Přečetli jste si v požadavcích na seminárku, že máte řádně citovat všechny použité zdroje, a nevíte, co s tím? V tom případě čtete správné řádky.
Pokud plánujete studium dokončit, citování vás nemine. Nesnažte se mu tedy vyhýbat, naopak. Čím dřív se naučíte citovat, tím dřív se vám to dostane pod kůži a zjednoduší práci při dalším psaní odborných textů. Nic neudělá vedoucímu vaší budoucí závěrečné práce takovou „radost“ jako to, když nebudete tušit, co je ČSN ISO 690. Pro ty, co ještě neměli to potěšení: jde o asi nejrozšířenější citační normu v českých podmínkách a mimochodem letos byla aktualizovaná. Citačních stylů ovšem existuje celá řada, takže než si definitivně podáte ruku se zmíněnou normou, podívejte se na web fakulty či IS, jestli vaše katedra neuznává pravidla jiné autority.
Jelikož ale žádný styl citování není univerzální a často se jednotlivé standardy od sebe značně liší, nedají se veškerá pravidla shrnout na pár řádcích. Požadovaný styl však můžete najít v internetové citační příručce, kterou připravili pracovníci Knihovny univerzitního kampusu ve spolupráci s Věrou Eliášovou a Markem Stehlíkem. Metodika tvorby bibliografických citací je dostupná na El-portále. Důležité je držet se jednoho stylu v celé práci.
A pokud je vaším zákonem ISO, můžete využít online generátor citací na www.citace.com, kde také v dokumentech najdete výklad nové verze. „Pokud do něj zadáte správné údaje, vygeneruje vám správnou citaci. Samozřejmě ale nepozná, když napíšete editora místo autora,“ říká Martin Krčál z knihovny FSS a zároveň autor tohoto portálu.
S cizí prací s citem…
V akademické sféře se přebírání cizích myšlenek považuje za nečestné, ostatně nikdo po vás snad nechce, abyste vymýšleli vlastní teorie relativity. Nechte se inspirovat literaturou, poctivě ale přiznejte, které informace jste vyčetli jinde. Nejde ale jen o jakousi ochranu autora původního díla. „Prostřednictvím citací se čtenář může dostat k dalším zajímavým pramenům nebo zdrojům, které souvisejí se zvoleným tématem,“ vysvětluje Krčál.
Dalším pozitivem je, že četné citace jsou rovněž důkazem toho, že jste si dali na práci záležet. Tedy pokud nečerpáte stále z jednoho autora, v horším případě z Wikipedie. Na druhou stranu byste pak v seznamu použitých zdrojů neměli uvádět prameny, na které neodkazujete, ale i zde existují výjimky. „Pokud jsem práci nějakého autora měl v ruce a ovlivnila mě, tak přestože jsem z ní nepoužil žádné konkrétní pasáže, podle mě by v použité literatuře být měla,“ míní Krčál.
Citace nebo parafráze?
Citujete ve chvíli, kdy převezmete část textu slovo od slova. Jakmile myšlenku převyprávíte vlastními slovy, jedná se o parafrázi. Parafrázemi si pomůžete, když na sebe doslovné citace přímo nenavazují a nechcete mít z práce nečitelný slepenec frází v uvozovkách; ovšem neměli byste změnit význam původní myšlenky. V obou případech však uvádějte zdroj tak, aby čtenář mohl originální pasáž snadno vyhledat a ověřit si, jestli původnímu textu rozumí stejně. Tedy včetně stran, neboť hledání jednoho odstavce v dvoukilové publikaci demotivuje ještě před nalistováním obsahu.
A jak se vypořádat s citacemi textů v cizím jazyce? „Konkrétní citaci můžete uvést přímo v cizím jazyce a pod čáru napsat český překlad, vaši interpretaci. Pokud citujete anglický text česky, je vhodné dát do poznámky stejný text v originále. Zvyšuje to čtenáři komfort, nemusí pak dohledávat původní text,“ radí Martin Krčál.
Co se týče tvorby bibliografických údajů, přestože se to může jevit jako prosté zadávání do šablony, i v této fázi se často dělají chyby. „Například informace o knize se nepřebírají z obálky, ale z titulního listu, z rubu titulního listu, případně z tiráže,“ upozorňuje Krčál. Problematické je i citování pramenů v elektronické podobě, protože některé údaje je na webu těžké dohledat, a to včetně skutečného názvu dokumentu. Pak nezbývá než název podle nejlepšího svědomí odhadnout.
Citacemi proti plagiátorství
Jestliže budete veškerou citační etiku ignorovat, riskujete postih od nutnosti práci přepracovat po vyloučení ze školy. A nechat se vyhodit po pěti letech kvůli pár neocitovaným řádkům v diplomce, to dokáže pěkně zkazit den.
Přijít na plagiátora přitom není vůbec těžké, stačí pár kliknutí v ISu a program Jako vejce vejci sám požaluje na podezřelé studenty. Pokud se tedy vaše práce z velké části shoduje s jinou prací a vybrané pasáže nemáte v uvozovkách, můžete mít zaděláno na problém. Konečné rozhodnutí o tom, zda se ve vašem případě jednalo o zavrženíhodný podvod, má však v rukách učitel, který posoudí, jestli je shoda omluvitelná nebo se skutečně jedná o plagiát.
Zkontrolovat seminárku nebo cokoliv jiného můžete i sami. Nahrajte ji v ISu sami sobě do Úschovny nebo najděte v Odevzdávárně, soubor „zatrhněte“ a v liště pod seznamem klikněte na ikonku dvou velikonočních vajíček. A pokud to nezkoušíte z legrace, tak doufejte, že systém nenajde žádné „easter egg“.
Jelikož je ovšem boj proti plagiátorství společným krédem většiny vysokých škol a univerzit, vznikly rovněž meziuniverzitní systémy pro odhalování plagiátů, theses.cz a odevzdej.cz.
Neberte citace jako nepříjemnou povinnost, berte je jako poděkování autorům, kteří vám vlastně pomohli při studiu. Ostatně, až studenti dalších generací budou citovat vás, určitě nebudete protestovat.
