Jestli je něco považováno za výkladní skříň Evropské unie, je to právě program Erasmus, který se postupně stal synonymem studijního pobytu v zahraničí. Program, který vznikl v roce 1987, letos slaví 30 let od svého vzniku. Prošlo jím přes devět milionů Evropanů a Evropská unie do něj investovala více než 20 miliard eur. První studenti Muni vyrazili na Erasmus před 19 lety.
Sto dva. Přesně tolik studentů Muni vyrazilo přes Erasmus v akademickém roce 1998/1999. „Dnes už jich je mnohonásobně více. Jenom vloni odjelo přes tento program na studijní pobyt nebo zahraniční stáž přes 1 400 studentů. Nově vysokoškoláci díky Erasmu nemíří jenom na evropské univerzity, ale třeba také do Kanady nebo Malajsie,“ uvádí Jan Pavlík, současný ředitel Centra zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity (CZS), které program koordinuje na celouniverzitní úrovni.
Před dvaceti lety, když Erasmus na Muni začínal, ale žádné Centrum zahraniční spolupráce neexistovalo. Výměnné pobyty a spolupráci se zahraničními univerzitami převážně ve východním bloku měl na starosti útvar pro zahraniční vztahy a styk s veřejností, který měl ale v popisu práce i různé jiné úkoly, například publikaci propagačních materiálů nebo organizaci výstav a celouniverzitních slavností.
Až v roce 2000 se tento útvar rozdělil na dva: na útvar vnějších vztahů a na Centrum zahraniční spolupráce MU, jehož prvním ředitelem se stal Don Sparling, Kanaďan, který v té době působil přes dvacet let na katedře anglistiky na filozofické fakultě.
„CZS se z rektorátní struktury vyčlenilo jako zvláštní útvar, který měl de facto stejnou samostatnost jako fakulta. Díky tomu jsme mohli velmi rychle reagovat. Obdobný model je hodně vzácný a spousta univerzit nám ho závidí,“ říká zakladatel a někdejší ředitel centra Don Sparling.
Euforické začátky
Jedním z členů tehdejšího tříčlenného týmu byla i Veronika De Azevedo Camacho, první institucionální koordinátorka programu Erasmus. „Stála jsem u zrodu Erasmu na Muni, bylo to velmi euforické období, ve kterém jsme se ale museli potýkat s řadou problémů. Například počet partnerských smluv s evropskými univerzitami byl velmi nízký,“ popisuje.
Klíčové tak bylo získávat nové a nové kontakty a podepisovat další a další partnerské smlouvy. „V tom se dařilo především přírodovědecké fakultě, která měla řadu kontaktů z mezinárodních konferencí, úspěšné byly ale také sociální vědy. Nejlépe se kontakty získávaly přes lidi na katedrách. Erasmus obecně musí jít zdola, shora to nikdy nefungovalo,“ myslí si Camacho a dodává, že univerzitě pomohlo také to, že byla členem dvou evropských univerzitních sítí: Utrechtské sítě a sítě Compostela, díky nimž se ročně uzavíralo přes 50 nových smluv.
Ze začátku studenti nejčastěji jezdívali do Německa, Rakouska nebo do severských zemí. Postupně v nabídce přibývaly i španělské a portugalské univerzity, ty jsou v kurzu dodnes. Největší výzvou byla Velká Británie, v anglicky mluvící zemi chtěli studovat všichni. „S prestižními univerzitami v Británii chtěla spolupracovat celá Evropa, takže si mohly partnery vybírat. Časem se podařilo navázat úspěšnou spolupráci i nám,“ přibližuje Camacho.
Studenti Muni se ještě dlouho po startu Erasmu v Česku potýkali s problémem uznávání předmětů. „Před dvaceti lety ještě neexistoval společný evropský kreditový systém ECTS, ten je vlastně dědictvím Erasmu. Studentům se proto běžně stávalo, že v zahraničí získali 30 kreditů, ale doma jim je nikdo neuznal, těžko se hledal ekvivalent. Na mechanismu se dlouho pracovalo a trvalo několik let, než se stabilizoval. Dnes už se studentům uznávají všechny kredity, které v zahraničí získají, což není standardem na všech českých univerzitách,“ vysvětluje Camacho.
Z Brna je i díky Erasmu úplně jiné město
Ještě zásadnějším problémem bylo to, že partnerské smlouvy musely být oboustranné, což znamenalo, že univerzita musela zahraničním studentům nabídnout studijní pobyt v Brně. „Ke konci devadesátých let na univerzitě neexistovala prakticky žádná nabídka kurzů v angličtině, takže zahraniční studenti vlastně neměli co studovat. Obrovskou výhodou bylo, že CZS otevřelo program CESP (Central European Studies Program), jenž byl původně připravovaný pro Američany, kteří za studium budou platit. Díky tomu jsme měli připravené první předměty,“ popisuje Sparling začátky.
