že se ještě před první hodinou začaly šířit domněnky, které studující naladily vůči semináři velmi negativně. „Měli dojem, že jde o vyřazovací předmět. Začali proto hledat různé způsoby, jak v něm uspět, včetně podvádění.”
Ve zpětné vazbě pak psali, proč vůbec takový předmět existuje, nebo naráželi na to, jak mohou budoucí lékaře učit lidé bez medicínského vzdělání. Ve složité situaci se tak ocitli především facilitátoři. „Například to, že facilitátoři nejsou lékaři, bylo potřeba před studenty obhájit osobně. A až v procesu lekcí jsme získávali respekt a důvěru. Naše role zůstala konzistentní a opakovaně jsme ji vysvětlovali. Už na konci prvního semestru se přestalo téma řešit, a i když jsme nepřesvědčili všechny, respekt k této roli jsme získali,“ přiblížila facilitátorka Martina Bruzlová s tím, že kromě komunikace byla potřeba i trpělivost.
I přes nepříjemnou zpětnou vazbu nepřestali garant a facilitátoři aktivně se studujícími mluvit a zjišťovat jejich úhel pohledu. „Bohužel se na začátku nepodařilo dostatečně vykomunikovat, jak bude předmět vypadat. Základní informace jsme předali, včetně vysvětlení metody TBL, ale to k představení takto inovativního předmětu a nového konceptu hodnocení nestačilo. Studenti si nedokázali představit, co to bude obnášet, a protože jsou zvyklí na kompetitivní prostředí, viděli percentilové hodnocení jako hrozbu. Tyto obavy převážily nad přemýšlením, co by mohl předmět přinést do jejich budoucí praxe. Chápali jsme jejich skeptický pohled a bohužel trvalo dlouho, než jsme atmosféru uklidnili,“ přiblížila Bruzlová stav, který panoval v semináři před rokem.
Změny hodnocení
Vyučující z pilotních seminářů věděli, že při skupinových testech, které běží bez zásahu facilitátora, se studující učí sami od sebe a funguje to velmi dobře. „Ale když se necítí komfortně, může tato žádoucí forma učení přestat úplně fungovat,“ podotkl Schwarz.
Tým proto řešil věcné připomínky studujících a individuálně také problémy s podváděním. Z rozhovorů se dozvěděl řadu věcí, které pomohly v úpravě předmětu, a to především v oblasti hodnocení studujících. Požadované percentilové hodnocení semináře nakonec (sice s námitkami) přijali. Na konci druhého semestru ale vyhodnocení výsledků zkomplikovalo podvádění, které studující obhajovali strachem z neúspěchu.
„Data tak neukazovala skutečné znalosti a schopnosti, ale umění předat si test mezi sebou nebo ho napsat nepozorovaně mimo učebnu. Všechny tyto podvody jsme adresovali a řešili individuálně. Známku jsme pak sestavili jiným systémem, který neobsahoval percentilové srovnání, a změnu vysvětlili,“ uvedla Bruzlová.
Dílčí změny v předmětu prováděli garant a facilitátoři už během prvního podzimního semestru. Radikálnější úpravy pak přišly na řadu v období před jarním semestrem. „Zavedli jsme ocenění za aktivitu v hodině a zapojili do něj přítomného lékaře,“ přiblížil tyto úpravy Schwarz.
Pro nový ročník studujících pak hodnocení předmětu doznalo ještě dalších změn. Známky se nyní udílejí na základě týmových bodů za aktivitu a studující budou muset napsat na závěr jeden test. „Především jsme si ale u každé z devíti skupin studujících vyhradili v prvním semináři půl hodiny na to, abychom důkladně vysvětlili, jak metoda TBL funguje, co je jejím cílem a jak funguje hodnocení předmětu,“ doplnil Schwarz s tím, že otevřená a intenzivní komunikace byla správnou cestou k udržení předmětu v kurikulu v takové podobě, která přináší studentům největší užitek. Dodal ještě, že se podle něj v počátečním nepochopení ze strany studujících odrazilo i obecné fungování českého školství, které je stále postavené na trestání za chyby, a lidé se pak bojí diskutovat a říkat svůj názor. Vidět to bylo podle něj na srovnání se zahraničními studujícími.
„Ti od začátku věděli, co po nich chceme. Bylo jim jasné, že jsme vytvořili prostor pro ně, který si mají vzít a využít ho na maximum. Samozřejmě i tady bylo pár negativních reakcí, ale v naprosto jiném poměru s pozitivním hodnocením. Zahraniční studující od první hodiny diskutovali, snažili se obhájit své názory, které se nebáli sdělit ostatním, prostě fungovali přesně tak, jak jsme očekávali.“
Nakonec se podařilo náhled na seminář změnit. Už během jarního semestru prvního běhu a po jeho konci získali vyučující výrazně pozitivnější hodnocení předmětu. „Negativní počáteční reakce studujících mě moc mrzela, protože jsme celý seminář připravovali pro ně a oni v tom neviděli téměř nic pozitivního. Ale po dvou semestrech už byla zpětná vazba ve většině pozitivní, a z tohoto obratu máme asi větší radost, než kdyby vše šlapalo od začátku bezvadně,” dodal Schwarz, který věří, že se nyní podařilo dát předmětu podobu, díky níž si z něj studující odnesou maximum.