Chtěl bych napsat: Zdravím do Brna z Manchesteru. On to tady ale tak úplně Manchester není, ve skutečnosti jsem v rámci Erasmu na University of Salford. A Salford je samostatné město, i když s Manchesterem prorostlé − z koleje do centra Manchesteru je to totiž jen 25 minut pěšky. Vyjel jsem sem v posledním semestru navazujícího magisterského studia užít si vrcholu a současně závěru studentského života. Odjížděl jsem také s vizí, že tady napíšu diplomku a připravím se na státnice. To se mi ale vzhledem k tomu, jak velké možnosti pobyt v cizí zemi nabízí, tak úplně nedaří.
Erasmus totiž není jen o studiu, sezení v knihovně, psaní esejí a memorování faktů. Jde hlavně o poznávání něčeho nového, osamostatnění se, nabývání nových zkušeností. A tuhle funkci plní skvěle. Kulturu zde opravdu poznáte, a to nejen tu anglickou či další evropské, ale díky zahraničním studentům třeba i indickou, nigerijskou nebo čínskou. Když přijdete do centrální knihovny spojené s obdobou naší CPS (obě jsou otevřené nonstop a stále plné studujících), v jakoukoliv denní dobu tu uvidíte směs lidí z celého světa a dýchnou na vás jejich odlišné kulturní projevy.
Důležité je nebát se těchto odlišností, ale naopak je zkusit poznat. Tomu v Salfordu napomáhá i ubytování, které mají „exchanges“ přidělované v obrovském komplexu studentských domů Castle Irvell. Ubytovaní jsme v plně vybavených domech s 11 samostatnými ložnicemi, společnou kuchyní, jídelnou a sociálním zařízením. Bydlím díky tomu v domě s Američankou, Kanaďankou, Turky, Čechem, Polkou, Syřanem a Rumuny.
Na jednom místě tak máte otevřené dveře do celého světa. Samozřejmě, že jsem do Salfordu odjel hlavně studovat. A jaké to tu je? Nevím, jestli můžu dostatečně porovnat rozdílnost úrovně. I když mám pocit, že s fakultou sociálních studií, která mě sem vyslala, je úroveň srovnatelná, v něčem je ta moje domovská dokonce o mnoho lepší.
Některé věci jsou zřejmé na první pohled – třeba zdejší horší administrace studia. University of Salford sice má elektronický systém, ten se ale jen vzdáleně blíží funkcím našeho ISu. To vše je však vyvážené například nesrovnatelně kvalitnější podporou studijních služeb, jako je univerzitní sportovní centrum, systém studentských spolků či takové věci, jako je proplácení taxi z letiště na koleje. Menzy by zde však člověk hledal marně. Pokud nechcete využívat fastfoody nebo jíst polotovary, budete si muset vařit sami. Jde ale o nejlevnější cestu, jak se stravovat.
Klíčová anglická slovíčka prvních dní
Do anglofonní země není možné vyjet bez znalosti angličtiny. Pokud si nejste svou angličtinou úplně jistí, není důvod ztrácet touhu do takové země vyjet, protože o to silnější motivaci ke studiu jazyka získáte.
Klíčových cizích slov navíc není zase tolik. V prvních dnech pobytu ze všech stran uslyšíte hlavně: induction a introduction. Induction do sportovního centra nebo psaní esejí; introduction k bydlení na koleji nebo využívání knihovny. To všechno je podpořeno opatrnými nápisy typu Very hot water či Deep water snad na každém rohu, zcela v duchu anglické posedlosti vytvářet procedury, postupy a politiky. To pochopíte už z programu uvítacího týdne před začátkem semestru, který je plný zajímavých akcí (což je jeden z aspektů, ve kterém má MU ještě co dohánět).
Další slovíčka, která často uslyšíte, jsou homesickness a culture shock. Mluvil jsem v Salfordu se spoustou českých studentů (je nás tu docela slušná převaha) a řada z nich aspoň malým steskem po domově trpěla nebo trpí. Ale pořád je to „jen“ Británie, a když se budete hodně snažit, seženete v Polish Stores třeba i něco, i když jen vzdáleně, podobného českému chlebu. Krupice (semolina) i tvaroh (quark) se tu koupit dají také. Sám se chystám uvařit tvarohové knedlíky se švestkami – těmi homesickness zaženu spolehlivě.
V kolébce fotbalu
Erasmus je i o výletech. Některá místa jsou pro Čechy jako z pohádky, třeba malá pobřežní vesnice Robin Hoods Bay tyčící se na příkrém srázu obklopeném mořem a útesy. A také ač nejsem žádný fotbalový fanoušek, vyrazil jsem se na tento sport podívat. O Anglii se mluví jako o kolébce fotbalu, a o fotbalu se v Anglii zase mluví jako o náboženství. Blízkost Liverpoolu tak rozhodla o výpravě na zápas FC Liverpool s AC Sparta Praha. Měl jsem velká očekávání a zážitek na vyprodaném stadionu Anfield Road s dalšími 45 tisíci diváky je ještě předčil. Běhal mi mráz po zádech.
Na svém Erasmu tedy lituji jen dvou věcí – že jsem vyjel až na úplném konci studia a že má katedra neumožňuje vyjet na celý akademický rok. Hned bych toho využil a zůstal déle nebo vyrazil znovu.
student ESF a FSS