I tak prý ale bylo potřeba fakulty a učitele povzbuzovat, aby postupně otevírali další kurzy. „Například na ekonomicko-správní fakultě tehdy neměli nikoho, kdo by cítil, že má na to, aby celý semestr učil anglicky, takže jsme se domluvili, že se učitelé budou střídat po dvou týdnech. Asi za dva roky však už fakulta chtěla učit pět kurzů v angličtině,“ doplňuje.
To, že se pro zahraniční studenty otevřely první kurzy v angličtině, byl ale teprve začátek. Nejdůležitější bylo přilákat je do Brna. „Problém moravské metropole byl ten, že ji nikdo neznal. Všichni zahraniční studenti chtěli studovat v Praze. V zahraničí jsme tak kromě Masarykovy univerzity museli propagovat i samotné Brno,“ líčí Sparling.
Pro zahraniční studenty dělalo CZS úplně všechno. „Podstatné bylo, aby měli dobré zážitky a vraceli se domů spokojení. Pomáhali jsme jim s komunikací na kolejích, společnost tehdy ještě na cizince nebyla připravená. Trávili jsme s nimi taky spoustu volného času v hospodách i na výletech. Hranice mezi soukromým a pracovním životem se stírala hrozně rychle,“ říká Camacho.
Brzy ale přestaly síly zaměstnanců CZS na zahraniční studenty stačit, a tak v roce 2003 iniciovali vznik Mezinárodního studentského klubu (ISC). „O zahraniční vysokoškoláky se začali starat dobrovolníci z řad našich studentů. Připravovali pro ně program včetně večírků i výletů. Byli mimořádně schopní, v roce 2009 dokonce získali cenu za nejlepší studentský klub v Evropě,“ chválí ISC Sparling.
I přes všechnu snahu ale zahraniční studenti přibývali pomalu: První rok jich přijelo 17, o rok později 51 a ani o tři roky později se jejich počet o moc nezvýšil, bylo jich pořád jen sedmdesát. Lámat se to začalo až kolem roku 2006. Vloni se počet zahraničních studentů přijíždějících přes Erasmus vyhoupl téměř na 600.
„Z Brna je teď úplně jiné město, než jakým před 20 lety bývalo, a znají ho i v zahraničí – vysokoškoláci ho dokonce řadí v prestižním žebříčku Quacquarelli Symonds mezi pět nejlepších studentských měst světa,“ srovnává Sparling.
Špička v republice
Za těch 20 let na Masarykovu univerzitu přijelo přes Erasmus asi šest tisíc studentů, do zahraničí jich zamířilo přes 12 tisíc. Z úplně prvních absolventů jsou dnes dokonce i docenti. „Ze zahraničních pobytů se vracejí úplně jiní lidé, semestr v cizině jim změní pohled na svět. Erasmus je jeden z největších úspěchů Evropské unie. Je zřejmé, že program vznikl spíš z politických než ze vzdělávacích důvodů – aby tvořil evropské občany. Studenti se opravdu vracejí evropštější,“ myslí si někdejší ředitel Centra zahraniční spolupráce.
Možnosti, které se studentům během posledních 20 let otevřely, jsou podle něj až neuvěřitelné. V porovnání s dalšími českými vysokými školami má Muni jednu z nejhustších sítí partnerských univerzit po celém světě a šance dostat se do zahraničí je obrovská.
„Centrum zahraniční spolupráce mělo vždycky dost velké renomé a ostatní univerzity v Česku k nám vzhlížely. Vypracovat se mezi špičku v republice dalo všem hodně práce, ale viděli jsme v tom obrovský smysl, byla to skoro až misionářská práce,“ říká Sparling.
Lýdia Rezničáková, absolventka filozofické fakulty, Španělsko
Vždycky mě lákalo studovat v jiném prostředí a taky žít na čas v jiné kultuře, takže jsem v průběhu studia odjela na semestrální pobyt do Španělska, na Universidad de Zaragoza. Studium na španělské univerzitě bylo odlišné, výuka tam probíhala spíš projektovým způsobem a také se tam často diskutovalo, což mě těšilo. Překvapil mě ale úzký výběr předmětů a taky to, že na univerzitě chyběl elektronický informační systém – předměty jsme si zapisovali ještě starým způsobem, na papírovém formuláři. Celkově mi ale studium v zahraničí rozšířilo možnosti, dokonce jsem si tam díky jednomu kurzu vybrala téma své magisterské práce. Na Erasmu se naučíte, že vzdálenosti jsou jenom čísla na mapě. Poznáte spoustu nových lidí, ale především hlavně sama sebe. Erasmus mi dal pocit, že dokážu všechno, co chci.
