Letos v zimě se začala psát jedinečná kapitola mého nejenom studentského života. Na půl roku se mým přechodným domovem stala země tulipánů, větrných mlýnů, sýra a nekonečné roviny.


Vítejte v Nizozemsku

První, čeho si návštěvník Nizozemska bezpochyby všimne, a já nebyla žádnou výjimkou, je veliké množství lidí, kteří jezdí na kole, a to bez ohledu na roční období nebo počasí. Velké množství upravených cyklistických stezek, semafory pro cyklisty a všudypřítomní cyklisté, ke kterým se brzy přidává i každý student programu Erasmus, jsou neodmyslitelnou součástí nizozemských měst.

Nizozemsko je totiž prakticky bez kopců, a proto jízda na kole není vůbec namáhavá. Ale pozor: i v této krajině platí Murphyho zákony, a proto téměř vždy, když se vydáte na kole za silnějšího větru, bude vám foukat do tváře a ne do zad. To abyste nezapomněli, jaké je to šlapat do kopce. Ke kolům se váže taky jedna z prvních polovážných rad, které jsme dostali od našich koordinátorů: zámek na kolo by měl být dražší než kolo samotné. V mém případě to tak nebylo, ale naštěstí mi kolo nikdo neukradl.

Chudí na zážitky se z pobytu programu Erasmus prožitého v krajině tulipánů určitě nevrátíte. Foto: E. Uličná.


Nizozemsko je liberální země, a proto znalce zdejších poměrů jistě nepřekvapí přítomnost coffeeshopů, kde je možné koupit marihuanu, nebo fakt, že při procházce městem narazí na malou verzi amsterdamského Red Light Districtu. To vše prostě patří k liberálnímu a otevřenému názorů Nizozemců na svět.

Nizozemci se mohou na první pohled zdát jako lidé nespolečenští či neochotní navázat s vámi kontakt, ale když potřebujete pomoc, ochotně vám poradí a všechno vysvětlí. A taky všichni mluví dobře anglicky, což významně usnadňuje život ve škole, v obchodě, nebo když něco hledáte ve městě. Taky to ale snižuje vaši motivaci učit se nizozemsky. První zaposlouchání se do tohoto jazyka vás totiž asi nenamotivuje. Nejde o jazyk příliš libozvučný, a kdybyste náhodou narazili v angličtině na výraz „double Dutch“ (což v doslovném překladu znamená dvojitá nizozemština), tak vězte, že se jedná o výraz pro nesrozumitelný jazyk. Myslím, že je to celkem trefné.
¨
Jak se studuje v nejstarším městě Nizozemska
V rámci programu Erasmus jsme pobývala na Radboud Universiteit ve městě Nijmegen, které leží na východě země poblíž hranic s Německem a pyšní se přívlastkem nejstaršího města v Nizozemsku. Nijmegen bylo v průběhu druhé světové války omylem vybombardováno americkými letadly, čímž velice utrpělo historické centrum města, které dostalo po poválečné rekonstrukci modernější nádech. Radboud Universiteit, na které studuje přibližně 18 tisíc studentů, byla založena v roce 1923 a v současnosti jsou všechny její fakulty soustředěny v jednom kampusu, který působí moderním, ale přesto pokojným dojmem.

Organizace semestru v Nizozemsku je dost odlišná od toho našeho. Je totiž rozdělený na dva bloky, které trvají osm týdnů, a v každém se obvykle vyučují jiné předměty. Na zkoušky je pak vyčleněn jenom jeden týden po skončení bloku. V hodinách panuje přátelská atmosféra, mnoho učitelů můžete dokonce oslovovat křestním jménem. Vyučující ale máji rádi přesnost a sami přicházejí na hodiny i o deset minut dříve, aby si všechno připravili. V porovnání s mou domácí fakultou se klade větší důraz na samostatnou četbu literatury.

Kdybyste si ale chtěli po náročném dni ve škole dobít energii v menze a čekali výběr z deseti teplých jídel, budete asi zklamáni. Nizozemci totiž mají v oblibě studený oběd a nejčastěji je uvidíte obědvat sendviče s mlékem. Proto ani menzy neoplývají širokým výběrem teplých jídel. Co si však z nizozemské kuchyně určitě nenechte ujít, jsou karamelové oplatky stroopwafels a kvalitní sýry.

Malá země, velké možnosti
Nizozemsko není svou rozlohou velká země, ale i když neoplývá velkým přírodním bohatstvím, je hodně bohatá na zážitky. Můžete se pobavit na tradičním únorovém karnevalu v Nijmegenu, objevovat na kole zdejší mlýny, obdivovat v galerii slavné van Goghovy obrazy nebo se jen tak bavit večer ve městě. Chudí na zážitky se z pobytu programu Erasmus prožitého v krajině tulipánů určitě nevrátíte.

Eva Uličná,
studentka ekonomicko-správní fakulty