Když se řekne Španělsko, většina lidí si představí býčí zápasy, flamenco nebo tapas. Já jsem se ale vydala na Erasmus do Katalánska, kde se tančí sardana, národním zvířetem je osel a demonstrace proti králi a za osamostatnění od Španělska jsou téměř na denním pořádku.
Vyloženě krásné město
Girona je nádherné město, v centru jsem se občas cítila, jako bych se vrátila do středověku – úzké kamenné uličky a vysoké zdi tvoří působivý labyrint, ve kterém se mi podařilo se několikrát ztratit. Okolí také nabízí spoustu míst, která stojí za to vidět, například středověké Besalú, Figueres, což je město Salvadora Dalího, a ani do Barcelony to není daleko.
Na maloměsto je v Gironě dost možností kulturního vyžití, ať už jsou to přehlídky katalánských filmů, výstavy nebo kluby, které mají otevřeno do ranních hodin. Každý by pak měl vyzkoušet dopolední svačinu esmorzar v některém z barů na řece Onyar v centru města.
Jazykový šok
Říká se, že čím víc na sever, tím jsou Katalánci radikálnější. Zatímco v Barceloně jsem se bez problémů domluvila španělsky, v Gironě už tenhle jazyk slyšeli neradi a ani ve škole jsem se s ním moc setkala. Na nějaké dohody o výuce ve španělštině se nehledělo, ale musím přiznat, že díky kurzům katalánštiny, které nám škola nabídla zdarma, jsem jazyk zvládla bez problémů a z fáze naprostého odporu jsem se dostala do stavu, kdy na katalánštinu nedám dopustit a dál se jí věnuji.
Pojďme si zademonstrovat
Demonstrace jsou v Katalánsku téměř národním sportem a i díky nim jindy trochu ospalá Girona na pár dní v roce ožije, a to především na oslavu Dne Katalánska. Pro místní je to skvělá příležitost zahalit se do katalánských vlajek, vyjít do ulic a společně si zazpívat a samozřejmě pěkně nahlas oprášit národní hesla.
V týdnu nazvaném Temps de Flors je doslova všechno ozdobeno květinami – zdi, odhozené boty nebo schody katedrály. Ale pravděpodobně nejdůležitější kulturní zážitek, který jsem si nemohla nechat ujít, bylo sledování fotbalu v baru. Poprvé v životě jsem viděla, jak je možné, aby se 150 lidí vešlo do baru pro 50, jen aby podpořilo své oblíbence z klubu Barça.
Ve škole se na nic nespěchá
Studium práv v Gironě je od českého odlišné a není tak jednoduché, jak jsem si před odjezdem myslela. Vyučující sice měli pochopení pro cizince, ale zadarmo nám nic nedali. Důležitá byla práce v průběhu semestru a účast na seminářích, které jsou tříhodinové. Papírování nebylo úplně bez problémů, komunikace přes e-mail moc nefungovala, jisté nebylo ani to, co jsem si domluvila osobně. Zejména věci, které spěchají, se v Gironě vyřeší jednoduše demà – zítra – anebo ještě lépe za měsíc.
Škola má zařízenou internetovou stránku s nabídkami ubytování, a tak jsem s klidem mohla odmítnout drahé koleje a najít si ubytování s místními, čehož jsem nelitovala.
Kdybych měla nalákat budoucí erasmáky právě do Girony, řeknu tohle: já sama se plánuju vrátit a ne jen jednou – atmosféra města, milí lidé, architektura, příroda, jazyk a jídlo, to všechno mě naprosto nadchlo, prostě: Girona m’enamora!
studentka právnické a filozofické fakulty
