Jednu z největších sbírek virtuálních pacientů na světě má na starosti Lenka Divišová. Je totiž techničkou interaktivní výuky v nově otevíraném Simulačním centru Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (SIMU) a jejím úkolem je připravit pro výuku přes dvě stovky simulátorů, které jsou ve cvičné nemocnici rozmístěné od urgentního příjmu, přes operační sály, vyšetřovny až po běžné nemocniční pokoje. Její příběh je další částí miniseriálu na em.muni.cz o tomto projektu.
Její cesta na pozici techničky v SIMU vedla přes místo projektové asistentky. Už před nástupem však měla zkušenosti s výukou na vysoké škole a k učení ji to, jak sama přiznává, vždy „táhlo“. „Malým paradoxem je, že nejsem zdravotník. Celý profesní život jsem se věnovala chemii a projektové administrativě. Jsem příkladem toho, že k simulacím v medicíně se může dostat téměř kdokoliv. Myslím si, že koho simulační medicína a nové výukové metody opravdu zajímají, cestu si vždy najde. V tomto nejsem v týmu techniků jediná. Takových „nadšenců“ je nás tady víc, což je dobře. Na druhou stranu musím dodat, že bez podpory a ochoty kolegů-zdravotníků, kteří nás nezdravotníky do medicínské problematiky zasvěcují, by to nebylo tak jednoduché a určitě jim patří velký dík,“ říká Divišová.
Součástí SIMU týmu je Divišová necelý rok a půl a pozice technika interaktivní výuky pro ni znamená velkou výzvu a zároveň příležitost naučit se něco nového. Přiznává, že jako nezdravotník, který se pohybuje výhradně v medicínském prostředí, stráví nemálo času samostudiem. Roli technika považuje za velmi důležitou. „Řekla bych, že až stěžejní. Technik ručí za funkčnost a připravenost simulátorů, a to nejen do výuky. Technik by měl simulátor dokonale znát nejen po technické a uživatelské stránce, ale i po stránce odborné. Podle mě je také důležité mít dobré komunikační schopnosti, a to jak směrem ke studentům, tak i k pedagogům, které často vedeme i metodicky.“
V Simulačním centru se pedagogové i studenti potkají s různými formami výuky. Díky nejmodernějšímu zázemí nabídne studentům velké množství simulačních metod a pomůcek, a to od těch nejjednodušších až po pokročilé pacientské simulátory s velkou mírou věrohodnosti, které jsou srovnatelné s reálným pacientem.
Výuka ale není čistě jen o simulacích. V centru už běží pilotní forma takzvané Team based learning – TBL výuky, která je součástí předmětu Teoretické základy klinické medicíny a kde technici interaktivní výuky mimo jiné figurují v roli moderátora. „Podle dosavadních a převážně pozitivních ohlasů od studentů se dá předpokládat, že právě TBL, využívající simulátory s nízkou mírou věrnosti a virtuální pacienty, což jsou počítačové algoritmy pro učení se rozhodování, bude společně s pokročilými simulacemi jednou z nejoblíbenějších forem učení. Já sama se nejvíc těším na samotnou výuku. V jarním semestru nám vzhledem k epidemiologické situaci nebylo praktické výuky moc dopřáno, tak snad nyní, na podzim se budeme se studenty potkávat častěji. Minimálně se studenty prvního ročníku v rámci předmětu První pomoc,“ plánuje a přeje si Divišová.
A přestože ji práce a příprava vyplňuje velkou část dnů a týdnů a přestože ví, že první týdny po startu a zahájení výuky v Simulačním centru budou náročné, chce si sympatická mladá žena najít i čas odpočinek. „Volný čas nejraději trávím s nejbližší rodinou kdekoliv v přírodě a nejlépe s jednou nohou na koloběžce,“ dodává.
Vybudování Simulační centra je spolufinancováno z Evropského strukturálního a investičního fondu v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.