Tomáš Janík, docent pedagogické fakulty, Rakousko
Na zahraniční pobyt do Rakouska jsem vyjel před 18 lety, na jaře 1999. Možnost strávit semestr na pedagogické akademii v Gratzu mi tehdy nabídl můj vyučující z katedry německého jazyka. Velmi mě to lákalo – chtěl jsem zažít, jak se připravují učitelé v jiných zemích. Výuku jsme měli v němčině a chodili jsme taky na učitelskou praxi na základní školu, která byla přímo součástí budovy akademie, což bylo výborné, protože teoretická příprava učitelů byla díky tomu „klinicky“ propojena s praxí. Bez vzletných řečí mohu říct, že mi pobyt změnil život. Otevřel mi prostory tehdy nevídané, a to jak ve studovaném oboru, tak v kulturní a společenské oblasti. Potvrdilo se mi, že zahraniční zkušenost a srovnávání vás nenechá na pochybnostech o tom, že věci se mohou dělat i jinak, než jste si mysleli, a že se můžete a vlastně i musíte zlepšovat, protože vám to nedá.
Lucia Sittová, studentka ekonomicko-správní fakulty, Malajsie
Ještě před ukončením magisterského studia jsem se rozhodla, že nechci promarnit šanci studovat v zahraničí – moji kamarádi dodnes litují, že nikam nejeli. Proto jsem s novým projektem Erasmus+ ICM vyrazila za studiem na University of Kuala Lumpur v Malajsii. Je zajímavé sledovat rozdíly, zkouškové období trvá jen dva týdny a aby člověk mohl zkoušku opakovat, musí splnit určitá kritéria. Každá fakulta má také svůj vlastní informační systém, což trošku komplikuje registraci předmětů. Koleje a internáty v Malajsii neexistují a chybí studentský klub, který by organizoval akce pro zahraniční studenty, takže si program připravujeme sami. I tak se ale těším na to, co mě tento semestr čeká. Kdo by taky nechtěl studovat půl roku na druhém konci světa?
Pedro Martins, student z Portugalska
Studying at Masaryk University changed my life. Brno is the perfect city to do Erasmus, and when I say perfect I mean it‘s perfect in every single meaning of the word. I had amazing teachers and could take classes that I wouldn‘t be able to take at my home faculty. I had the best time of my life in Brno, meeting people from all around the world, traveling to nearby capitals and other towns, and eating typical local food. I also learned a few Czech words and traditions of the Czech Republic, particularly about Brno and Masaryk University. I hope to be back soon.
Šárka Prokopová, zaměstnankyně CZS, Finsko a Izrael
Ještě jako studentka Muni jsem jela přes program Erasmus na půlroční pracovní stáž do švédského kulturního centra, které má svoji pobočku ve finských Helsinkách. Pracovala jsem tam na evropských projektech týkajících se integrace cizinců. Byla to skvělá zkušenost. V Helsinkách jsem pak byla ještě 2,5 roku, nejdřív na studijním pobytu freemover přes Muni, pak jsem tam pokračovala v magisterském studiu. Letos v dubnu jsem taky přes nový Erasmus vyjela do Izraele, už ne jako student, ale jako zaměstnanec Muni. Na týdenním školení byli lidé z celé Evropy. Celkově Erasmus považuju za velmi úspěšný projekt, ze zkušeností a zážitků čerpám dodnes, a proto všem svým přátelům, kolegům i studentům tuto možnost vřele doporučuji využít.
Lývia Kukurová, studentka právnické fakulty, Island
Pro studijní pobyt jsem si vybrala Island, i kvůli tomu, že jsem chtěla vědět víc o mezinárodním právu životního prostředí. A taky srovnat školství jiných států. Výuka na islandské univerzitě se v mnohém odlišuje, například tam nejsou přednášky a semináře jako u nás. Hodiny probíhají několikrát týdně v malých skupinách a poměrně velkou část hodiny zabírá diskuse, aby si mohl vyučující ověřit, jak chápeme daná témata. Také studenti se víc zapojují do spolků, takže v kampusu tráví i víc času. Zahraniční pobyt je skvělá zkušenost, člověk se naučí spoléhat sám na sebe a také pozná spoustu lidí a procestuje krásnou islandskou krajinu. Jediným mínusem jsou finance, které v severských krajinách bohužel často ani nepokryjí ubytování. I tak mi ale zahraniční pobyt přinesl spoustu plusů: zlepšila jsem si jazykové schopnosti, rozšířila si své obzory a získala zážitky na celý život.