Spoustu otázek museli v listopadu 1989 řešit ti, kteří stáli za událostmi, díky nimž se z totalitního Československa stal demokratický stát. Jednou z nich byla i to, zda zrušit komunistickou stranu.
„Otázka padla také na jednom setkání, které se krátce po revoluci konalo v Brně. Václav Havel tehdy hned nevěděl, jak reagovat, tak jsem řekl první věc, která mě napadla. Nebylo by lepší komunisty porážet ve volbách? A dodnes si za tím stojím,“ řekl koncem září na další diskusi z cyklu Masarykovy debaty Petr Pithart, tehdejší předseda vlády.
Právě Pithart byl jedním ze čtyř mužů, kteří se sjeli na diskuzi s názvem KSČM by měla být zakázána. Debaty fungují po vzoru těch oxfordských tak, že na nich vždy vystupuje tábor pro a proti tezi.
Tu druhou tentokrát zastupoval spolu s bývalým premiérem politolog Lubomír Kopeček z fakulty sociálních studií. „Když to zjednoduším, tak je současná komunistická strana vymírající formací, jejíž voličská základna pomalu mizí. Je otázkou, zda taková strana představuje reálné ohrožení pro českou demokracii,“ konstatoval Kopeček.
Soudě dle zájmu o debatu jde ale pro spoustu lidí i dvaadvacet let po revoluci o velmi naléhavé téma. Deset minut před začátkem diskuse v aule právnické fakulty už bylo uvnitř plno a venku se na vstup ještě stála fronta. Řada posluchačů celou debatu prostála nebo proseděla na zemi, celkem ji navštívilo více než čtyři sta lidí.
Nemohl chybět ani poslanec Jaromír Štětina, muž, který dlouhodobě argumentuje pro názor, že současní čeští komunisté nejsou demokratickou stranou. Neusiluje však o jejich zakázání. „Politické strany u nás totiž mohou být jen rozpuštěny nebo jim může být pozastavena činnost,“ upozornil Štětina a dodal, že Senát Parlamentu České republiky vyslovil už v roce 2008 podezření, že komunistická strana neexistuje v souladu s ústavou, a proto se obrátil na vládu, aby mohl celou situaci posoudit Nejvyšší správní soud.
Návrh žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu
Ono podezření plyne podle advokáta Stanislava Němce, který vypracoval návrh správní žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, z pátého článku české ústavy. Píše se v něm, že strana se může podílet na politickém systému jen tehdy, pokud odmítá násilí jako prostředek dosažení svých cílů. „Ještě předtím než se strana účastní voleb, musí vyjádřit svůj negativní postoj k násilí. Může být v souladu s tímto článkem obhajování komunistické ideologie, která má jen v Československu na svědomí více než dvacet tisíc obětí?“ zeptal se Němec, a zdůvodnil tak, proč v návrhu žádá pozastavení činnosti KSČM.
Podle Kopečka však argumentů pro tento akt pořád není dost. Poukázal na to, že formulaci o odmítání násilí bychom momentálně nenašli v programových dokumentech žádné české strany. „Sami komunisté ve svém programu sice volají po systémové změně, ale našel jsem zmínku, že se tak má dít nenásilnou formou,“ sdělil politolog, který považuje diskutované téma spíš za nástroj pro sbírání voličských hlasů. Česká politika trpí podle jeho názoru daleko naléhavějšími problémy. S tím souhlasil i Petr Pithart: „Jestli něco komunistům nahání hlasy, pak jsou to chyby, které jsme my politici za dvaadvacet let udělali. Bez nich by se jejich preference nikdy tak vysoko nevyšplhaly.“
Skeptický byl Kopeček i vůči situaci, kdy by se činnost KSČM opravdu povedlo pozastavit. V minulosti se to v Česku některým stranám již stalo, ale když pak doplnily nebo upravily nějakou maličkost, fungovat mohly dál. Němec je ovšem přesvědčen, že jeho žaloba šanci na úspěch má. „Chci, aby před soudem vyjevili svoji pravou podstatu. Pokud násilí odmítají, s lehkým srdcem to určitě řeknou i před soudem,“ poznamenal.
